Proč píšu..?

Protože mě to baví. Začala jsem si psát pro sebe na základce, kupodivu jsem nejdříve zkusila poezii, ovšem moc daleko jsem se nedostala.

Veselá jiskřička

Už není smutná jiskřička

jak ten ptáček jiřička.

Už má rodiče ve straně

pionýrský šátek dostane.

Raději jsem psala takové krátké texty, ve kterých jsem pomlouvala svoji rodinu, a protože jsem byla nástěnkářka, své výtvory jsem tam občas drze plácla. Na střední jsem nepravidelně přispívala do školního časopisu. Když se podívám zpět, nikam jsem se za ty roky neposunula. Pořád mám problémy s čárkami a slovosledem.

Mezi střední a dalším psaním uplynulo přes dvacet let. A najednou nějaký přetlak nebo co. Nebo spíš výzva, hecla jsem se, že mi otisknou článek ve Story v rubrice Napsáno životem, povedly se dva a zase roky nic. Pak jsem potřebovala sdělit ségře, která bydlí přes dvacet let na Kanárech, všechno co jsem nestihla po telefonu a ona mě v psaní vždycky podporovala. Nehorázně mě chválí.Taky se přiblížila padesátka, to je fakt takový hnusný zlom v životě ženy a psaní blogu se stalo terapií, takovým blázincovým deníčkem, až tam jednou skončím, budu v mít v psaní pěkný náskok.