Návrat ztraceného syna

Paradoxně, místo aby mi děti ubývaly, tak zase přibývají.

Prvorozený vlastně ztracený nebyl, jen šest let už nebydlel doma.Teď se vrátil i s televizí s úhlopříčkou 107 cm a se psem, ani jedno dřív neměl a upřímně nevím, kam obé dám. Pes smrdí. Nene. Smrděj mi ruce, když ho hladím. Tak si je umej, odpověděl. Vítej doma, synku! Tenkým hláskem jsem se zeptala, jak dlouho zůstane. Prý dokud nenašetří na hypotéku. V koupelně přibyly čtyři šampony, dva sprchové gely a velké balení prezervativů, zbytek jsem neměla sílu prohlížet. V šatně jsem uvolnila tři police, čtvrtinu botníku. Je to málo.

Můžu si za to tradičně sama. Na sobotním výletě jsem Zuzaně fňukala, že si připadám taková opuštěná. A protože jsem si stěžovala na vyhlídce z Černolických skal, Pán Bůh mě slyšel. Všude bylo nádherné ticho, v Praze by mě neslyšel, tam je strašný randál. Jako kdybych nevěděla, že přání má být konkrétní, měla jsem si přímo přát chlapa se secesní vilou. A ne huhlat něco o opuštěnosti. Dobře mi tak.

S Markétou jim to v poslední době nějak drhlo, ale i tak byly ty kopačky nečekaný. Po třech letech společného bydlení v jejím bytě se vrátil k mamince (ke mně). Nejvíc ze všeho ovšem řešil, že ještě ten den vygruntoval celý byt a pak byl odejit. Pak blábolil, že na začátku každého vztahu je třeba si ujasnit pozice, čímž naznačoval, že přebírá velení nad naší jednotkou. To měl zkoušet na Markétu. Taky by chtěl vychovávat bráchu. Druhorozený znervózněl, není zvyklý, aby ho někdo vychovával. Já jsem zaskočená. Měsíce spřádám plány, jak se legálně zbavit Druhorozeného a najednou prásk! Je tu další.