Výlet Radotín-Černošice-Radotín

Zuzana nám vymyslela hezký desetikilometrový výlet z Radotína do Černošic. První zádrhel byl, že se připojil Provozený s Vendulkou a Bongem, ale nechtěli jet s námi vlakem, že přijedou do Radotína autem. Další zádrhel byl, že se jedna herečka rozhodla skoncovat se životem a skočila na Andělu pod metro, takže já musela na Můstku vystoupit a utíkat na tramvaj, ale vlak nám stejně ujel. Druhá půlka výletníků mezitím zpruzeně čekala na parkovišti v Radotíně.

Někde jsem četla, že papírový kapesník se v přírodě rozkládá třicet let, proto po čůrání v lese dávám použitý zodpovědně do postranní kapsy batohu. Výlet byl moc fajn, rádi se okolo Berounky potulujeme. V pohodě jsme došli do Černošic, cukrárna měla otevřené okénko, ale fronta s rozestupy se táhla skoro až do lesa. Čekat se nám nechtělo. Byla jsem příjemně unavená a těšila se domů. Prvorozený opět sabotoval vlak a chtěl dojít zpátky k autu, a že nás pak odveze se Zuzanou domů. Mně se teda vůbec nechtělo, jenže všichni se na mě dívali jako na nejslabší článek. Pes by se možná přidal na moji stranu, ale pásl se opodál jako koza a debatu nesledoval.

Tak jsme vyrazili podél řeky zpátky do Radotína. V rozčilení jsem se vysmrkala do zmuchlaného kapesníčku z postranní kapsy. Bylo horko, šlapali jsme po polní cestě, abychom se nemotali na cyklostezce na druhé straně. Pes s vyplazeným jazykem šel těsně u nás. Potřebovali jsem řeku přejít, ale lávka v nedohlednu. Vendulka strašila, že tam ani žádná není, až prý Lahovický most. Zuzana lehce znervózněla, výhružně jsem jí řekla, že bude muset lávku postavit, ať už si sbírá kameny. Samozřejmě lávka už stála, jen daleko. Byla jsem úplně vyřízená a Vendulka toho měla taky dost. Celkem 19 kilometrů.