Poslední zrnko

Jako rodilá Pražanda se s obilím nedostanu tak do styku jako třeba Janie, která je s přírodou opravdu spjatá, minimálně letošní brigádou. Ne, že bych nevěděla, jak obilí vypadá, občas nějaké pole vidím na výletě se Zuzanou, když jsem dostala nádhernou kytku slunečnic od Prvorozeného uvázanou s obilnými klasy, se zájmem jsem zkoumala druh obilí. Možná ječmen, takový fousatý, ten si pamatuju z básničky Zabloudilo kuřátko od Františka Hrubína.

Moje sestra je skvělá kuchařka a dost mě v lednu na La Palmě jídlem rozmazlovala. Ona ví, na co mě utáhnout. Uvařila například báječnou místní polévku Potaje de trigo, a i když jsem se na pšenici dívala nedůvěřivě, talíř jsem vyjedla do posledního zrnka. Potaje je takový kanárský eintopf, v hrnci je skoro všechno. Pšenice i solená vepřová žebírka se musí namočit den předem. Pšenice i maso (žebírka, kuřecí a hovězí), se vaří zvlášť. Vývary se slijí a doplní vodou, pak tam jde zelenina nakrájené na velké kusy, začíná se sladkou bramborou a mrkví. Následují zelené fazolky, pórek, cuketa, dýně, bílá dýně, kukuřice. Pak se rozmixuje decka bílého vína, olivový olej, tymián, oregáno, cibule, česnek a římský kmín. To dá polévce ten charakteristický šmak. Přidá se kapusta nebo zelí. Nakonec se vloží maso a pšenice.

P.S. Pokud nějaká spřátelená blogerka (případně bloger) zabloudí na La Palmu, ségra zve na okoštování.