neděle 18. září 2016

Proboha prosím, miluj mě!

Nápis na dveřích dámské toalety v žižkovské hospodě U vystřelenýho voka mě hodil o pět let zpátky. Tenhle zoufalý výkřik byl můj a chtěla jsem, aby mě miloval pan Úžasný. Ne, nebylo mi šestnáct, bylo mi čtyřicet pět a chtěla jsem moc věcí najednou. Získat novou práci a obstát v ní, najít si novýho chlapa a konečně se rozvést. Ze všeho se mi nakonec podařil jen rozvod, a to k soudu můj muž ani jednou nepřišel. Naivně si myslel, že když nepřijde na jednání, rozvést nás nemůžou. Můžou. Pojišťování taky nebylo to pravé ořechové a pan Úžasný mě nechtěl.



S panem Úžasným jsem se seznámila na internetové seznamce (ještě před Patočkou). Tři děti se třemi ženami, 3/3 (moje skóre 2/2), prý chtěl jen první dítě, druhé dvě ženy ho obelhaly, tvrdily, že berou antikoncepci. Hm, tos jim připadal tak úžasný? Připadal, sama jsem si odpověděla. Moc se mi líbil, je to typ chlapa, který se k ženě chová jako ke královně a ona si pak zákonitě tak připadá. Jenže byl takový neukotvený, neměl práci, jen velké plány, mrňavý kutloch v Holečkově ulici, ale říkal mi Mišulko, tak mi nikdo předtím (ani potom) neříkal. Po první společné noci mi poslal básničku, ztratila se mi někde ve starém mobilu, škoda. Byl nespolehlivý, dost pil (se mnou i beze mě), rande různě rušil a přesouval, nohy jsem si kvůli němu holila 2x denně, až vyšuměl pryč úplně. Pietně jsem v mobilu smazala jeho číslo, zapila žal a jela dál podle původního plánu. Pak poslal mail, jestli bych mu neručila na půjčku. Dalibor se mi smál. Vidíš, a ty jsi měla strach, že se už neozve.To by snad bylo lepší! Odpověděla jsem výrazně ošklivě. On, básník a romantická duše nemá rád ostrá slova.

Asi po roce přišla sms, jestli se sejdeme. Podle oslovení jsem poznala, kdo píše. Žádný brikule jsem nedělala. Pořád byl tak krásný a úžasný a mě dávno opustila touha někoho si nacpat do života. Byl to moc hezký večer. Od té doby se vídáme jednou, dvakrát do roka, probereme život, děti, práci. Jezdí jako Modrý anděl. Opilec vozí opilce. Tady na Žižkově jsem byla s ním, hrála tu jeho oblíbená kapela Ty syčáci. Díky nápisu jsem krásně nostalgicky zavzpomínala, úplně jsem se dojala, asi už vážně stárnu.

Sama jsem nikdy žádného muže asi nemilovala, každopádně jsem žádnému ještě neřekla Miluju tě, to jsem šeptala jen synům do jejich malinkých oušek. Jsi moje největší láska na světě, dýchala jsem jim horce do klíční jamky. Dnes šeptám tohle vyznání jen psovi, nikdo jiný si ho nezaslouží.

18 komentářů:

  1. U Vystřelenýho oka je možné cokoli.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: A to označení toalet, to je teprv pecka...fotky jsem nechala  mobilu, jsou moc realistické...

    OdpovědětVymazat
  3. [2]:
    a opěrky na hlavu na pánských toaletách...

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, máš krásně dynamický blog. Po vzoru Baruschky si tě věším (zatím) na lištu oblíbených a budu přicházet si číst jako ona. Taky "až pozdějc", protože vrcholí bramborobraní u všech okolo a já ráda pomáhám. Těším se na další návštěvy a počtení

    OdpovědětVymazat
  5. Ten poslední odstavec me rozbrecel.

    OdpovědětVymazat
  6. [6]: Jak jsem vevnitř, tak mi to nepřipadá tak hrozný, jako zvenku..

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Teda tolik chvály si snad ani nezasloužím. Děkuju moc. Fakt mě to strašně těší...

    OdpovědětVymazat
  8. [8]: Opravdu rádo se stalo. Mám cíl, kam si chodit číst, když potřebuju povzbuzení

    OdpovědětVymazat
  9. Wow...to je zase článek, vzal mě a uzemnil...fakt se povedl.
    Já jsem už milovala, vždy to následně bolelo, ale vždycky bych to zopakovala, nikdy jsem nelitovala     

    OdpovědětVymazat
  10. [10]: Mě to bolí, i když nemiluju...ještě sem pověsím jedno rande přes net. Ale Ty jsi rozhodně větší odvaha, tolik chlapů najednou bych nezvládla...

    OdpovědětVymazat
  11. [11]: Také byl tento počet finálový...už nikdy víc ani opilá, ani zfetovaná...pokud nepoznám někoho přirozeně, mám skutečně smůlu

    OdpovědětVymazat
  12. [13]: Milá Helgo, když je to až na dřeň, tak asi jo. Ségru jsem rozbrečela...

    OdpovědětVymazat
  13. Naplňuje mne zvláštní pocit, že jsem ráda, že tohle všechno o lásce mohu někomu říkat. na druhou stranu to střídá pocit paniky, abych té lásky měla dost pro oba dva moje chlapy a všechno bylo tak nějak pořád stejné, ne-li lepší. :) Ani nevím, proč jsem sem tehdy komentář nedala, protože mne to zaujalo i teď na podruhé (vůbec netuším, jak to, že si ten článek tak hodně dobře pamatuji...)

    OdpovědětVymazat
  14. [15]: Milá Jano,
    děkuju za tenhle krásný komentář.
    Jako správná matka budeš mít lásky dost pro oba a pro synka ještě o trochu víc, protože mateřská láska je nejsilnější na světě...s výjimkou pipin, co házejí své děti do popelnice...ať to nezní jako klišé...

    OdpovědětVymazat
  15. [16]: No ten konec to zabil Bude pro mne zvláštní najednou rozdělovat lásku mezi dva lidi. přeci jen ta kočičí je jiná... Bude to nová a určitě krásná zkušenost :)

    OdpovědětVymazat
  16. [17]: Čeká Tě nejkrásnější období v životě ženy a věř, že si ho užiješ bombově... těším se na maminovský články.

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec