Soňu jsem si nabrnkla na základce na třídních schůzkách Prvorozeného. Byla sympatická a líbila se mi. Krásná ženská, která vypadá jako bohyně hojnosti se vším, co k ní patří. Ona nechodí, ona pluje. A protože naši synci měli ve škole občas problémy, po schůzkách jsme zašly na skleničku, abychom ty negativní informace lépe vstřebaly. Ze schůzek se postupně stala významná společenská událost. Po rozvodu se Soňa vrátila do Teplic do rodného domu, to už byli kluci na střední. Vídáme se v Praze jen párkrát do roka. Dlóóuho mě zvala k sobě na návštěvu.
Já nejsem moc velká cestovatelka, jezdím leda metrem do práce, a to bez přestupu. A Teplice nad Metují jsou daleko, ale nakonec jsem se koncem srpna vykejvala. Že pojedu busem, vlakem, vlakem a vlakem mě velmi stresovalo. Zasekla jsem se hned v Hradci Králové, když jsem se ptala, jak se dostanu z autobusového na vlakové nádraží. Hodná paní mi poradila: Tady doprava a pak doleva. Kromě toho, že jsem skoro slepá, si ještě pletu pravou s levou. Když si paní všimla mého zoufalého pohledu, řekla: Tam, jak je to modrý auto a okolo toho žlutýho domu. Hurá, barvy umím. Vlaky jsem pak zvládla celkem v pohodě, ptala jsem se asi jenom dvacekrát.
V Teplicích se v té době konal 33. Mezinárodní horolezecký filmový festival. Tohle malý město bylo narvaný spoustou mladých lidí, dětí a psů. Soňa s kamarádkou Ivanou v rámci pořadatelských povinností prodávala ve stánku lístky na koncerty, tak jsem se potulovala parkem s doprovodnými akcemi a pozorovala cvrkot. Nejdéle jsem, logicky, zůstala u klády. Soutěž byla jednoduchá, vydržet na kládě dýl než soupeř, popřípadě ho rozhoupáním shodit a nevymáchat se v bazénku. Jak jednoduché a jak zábavné. Soutěžily i holky. Vydržela jsem až do vítězného finále a fandila jak dobře zaplacená.
Na koncert Anny K. šli hlavně místní, horolezci si počkali na Pumpu a Abraxas. Na Annu K. jsem nešla, byla jsem unavená z cesty, jen jsem z povzdálí poslouchala. Překapilo mě, jak má hluboký hlas. Nevím, jestli po prodělané nemoci, každopádně jsem si chvílema myslela, že zpívá chlap. Ještě mluvila o lidičkách, srdíčkách a jak nás všechny (z Teplic) má moc ráda. Mě bude mít ráda, až zazpívá v Praze. Nejsem smutná.
Žádné komentáře:
Okomentovat