pondělí 9. července 2018

Anežka, Viktorie Hanišová, 2015

Houbařku od Viktorie Hanišové mi doporučila Bloudička, Anežku jsem si našla už samostatně. Věřím, že touha po dítěti se může stát spalující posedlostí. Snažím se to pochopit, i když v mém životě se podařilo zplodit dítě hned, jak jsem si přála, a někdy i bez přání. Snažím se pochopit zoufalost žen, kterým brání zdravotní komplikace nebo možnost mít vlastní dítě prokaučovaly budováním kariéry. 

Jednou takovou je i Julie a protože je bez partnera, moc si vybírat nemůže. Vlastně jedinou možností je adopce čerstvě narozené cikánské holčičky. Julie sama je plná předsudků. Já také, a myslím, že oprávněně. O české společnosti ani nemluvě. Její báchorka o miminu z kubánského sirotčince je velmi průhledná. To je prostě špatný začátek a konec může být jedině smutný.
Nicméně zase se mi zdá, že Hanišová své příběhy ukončit neumí.



18 komentářů:

  1. Cikánskou holčičku mám slíbenou až porodím celou Klapzubovu jedenáctku. Tak to jsem teda zvědavá, co mě čeká!:)

    OdpovědětVymazat
  2. Nevím, asi geny jsou geny. A ty cikánské jsou hodně silné. Tohle prostě bude stále velká polemika jestli jsou schopní se začlenit nebo ne.A jestli když je takové dítko vychovávané od narození v "bílé" rodině vychová se z něj někdo úplně jiný....

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Milá Bloudičko,
    já bych už do cikánské holčičky nešla, ztratila jsem iluze, ale kdyby se náhodou ke mně nějaká nachomýtla, postavila bych se tomu (všemu) čelem, určitě bych trapně nemlela nic o Kubě...
    P.S. Zatím máš jenom brankáře, nebo už i dalšího hráče...?

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Milá Vendy,
    četla jsem knihu Terezy Boučkové, která si vzala dva kluky, měla je od mimin a konec není dobrý...
    Občas se to asi povede, ale málo, máme ve firmě šikovného milého kluka s dobrou aj, prý je z děcáku. Já se teda neptám, ale zapadl úplně normálně, byli tací, co tu práci nezvládli a z většinové populace...

    OdpovědětVymazat
  5. [4]:Právě na Boučkovou jsem si vzpomněla. Ono je to prostě v lidech, ať jsou černí nebo bílí. Nicméně někdy ty geny prostě převládnou a s tím se nic neudělá...

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Zatím máme jen Otyla, tipuju ho na útočníka. Budem to muset vzít po vícerčatech, abychom to do přechodu stihli :))Boučkovou jsem taky četla, hodně se o ní mluvilo zrovna v době, kdy jsem dělala dobrovolníka v děcáku, tak jsem byla zvědavá. Asi bych tomu na jejím místě nedávala nálepku autobiografie, abych ty děti a celou rodinu alespoň trochu ochránila, ať už byly jakýkoliv...
    Jinak adopce je asi "loterie", ať už jde o kohokoliv...Ale šťastný losy jsou i mezi těma cikánskýma dětma:)

    OdpovědětVymazat
  7. Někdy to prostě život tak semele...Geny mají určitě velký podíl na charakteru dítěte, ale myslím, že daleko větší roli hraje prostředí nové rodiny, ve kterém cikáně vyrůstá. Na střední jsem byla na stáži v kojeneckém ústavu. Všem s předsudky bych přála vidět ty hluboké krásné oči maličkých cikáňátek, nevinných, nezkažených a nesemletých předsudky a systémem, ty sotva chodící dětičky vděčné za jakékoliv pomuchlání a pomazlení...

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Bohužel, víc sázím na geny...
    Také jsem kdysi měla takové všeobjímající touhy, vyrostla jsem z nich.

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Tak já zůstanu raději tou naivkou, ať ty záporné hodnoty pomůžu trochu vyrovnat a není to na tom světě tolik jednotvárné .

    OdpovědětVymazat
  10. Těžko hodnotit situaci ženy, do které jsem se nedostala. Tak těžko mohu se rozhodnout, co bych dělala, kdyby...

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Milá Lotty,
    sama si vybrala, ale naprosto adopci nezvládla.

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Znám paní, co si vzala do pěstounské péče 2 cikánské děti, sourozence. Chlapce po roce vrátila, byl nezvladatelný. Děvče si nechala, ale také to s ním nebylo jednoduché.

    OdpovědětVymazat
  13. Ta Bouckova rikala na jednom autorském čtení, ze problem je i v tom, ze bili rodiče nemohou hrát pred adoptovanym dítětem tu hru na to, že jsou praví...to dítě to samozřejmě ví

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: Milý Jane,
    a to do adopce šla Boučková čelem, nikdy klukům nelhala a netvrdila takový nesmysly, že jsou třeba z Kuby a ten výsledek nebyl dobrý.

    OdpovědětVymazat
  15. Tak už jsem ji četla taky. Obávám se, že by to s takovou maminkou skončilo smutně bez ohledu na to, jestli to dítě bylo cikáně nebo ne..

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Souhlasím, některé ženy by děti mít neměly.

    OdpovědětVymazat
  17. Janinko, geny jsou víc. Z vlastní zkušenosti můžu říct - měla jsem chlapce v péči od mimča. A navíc, cikánské děcko vychované v bílé rodině nepatří nikam. Pro bílé je černý a pro cikány gadžo. Docela smutné. Nedoporučuji nikomu.

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Milá Nem,
    právě vybaluju na víkendovém cvičení. Vzpomněla jsem si na Tebe ještě před Tvým komentářem...[7]: Komentář č. 17 je pro Tebe.

    OdpovědětVymazat

O stolečku