pátek 19. dubna 2019

Kde se stala chyba..?

Kde jsem udělala ve výchově chybu? Možná už tenkrát... Znáte to, batole se veze v kočárku, spokojeně vyčumuje na všechny strany. V jedné chvíli kontrolním pohledem za sebe zjistí, že kočárek netlačíte vy, ale brácha nebo třeba babička. Spustí neuvěřitelný jekot, máchá ručičkama vaším směrem a řve mama, mama. Chvíli odoláváte, ale když se celá ulice otáčí, rychle chňapnete po madle kočáru, jen aby byl parchant zticha. Úplně běžná situace.

Druhorozený byl nesnesitelný už v břiše a šestinedělí byl nejdelší flám mýho života, na jehož konci jsem měla živý sen. Otevírám okno v kuchyni, úplně přesně cítím ten chladný závan dubnového vzduchu, držím plačící dítě za nožičku a vyhazuju ho z prvního patra na pískoviště. Jasně, byl to jen sen, protože já bych žádný předmět až na pískoviště nedohodila, já totiž házet vůbec neumím.

První rok a půl se mnou synek spal v posteli, v té své sice usnul, ale kolem půlnoci se pravidelně přesouval do mé. Nešlo ho nechat řvát, měl neskutečnou výdrž. Též muži a Prvorozenému tekly poněkud nervy. Když měl rýmu nebo kašlík, spal mi na zádech a celou noc mě držel kolem krku. Jako Káča čerta. Řval i přes den, pokud jsem ho nedržela v náruči. Zuzana mě uklidňovala, že přestane, až začne lézt, že se zabaví. Řval furt. Přestane, až začne chodit, slibovala Zuzana. V sedmi měsících chodil okolo nábytku, v devíti a půl regulérně běhal. Řval furt, jen se mě pro změnu při vaření držel zezadu za lýtka.

Když povyrostl, tenhle model chování si ponechal, aby ne, fungoval dobře. To bylo neustále, dej mu to, ať neřve, půjč mu to, pusť ho tam, kup mu to. Podotýkám, že to byla hlavně mantra mého muže, kterého jsem posléze z výchovy vyloučila, ale bylo už pozdě. Ten věčně nespokojený chlapeček vyrostl v příšernýho puberťáka, který odmítá dospět.

47 komentářů:

  1. ...já v tom spatřuji projev neskutečné lásky k mamince...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Kdepak, milý Johane,
    dnes v tom vidím lenost a neochotu samostatného fungování...

    OdpovědětVymazat
  3. V pubertě jsme blbli všichni.... A k výchově žádný manuál neexistuje...

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Milý Jane,
    vychovat dobře dítě je opravdu těžká disciplína...

    OdpovědětVymazat
  5. A proto jsem prvorozenou šoupla do vlastního pokoje už tři neděle po příchodu z porodnice, druhorozený sice začátek prožil ve stejném pokoji s námi, leč nekompromisně za závěsem, oba pak od svých čtyř let resp. 16 měsíců ve svém vlastním pokoji a byl klid. Dle dnešních " úžasných" biomatek prohřešky nejvyššího kalibru, ale oba dospěli bez karambolů a zádrhelů. Ovšem hnízdo opustili zhruba shodně ve svých 30 letech   

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Ježíš, Vendy,
    Ty mě děsíš, do jeho 30 to fakt nevydržím, už teď musel povinně odjet na chalupu, jinak bych o Velikonocích zabila..! a žádný zmrtvýchvstání by teda nebylo...!

    OdpovědětVymazat
  7. Hluboce s tebou soucítím. U nás řval prvorozený půl roku přes noc, druhorozený půl roku přes den. Do dvou let se mnou spali v posteli, jinak bych zešílela a možná měla i sny podobné těm tvým. Jednou se tomu s puberťákem, když dospěje, zasmějete .

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Milá Janinko,
    už jsme se tomu se synkem zasmáli, on rád poslouchá vyprávění o sobě, ale dospět, pacholek, nechce... a maturovat taky nechce...!

    OdpovědětVymazat
  9. Bojím se, co mě čeká s malou smradkou...
    Když to tak popisuješ... Ta řvala a řvala a jediné, co ji dokázalo umlčet, byla koza. Moje.
    Kojila jsem tu mrchu do tří let, protože řvala i u svíčkové. Ne že by ji nesnědla, to ona zas jo, ale chtěla mlíko...
    Vstávala ráno v půl šesté, odpoledne si tak do dvou let možná i na hodinku spinkla a pak řvala až do půl dvanácté v noci. Tedy, pokud neměla ucpanou pusu kozou...
    Teď řve taky.
    Tedy, už to není pláč a vztekání, už se pokouší o zpěv, ale má, chudinka, talent po mamince, křížený s tím tatínkovým. Nadšení jí nechybí, hlas taky ne, ale melodie ano...

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Milá Baruško,
    budeme si vzájemně držet palce, abychom to zvládly... bez zabití...!

    OdpovědětVymazat
  11. Kurde!Tak si říkám, že jsem asi měla hodné děti!A to mám 3 ve věku 14,7,A 1,25 roku....

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Milá Lucie,
    gratuluju k hodným dětem, nicméně pubertu bych nepodceňovala, ta může být zrádná...

    OdpovědětVymazat
  13. Moje starší kolegyně v práci rodičům říkají - "Buďte rádi, že má pubertu ve správném věku, je to lepší, než kdyby ji měl ve třiceti."
    Rodiče většinou kývnou, že to je vlastně pravda. Já to nikomu neříkám. Pohybuji se totiž v kategorii těch skoro 30letých a nepřijde mi, že by z té puberty aspoň jeden z těch týpků vyrostl..

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: Milá Vílo,
    já si myslím, že ta puberta se klidně do třiceti táhne, u kluků je hodně dlouhá, nechtějí dospět, převzít odpovědnost, osamostatnit se...Holky mi vždycky připadaly samostatnější, životaschopnější, to je asi dáno i biologicky...

    OdpovědětVymazat
  15. realistkadneska19. dubna 2019 13:04

    Ta výchova...neexistuje návod, škoda. Kdyby člověk hned v porodnici dostal návod k obsluze do 15 let věku toho svého červíčka, bylo by to fajn.

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Milá Realistko,
    když ty děti jsou tak různé a na každé platí něco jiného...
    A návod na výchovu nejlépe do třiceti...!

    OdpovědětVymazat
  17. To je jako by si psala ne o svém synovi, ale o mém bratrovi, který si všechno vyřval a bohužel nepochopil, že v dospělosti mu na to cizí lidi neskočej. Inu, nedopadlo to dobře.

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Milá Evo,
    také mám strach, jak obstojí v životě...zatím se odlepit nechce, nechce ani maturovat, chtěl by být pětiletý a chodit do školky...

    OdpovědětVymazat
  19. zahradacihelna20. dubna 2019 1:37

    Opět jsi mě pobavila, nesnesitelní v břiše...:) dali pokoj, jen když jsem byla v pohybu a ten mladší když jsem byla jako velryba naložená na zahradě v bazénu :)
    Jinak chlapci jsou sice mazanci, ale naštěstí poměrně samostatní, díky tomu se dozvídám jen o zásadních průserech.

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Milá zahrado,
    myslím, že mateřství je nejnáročnější věc na větě...

    OdpovědětVymazat
  21. Na tej maturite by som trvala. Jedného dňa, keď mu "dorastie" rozum, ti za to bude vďačný, hádam.

    OdpovědětVymazat
  22. A když neodmaturoval, protože to flákal a neučil se, tak květen-srpen na brigádu, část peněz odevzdávat na provoz mammahotelu, a po večerech dohánět školu.
    Jinak to nepůjde.
    Ne ho obskakovat a doufat, že se to přes prázniny nějak doučí.

    OdpovědětVymazat
  23. [21]: Milá Fidorko,
    tak já na ní trvala i teď, ale asi málo...

    OdpovědětVymazat
  24. [22]: Milá Aleno,
    tak tohle je opravdu dobrý komentář..!
    Měla bych se nad sebou zamyslet, protože chtít příspěvek na domácnost mě teda nenapadlo. Díky moc...
    Musím se pochlapit.

    OdpovědětVymazat
  25. [15]: asi na tom něco bude.Bývalému příteli je 45 , máme spolu mimino a nedospěl dodnes.Byl to jeden z důvodů, proč jsem si našla nového přítele.....

    OdpovědětVymazat
  26. [24]: ...tak to je smutný příběh...

    OdpovědětVymazat
  27. [23]: Tak použi legálne donucovacie prostriedky a keď to nebude nikto vidieť, tak aj nelegálne... účel svätí prostriedky

    OdpovědětVymazat
  28. [27]: Komentář od Aleny výše mi celkem otevřel oči, jsem fakt dost měkká matky, i když ráda dělám ramena...celý den myslím na to, že má ta holka VELKOU pravdu...

    OdpovědětVymazat
  29. Moje ségra si užila s její prvorozenou taky. Ale dospěla rychle i když maturitu neudělala.
    Já jsem si zase užila s prvorozenou až do nedávna. Ale holka je už samostatná od svých 25 letech, protože jsem jí donutila k tomu, aby si našla práci.  Ona se totiž ráda flákala, přece nebude makat slečna. A jak jsem to udělala? Přestala jsem ji podporovat v určitých věcech a to jí donutilo si tu práci najít.

    OdpovědětVymazat
  30. [29]: Milá Marcelo,
    vím, že mě čeká ještě těžký souboj...

    OdpovědětVymazat
  31. U mě to bylo obráceně, já jsem zoufale nechtěl, aby se o mě někdo staral, ale pořád se mi vnucovali . Zmizel jsem (v dobrém) tak brzy, jak to šlo.

    OdpovědětVymazat
  32. [31]: Milý Petře,
    proč je to vždycky obráceně...?!

    OdpovědětVymazat
  33. Když děti nemáme, s nadhledem sledujeme ty, co je již mají a pobaveně se chechtáme jejich peripetiím s nimi. To my bychom … !!Když už je máme, často přichází chvíle, kdy si nostalgicky vzpomínáme, jak jsme se měli, když jsme je neměli. Jinak ale děti jsou asi to nejlepší, co nás v životě mohlo potkat.

    OdpovědětVymazat
  34. [33]: Milý Glosátore,
    i mé představy byly úplně odlišné a moje realita dost tvrdá...

    OdpovědětVymazat
  35. " Když matka vezla mě v kočárku,
    ,, Sakra !,,  vykřik´jsem na  matku :
    ,, Kde jsou  ty  tři  láhve  piva ?? "" Ježíš !!  kde  stala  se  chyba ??"
    řve  matka :  " Vždyť  vypils´ ta  piva !"... nu  a náhle v tom nastalém zmatku,
    přistoupil strážník  a  oslovil  matku :" Coby  již  malému  jezulátku,
    vy  pivo  jste  dávala píti ?
    ... jak  rypák  mu  červení  svítí !... kolik  jest  vašemu  týnedžru ??"" Třicet let !!"" Nelžete ??"" Ne !... nelžu !!
    ... však  třicet  mu  bude  až  za  týden !"Strážník je  strašlivě  rozčilen !
    " Říkám ti  beze všech  okolků :
    Vypadni z kočárku  pacholku !!... v y p a d n i !... kočárku nedrž  se,
    rychle !  než  dostaneš  po držce !!!"To  dotklo  se  Pullpyttla  Wény !
    ... vyskočil, zahodil pleny,
    jak  Adam, - vyhnaný  ze  ráje
    rozběh´ se,  ve  mžiku  tam tam  je !!" Idiot !"  matka  si  povzdechla :
    " Teď  jsem  si  konečně  oddechla !" No  toto ??!!"  řve  strážník :  "  Jsem  z  toho  jelen !!"
    ... ( poplácal  matku )
    je  rozveselen !

    OdpovědětVymazat
  36. JJ, me ditko nebylo vriskajici miminko a ditko a stejne co ted predvadi...U nas po nefungovani ve skole a reakci, ze se nemam starat, protoze je dospelej, tak dostal podminku, ze kdyz propadne i na konci, tak se zacne starat sam se vsim, kdyz je dospelej a odstehuje se.Protoze vi, ze to myslim vazne, tak zatim nepropada - o fous, ale jestli dojde k maturite a pak ji udela jsem moc zvedava...

    OdpovědětVymazat
  37. [35]: Milý Fredy,
    básničku jsem si četla v tramvaji cestou z divadlo domů, smála jsem se nahlas jak cvok, až se všichni otáčeli.
    Díky moc...

    OdpovědětVymazat
  38. [36]: Milá Lenko,
    že je dospělý, že se nám starat, že si to ošéfuje, slyším furt. Zatím si ošéfoval maturitu v září, pokud tedy udělá reparát. Zatím z češtiny, ale možná toho bude víc. O stěhování též ráda mluvím, zatím se chystám odpojit aspoň wi-fi, ale to potrestám taky sebe...

    OdpovědětVymazat
  39. Milá Míšo, výchovné chyby dělal snad každý z nás - někdo menší, někdo větší. Já asi byla hodně přísná máma,když jsem nezvládala, jistil to muž. Fakt je ten, že jsme nějaké velké problémy v pubertě a dospělosti nezažili. Možná je to tím, že mám dvě dcery. Nevím, možná kluk by zlobil víc? Nevím. Nejsi sama. Dnes a denně vidím kolem sebe doslova malé tyrany a rodiče je ani nenapomenou. Dej tomu čas, držím palce, ať je líp.

    OdpovědětVymazat
  40. [40]: Milá Pavlo,
    díky moc za podporu, vím, že to musím zvládnout, taky to zvládnu, ale výchova dětí je FAKT velká dřina...

    OdpovědětVymazat
  41. V říši zvířat se to dělá tak, že je máma vyžene nebo od nich odejde ať si poradí sami. Do člověčího se to dá přenést jako sbalit batoh a vyměnit zámky.
    Ale u zvířat to úplně všichni nepřežijou, tak nevím. Asi to není úplně aplikovatelný.

    OdpovědětVymazat
  42. [42]: Má milá Laro,
    myslím, že v dohledné době zkusím aplikovat...

    OdpovědětVymazat
  43. klavesnicetuka25. dubna 2019 0:33

    Hele teď si mě zas vystresovala...protože to je přesně náš malej
    On usne v postýlce ale nejpozději o půlnoci řev, hysterák a jinak než v posteli se mnou neusne, tatínka odmítá, odmítá ho i u usínání...
    nechali jsme ho řvát v postýlce...až z ní vypadl takže tohle už praktikovat nebudem...ale teda já si říkala že má teď takové období kdy chce mámu..ne že ho doma budu mít do 30 a nebude poslouchat

    OdpovědětVymazat
  44. [44]: Milá Klávesničko,
    zbytečně se nestresuj, ty začátky bývají  všude stejné...
    Spíš záleží na tom, jak výchovu pojmete později...

    OdpovědětVymazat
  45. My jsme měli vyzkoušené, že spolehlivě pomůže dudlík. To je pro malé děti něco jako droga pro puberťáky :).

    OdpovědětVymazat
  46. [46]: Milý Miloši,
    Prvorozený dudlík vůbec nechtěl, Druhorozený vyžadoval stále kontakt, dudlík měl jen na usínání...

    OdpovědětVymazat

Výlet na Mallorcu