Syn na Rusalku jezdí už od doby, co byl v mém břiše. Kemp v jižních Čechách, třicet chatek k pronajmutí, za nima les. Naše partička dospělých se rozpadla, někdo přestal jezdit, pár starších už umřelo, ale děti spolu drží pořád. Už jezdíme jen na týden, ale pravidelně ve stejném termínu, aby se všechny děti potkaly. No děti, nejstarším už bude osmnáct. Matěj byl loni sám se slečnou. Letos jenom sám. A protože děti dospívají, ze všechno nejvíc řeší vztahy a chtěly je navazovat i v tady, bohužel se úplně nesešly: Matěj chtěl Nikolu, Nikola chtěla Prokopa, Prokop chtěl Vlaďku, Vlaďka chtěla Davida...a David prý chtěl nějakého chlapce. Bylo by hezké, kdyby chtěl Matěje a kruh se uzavřel, ale nechtěl a že je na kluky byla jen pomluva. Mimo kruh zůstala šťastně zadaná Adriana a Roman, kterému to bylo fuk. Počasí bylo skvělé, děti jezdily na kolech do Týna na koupaliště a na kebab, večer v kempu hrály na schovku a tradičně velkoryse přibraly i prcky. Vyžbrundaly litry kofoly, teda kromě jednoho večera, který se maličko zvrhnul. Jinak dobrý. Tak snad příští rok zase.
Jsem krutá matka a trvala jsem na tom, že syn bude o prázdninách chodit na brigádu.
- Proč, když jsou prázdniny?
- Protože o prázdninách se prostě na brigády chodí, taky jsem chodila a brácha též.
Začal tedy pracovat, ale práce bylo málo, chodil jen nárazově. Měla jsem proto potřebu zaměstnat ho drobnými úkoly doma. Napsala jsem na lísteček CO má udělat a nechala vedle snídaně. Ráno byl ještě tuhý, má úplně přetočené spaní. Po návratu z práce nebylo uděláno NIC.
- Proč? Nechala jsem ti lístek.
- Sem ho neviděl.
- To není možný, byl vedle snídaně.
- Sem si jí vzal do postele.
- Aha.
Nevzdala jsem se a lístek druhý den plácla rovnou na chleba.
Až teď nastává nejkrásnější část prázdnin, odjíždí na týden hrát paintball.
- Máš všechno, ta taška je nějaká prázdná...
- Tak si tam vlez.
Nevlezla. Potupně jsem syna předala u autobusu. Proč potupně? Protože on všem tvrdí (hlavně holkám), že žije sám, nesmím se k němu na veřejnosti hlásit.
Taky mám doma puboše, musím říct, že mě to pobavilo, pročetla jsem pár článků, a občas si jeden řekne že domácnosti s pubertákama jsou jako přes kopírák
OdpovědětVymazat[1]: Jj, musíme soužití s nimi nějak přežít, zabíjet je nemá cenu...
OdpovědětVymazatTohle dám asi přečíst mamce, ta by jen kývala radostí hlavou, že je na tom někdo stejně
OdpovědětVymazat[3]: Jen ať holka ví, že není sama, to vždycky potěší..
OdpovědětVymazat[1]: Já vřele souhlasím. Mám do a dva - holka a kluk - 19 a 17 let. Když jsme byli s manželem 10 dní na dovolený, dala jsem jim vyluxovat pavučiny v celém baráku. Přijeli jsme, nebylo to. Dělali to další den. Přišla jsem z práce a pavučiny sice dobrý ale zůstali tam pavouci. Dozvěděla jsem se, že pavučiny smetáku koštětem. A pavouky jsem neříkala!
OdpovědětVymazat[5]: Aspoň víme, že děti máme normální, že je všechno v pořádku...
OdpovědětVymazatDostala jsem moc hezkou zprávu do mailu, na kterou nemám kam odpovědět, předpokládám, že od Vás. Díky, udělala mi velkou radost. Pište...! Budu Vám taky psát hezké komentáře.
Už jsem se rozněžnila nad tím, že na otázku, zda má všechno, si máš vlézt do tašky ... A pak to zabije ta poslední věta
OdpovědětVymazat