Co bylo v prosinci

Úspěšně jsem zorganizovala mikulášskou nadílku pro děti a vnoučata kolegů. Tý jo, čtrnáct parchantů, ukazuju šéfovi soupisku. Filip se zamračil. Jak to můžeš takhle hnusně říct. Dobře, tak třináct parchantů a Klárinka. Asi nemusím psát, že Klárka je jeho dcera. Byl to opravdu povedený mejdan, nejmladší holčička byla šestinedělní. Vysoký Mikuláš, úžasný čert, ale Anděla byla novicka a trochu natvrdlá. Budu jí muset pomáhat s dárky, blesklo mi hlavou.

Zůstala jsem úplně vzadu ve tmě, ale Anděla se vyprsila dopředu s prázdným košíkem a přiblble se culila, aspoň tak si ji představuju. První chlapeček dořekl básničku. Tsss, Andělo, tsss. Konečně se podívala do košíku a docvaklo jí to. A vína jsem zase měla málo, protože mi vedení víc lahví nedovolilo. Svářela jsem bílé s hruškou a skořicí a hostům podomácku lila do hrnků každý pes jiný katastr. Hned bylo pryč. Tak nemusíme na Mikuláše chlastat, oponoval Filip. Nemusíme, ale bylo by to hezký.

Přifrčela z Kanárů ségra s holkama a mužem. Neteřinky jsem neviděla skoro dvanáct let, přiletěly o den dříve, vyzvedávala jsem je s mámou na letišti a měla strach, že je nepoznám. Zbytečně. Dvě holčičky jak si je pamatuju, jen v dospělém provedení. Dojetí největší. Ségra byla v Praze na Vánoce po dvaceti pěti letech, většinou jezdí na jaře a sama nebo s mužem. Samozřejmě sníh žádný, naštěstí, protože Megan přijela z univerzity v Madridu v plátěnkách, ale kabáty měla dva. Bylo to krásný shledání, ale náročný.

Každý chtěl jít někam jinam, vidět něco jinýho. Kanárský byli jak siamský čtyřčata, zaboha se nechtěli rozdělit. Sara chtěla do Armyshopu, ségra do Národního muzea, tam nechtěla Megan, protože je veganka a tam jsou vypreparovaný zvířata. Veganka? Jak se jí to v naší tatarákový rodině proboha mohlo stát. Robi byl osmkrát v Bauhausu, ten na ostrově nemají. A příště snad stihneme bowling, veganskou restauraci a nějaké nezávadné muzeum.