neděle 12. března 2017

Návrat ztraceného syna

Paradoxně, místo aby mi děti ubývaly, tak zase přibývají.

Prvorozený vlastně ztracený nebyl, jen šest let už nebydlel doma.Teď se vrátil i s televizí s úhlopříčkou 107 cm a se psem, ani jedno dřív neměl a upřímně nevím, kam obé dám. Pes smrdí. Nene. Smrděj mi ruce, když ho hladím. Tak si je umej, odpověděl. Vítej doma, synku! Tenkým hláskem jsem se zeptala, jak dlouho zůstane. Prý dokud nenašetří na hypotéku. V koupelně přibyly čtyři šampony, dva sprchové gely a velké balení prezervativů, zbytek jsem neměla sílu prohlížet. V šatně jsem uvolnila tři police, čtvrtinu botníku. Je to málo.

Můžu si za to tradičně sama. Na sobotním výletě jsem Zuzaně fňukala, že si připadám taková opuštěná. A protože jsem si stěžovala na vyhlídce z Černolických skal, Pán Bůh mě slyšel. Všude bylo nádherné ticho, v Praze by mě neslyšel, tam je strašný randál. Jako kdybych nevěděla, že přání má být konkrétní, měla jsem si přímo přát chlapa se secesní vilou. A ne huhlat něco o opuštěnosti. Dobře mi tak.

S Markétou jim to v poslední době nějak drhlo, ale i tak byly ty kopačky nečekaný. Po třech letech společného bydlení v jejím bytě se vrátil k mamince (ke mně). Nejvíc ze všeho ovšem řešil, že ještě ten den vygruntoval celý byt a pak byl odejit. Pak blábolil, že na začátku každého vztahu je třeba si ujasnit pozice, čímž naznačoval, že přebírá velení nad naší jednotkou. To měl zkoušet na Markétu. Taky by chtěl vychovávat bráchu. Druhorozený znervózněl, není zvyklý, aby ho někdo vychovával. Já jsem zaskočená. Měsíce spřádám plány, jak se legálně zbavit Druhorozeného a najednou prásk! Je tu další.





63 komentářů:

  1. [1]: To bez pochyby, milá Eliss. Zase jsi první, díky...

    OdpovědětVymazat
  2. Takovéhle věci se stávají nenadále a náhle. Jak pejsek provinile pokukuje. Přeji pevné nervy :)

    OdpovědětVymazat
  3. Neboj on dlho nezostane....  Trošku sa zotaví  a nájde nový objav. Ale psa by som v byte nechcela.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Díky moc, nervy už nejsou ze nejlepších...

    OdpovědětVymazat
  5. Ty jsi takový sisyfovský hovnivál:
    valíš tu svou kuličku do kopce, valíš - už tam skoro jsi - když v tom kulička sletí a rozloží se na prvočinitele.
    Ale nezoufej, buď jako husa a dočkej klasu (teda času).

    OdpovědětVymazat
  6. [4]: Loni jsem hlídala 14 dní a naprosto pevně jsem si ujasnila, že psa do bytu (1+1 bez balkonu) nechci...

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Dorinko, Ty jsi to moje snažení tááák nádherně popsala...

    OdpovědětVymazat
  8. Chacha. Na signály do vesmíru (přání) si musíš dávat bacha a být hodně konkrétní (řekla bych až polopatická).
    Já jsem zrovna nedávno, klečíce v dětském pokoji při úklidu, pronesla "zaklínadlo", že už se nemůžu dočkat dne, kdy si najdou baby a zmiznou z baráku (vím, že si ještě hooodně let počkám). Za dva dny se mi na zahradě objevili oba synci se svýma novýma láskama...a já teď řeším, jestli se mi nevyplatí, aby zůstali na ocet. Jako holčiny jsou to moc pěkné, to zase ano, na hlavě mají afro...vlastně ony jsou celé takové dost hodně afro...fričanky
    Jsou z Konga a tam je zvykem, že ženich za nevěstu zaplatí cca 500dolarů (to by byla dobrá investice) ale také nakoupí rodině nevěsty jídlo, oblečení a KOZU. Dvě holky, dvě kozy. K čertu, copak já vím, kde se takové zvíře kupuje?

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: To ne já, tys to tady hezky popsala. Jinak věta, že Bůh by tě v Praze neslyšel, protože je tam randál, mě dostala.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Milá Lucí,
    ty v komentářích nikdy nezklameš. Asi by se ty tvoje komentáře měly sbírat a vydat.

    OdpovědětVymazat
  11. [9]: Jen se, Lucinko, nedělej, kozu přece máte běžně k večeři na Štědrý den...

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Také jsem zjistila, že komentáře dávají článkům úplně jiný rozměr...!

    OdpovědětVymazat
  13. Taky se mi syn jednou takhle vrátil, ne teda na dlouho, docela rychle si našel vlastní bydlení, protože mezitím se vrátila dcera s dvěma dětmi.
    Ty budem mít v baráku nafurt.
    Přeju pevné nervy!

    OdpovědětVymazat
  14. [12]:No joooo, ale o tu se přece nebudu dělit s konžskou vesnicí

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Díky moc za podporu a po cca kile čokolády je to maličko lepší...

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Zbytečně nepanikař! Je čas, ono se to ještě nějak vyvrbí...

    OdpovědětVymazat
  17. Jééé těn pejsánek vypadá jako Trump z Disneyho filmové klasiky Lady a Trump :) :) :) :) Krása. A má také pěkný příběh. :) Dávám pět hvězdiček. :)

    OdpovědětVymazat
  18. [18]: Díky moc, to mě ani nenapadlo, že mu je podobný, film jsem viděla jako malá holka. Bonga si syn vzal před 6 lety z útulku v Tróji... je hodný, ale strašně uštěkaný.

    OdpovědětVymazat
  19. Budeš muset zavést pravidla
    Žádný holky do bytu, pevnou večerku, přispívání na nájem a jídlo, popřípadě ať si pěkně vaří sám a Ty vař ty nejvoňavější jídla a nedávej mu ani ochutnat
    A to by bylo, aby se rychle nesebral a neodešel

    OdpovědětVymazat
  20. [20]: Zavedu, hlavně co se týče úklidu, už jsou všude chlupy. Pes mi už nesmí do postele, protože to, co šlo občas o víkendu při hlídání, teď nepůjde.
    Syn by odešel, ale je to začarovaný kruh: Půjde do drahého pronájmu a neušetří na svoje. Uvidíme, jak to zvládneme... Blbý je, že je furt v práci a já musím venčit...

    OdpovědětVymazat
  21. Mně se podobně vrátila domů dcera po téměř sedmiletém vztahu a společném bydlení.

    OdpovědětVymazat
  22. Přesně vím, co je míněno osaměním...v momentě když se stane byt bojovým ležením, jsou nervy na pochodu.
    Když dorazí moje dcérka se Soptíkem, jsem blažená,když odjíždějí jsem blažená dvojnásob.
    Nikdy jsem neroumněla za mlada výrazu..chci mít svůj klid.
    Dnes přesně vím o čem to je, ale zase potřebuju parťáka...no není to Chocholouškov         

    OdpovědětVymazat
  23. teď už se bude řídit jedině podle "dokud máma funí, budu u ní"

    OdpovědětVymazat
  24. Také jsem si zažila takový návrat dcery, ale bylo to dočasné a dneska už si obě dětí žijí vlastní život. Já mám svůj klid ráda, ale co my víme. Člověk míní a naše děti občas mění   

    OdpovědětVymazat
  25. Jojo, vesmír umí splnit občas přání po svém. Taky jsem se takhle objevila doma, ale pes mi neprošel.

    OdpovědětVymazat
  26. Moment, moment...na té fotce je jen polovina přistěhovalců! Cítím se ošizena:)

    OdpovědětVymazat
  27. [27]: Já jsem měkká matka a mám toho vořecha ráda...

    OdpovědětVymazat
  28. [24]: Místo víkendového poledního klidu chodím na hodinové procházky se psem... o všechny svoje klidy jsem přišla...

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: Prvorozený není zveřejňování příliš nakloněn...sem naštěstí moc nechodí, ale stejně bych si fotku nedovolila. On se vždycky jen zeptá, jestli už mám za to psaní nějaký prachy...že chce dědit...

    OdpovědětVymazat
  30. [25]: Už teď funím dost ztěžka...

    OdpovědětVymazat
  31. Teda to je pech!
    Ovšem tvé tvrzení, že tě Pán Bůh vyslyšel by zajisté udělalo všem věřícím nesmírnou radost!
    Nezbyde ti nic jiného než ukázat těm tvým dvěma chlapům (nebo třema-pes,nebo psice?) kdo je domá vlastně pánem, tedy paní..., a příště se prosím tě už neobracej k pánu Bohu!   

    OdpovědětVymazat
  32. [33]: Viď...?!
    Pes je pes, jsme opět M+3P.
    Já jsem se ani k Bohu moc neobracela, jen jsem si na tý skále stěžovala, a ten dědek škodolibej to promptně zařídil...

    OdpovědětVymazat
  33. [31]: To se ale pak to umisťování protáhne!:)

    OdpovědětVymazat
  34. Jojo, taky jsem se tak potupně musela vrátit. Naneštěstí my neměli pouze jednoho psa. Měli jsme psa, kočku, morče, dva křečky, dvě želvy, čtyři andulky, čtyři korely, asi šest zebřiček a dvě rozely...

    OdpovědětVymazat
  35. [36]: Tak Tebe trumfne jenom Bobek se ZOO v Tróji...

    OdpovědětVymazat
  36. To je přece hezké,že se synáček vrátil zpátky za maminkou,ne:)?Kam by měl jinam jít?Je vidět,že mamince důvěřuje a je mu u ní dobře:)A taky je zodpovědný-kondomy:)

    OdpovědětVymazat
  37. Tak to je opravdu ze života. Moc jsem se pobavila, i když chápu to rozpoložení. Všechny svoje děti milujeme(případně i s vnoučaty), ale není nad vlastní pohodu a klid.
    A pozor na přání. Jsou vyslyšena, ale mnohdy takovým způsobem, který se nám zrovna nemusí líbit
    Krásný den
    H.

    OdpovědětVymazat
  38. [39]: Je to taková nečekaná situace...
    Budeme se muset všichni hodně snažit...

    OdpovědětVymazat
  39. [23]: Psa si nechal tehdy její bývalý partner.

    OdpovědětVymazat
  40. Dneska od rána mám zamračeno, hnusný počasí venku se podepisuje na mojí náladě. Ale ty jsi mě rozesmála Bezvadný článek, i když podstata je už bezvadná trochu méně V komentářích jsi psala, že po hlídání psa do 1plus1 nechceš... to tedy bydlíte teď se synem v 1plus1?? No jestli jo, tak klobouk dolů dvojnásob! Každý má jiné taktiky, těžko říct, co je lepší. Můj bratr přišel za našima, že chce stavět barák, ať kvůi němu zastaví jejich dům. To díkybohu neprošlo, takže se rozhodl s jeho madam pro koupi bytu. Ale neměli ani ten základ hypotéky... tak zas přišel za našima, ať mu to půjčí... půjčili. To měl přitom původně dva základy naspořený od našich, co dávali celý život stranou... a prd, to už nemá, to rozfofroval...
    No nic, hlavně ti chci říct, že ten pes je prostě božan, se divím, že se o něj nepřetahovali! Markéta bude asi divná

    OdpovědětVymazat
  41. [42]: Milá Marti,
    já jsem chudá matka, budu ráda, když umřu bez dluhů a s penězi na pohřeb. Svým dětem jsem dala/chtěla dát dobré vychování, hodně lásky a podpory v jejich aktivitách. Ví Bůh, jestli se mi to povedlo. Dál se musí snažit samy.
    Mám byt necelých 60m2... Prvorozený je furt v práci. Psa si pořídil mezi prvním a druhým kolem vztahu s Markétou, tj. je jeho/náš a my bychom jí ho nedali...
    A já se lepším, dnes jsem měla jen dva čokoládové bonbony, co jsem ukradla Kristině...

    OdpovědětVymazat
  42. díky za komentář, rozesmálo mě to
    To víš, kdo by se páral s milionářem, který chtěl ukrást slunce

    OdpovědětVymazat
  43. Pozitivní na tom je, že máš doma o jednoho pomocníka navíc .

    OdpovědětVymazat
  44. Jako asi by mě to úplně nepotěšilo. Strýc se asi před dvěma lety nastěhoval zpět k babičce a ta na něj spíš nadává, ale rodina je rodina.
    Je to těžký soudit, ale člověk v důchodu chce leckdy svůj klid a řád.
    Psa v domě nikdy.

    OdpovědětVymazat
  45. Tak to je zapeklitá situace. Hlavně si zavčas ujasnit pozice. Vzhledem k tomu, že se to nestalo mně, celkem jsem se pobavila. Držím palce, psa bych vykoupala.

    OdpovědětVymazat
  46. [47]: Díky moc. Psa necháme i ostříhat... a uvidíme, jak to půjde...

    OdpovědětVymazat
  47. [46]: Psa není kam dát, já ho sice nechci, ale co s ním...?! Jednoduše dva v jednom. Syn+pes...

    OdpovědětVymazat
  48. [45]: Jo, jen vymyslet, s čím bude pomáhat...je furt v práci...

    OdpovědětVymazat
  49. Nevyplatí se vyslovovat své postesky nahlas!

    OdpovědětVymazat
  50. Sem napište komentář[51]: Díky za radu, ale takhle chytrá jsem teď taky...

    OdpovědětVymazat
  51. Já si takhle postesknu dost často a na ledacos, ale žádná pomoc, nebo rada z hůry nepřichází. Asi mě tam není slyšet. Po přečtení článku a komentářů jsem ráda a raději už nebudu skuhrat, protože kdyby to ten škodolibý stařík zaslechl, mohla bych se sakra divit.

    OdpovědětVymazat
  52. [53]: Milá Jitko,
    vidíš, jak to končívá, tak si dávej bacha...!

    OdpovědětVymazat
  53. Tož, tohle se u nás taky několikrát stalo. Máma pak myslela že ji klepne. Mno má sestra ale se už dost změnila, teď žije ve Francii, my ji neviděli sto let a vypadá to že se drží

    OdpovědětVymazat
  54. [55]: Taky extrém, nejdřív je doma a pak zase daleko...

    OdpovědětVymazat
  55. Příště by to chtělo přesněji specifikovat požadavky! Ne, já Ti naprosto rozumím. Taky mám jednoho syna několik let pryč a druhého mám ještě doma.

    OdpovědětVymazat
  56. [57]: Holka, kdybys věděla, jak si teď na tu pusu dávám bacha...

    OdpovědětVymazat
  57. [58]: Jak se říká, mlčeti zlato!

    OdpovědětVymazat
  58. Aspoň je vidět, jak mají maminku rádi, že se k ní v nouzi vracejí! Je to v dnešní době těžké, bydlet sám. Jste hodná, že když můžete, pomůžete. Pejska bych vykoupala, popřípadě i vyprala pelíšek a tak nějak se se synem znovu sžila....ale velitelovat bych si nenechala. Tak přeji šťastné soužití.

    OdpovědětVymazat
  59. [60]: Milá Anett,
    díky moc. Syn je hodný, problémy jsou se psem. Už jsem ho znectila v připravovaném článku..

    OdpovědětVymazat
  60. Barči blog a tvůj jsou dva, které sem tam čtu. A najednou tady pes, tam pes, vy jste se domluvily?

    OdpovědětVymazat
  61. [62]: Ne, hoši nás postavili před hotovou věc/psa...

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec