Výlet do Teplic nad Metují II

Letos jsem se rozhodla pro víkend mimo festival, abych měla Soňu jenom pro sebe. Oproti loňskému roku přidaly České dráhy nový spoj, rychlík z Prahy do Teplic, pěkně bez přestupů. Ve vlaku sice nebyla wifina, ale z reproduktoru hezky vítaly nové cestující a hlásily všechny příští stanice, i na elektronické informační tabuli se zastávky pěkně míhaly. Pravda, z Hradce Králové jsme vyrazili stejný směrem jako přijeli, ale to se na nádražích někdy stává, byla jsem klidná. Slečna nově přistoupivší říkala do telefonu, v kolik hodin bude v Nymburku. Tam už jsme byli. Ty vole, říkám si v duchu, jede na opačnou stranu. Z reproduktoru se ozvalo Příští stanice Chlumec nad Cidlinou. Ty vole, říkám si nahlas, JÁ jedu na opačnou stranu, protože v Chlumci jsme byli před chvilkou. Udělalo se mi úplně na omdlení, taky už nejsem žádný děvče v rozpuku, že. Hystericky jsem se vrhla na průvodčího, který s námi jel teprve od Hradce, že jedu, kurva, zase do Prahy. Děti mě zbaví svéprávnosti.

Připadala jsem si jak největší blbka na světě (a že je svět velkej). Naštěstí jsem nebyla sama, přidali se další čtyři zoufalci, kteří nechtěně jeli zpátky, jeden neměl k ráně daleko. Průvodčí nám vysvětlil, že do Teplic jedou jen některé vagóny a my seděli v tom špatném, což nám ovšem nikdo neřekl, z reproduktoru nehlásil, na tabuli neběželo. Průvodčí nám rozdal lístky s třicetikorunovým odškodněním (prcám na odškodnění!), pozdržel vlak v Chlumci, my do něho všichni naskákali a jeli zase zpět do Hradce. Při kontrole jízdenek nám nesympatická blondýna řekla jen znechuceně Jó, vy ste ty přejetý. Měla jsem neodolatelnou chuť jí plácnout. V Hradci přestup na další vlak a pak ještě jeden. Přijela jsem s hodinovým zpožděním, unavená, vynervovaná. Soňa mi řekla, že je to ještě dobrý, čekala mě o půlnoci. České dráhy, státní podnik, je stejná banda jako Česká pošta, státní podnik. Oběma je lepší se vyhýbat.

Počasí bylo letně nádherné, Soňa skvěle vaří, udělaly jsme dva výlety, jeden jen tak a druhý do Broumova. Nevěděla jsem, že v broumovském klášteře je druhá nejlepší kopie Turínského plátna z roku 1651. Sice jsem měla pocit, že na plátně obrysy člověka moc nevidím, stála jsem daleko a také se plátno neustálým osvětlení poškozuje. Jak jsem lakomá, plátno bych schovala a ukazovala jenom o velikonočních a vánočních svátcích.

Broumovský klášter

Poprvé v životě mi chutnalo desetistupňové pivo, Bernard. I čas na válení se u bazénu byl a lahve od sektu jsem raději nepočítala. Zpátky jel vlak v pondělí ve 4:34 hodin a Sonin hodný Druhorozený vstal se mnou ve čtyři a odvezl mě na nádraží. Cestou do Prahy jsem nespala, obezřetně jsem si hlídala, abych zase z Hradce nejela zpátky k Soně. Naštěstí ne. Z nádraží jsem s kufrem, ve kterém uvolněné místo po bohemkách zaplnil proviant (rybíz, cuketa, okurky a rajčata), šla rovnou do práce.

Janovice