sobota 17. října 2020

Nezaměstnaný puberťák (vlastní)

Druhorozený statečně odmaturoval a pak si dopřál zasloužené prázdniny. Zasloužené samozřejmě z jeho pohledu, že opakoval čtvrťák, mu nepřišlo podstatné. Lehce brigádničil ve dvou luxusních hotelech v centru Prahy jako snídaňový číšník. Tenkým hláskem jsem mu vysvětlovala, že už není student, že je třeba dospět a hledat stabilní práci. Pokaždý nasadil imbecilní výraz a nebyla s ním rozumná řeč, a to prý má nadprůměrné IQ. Pak vyplnil přihlášku k polici, obratem dostal k vyplnění tolik formulářů, že se mu zatočila hlava a strčil je do šuplíku. Kvůli koronaviru přišel o brigády. Ohledně nějaký práce ticho po pěšině.

V srpnu byl na dvou utajených pohovorech, nechtěl nic říct a tvářil ve velmi namistrovaně. Po krátké době z něj vypadlo, že bude obchodník, bude prodávat bitcoiny a vydělávat 50 tisíc měsíčně. Šla jsem do vrtule a snažila se mu vysvětlit, co taková práce obnáší a výdělek je nejistý. Nevěřil, jsem prý strašně negativní. Fajn. Zkušenosti jsou vážně nepřenosné, ty si každý musí vyrobit sám. Po dvou dnech práce řekl, že ho to nebaví a skončil. Teď nemůže sehnat ani brigádu, teda nějakou, která by ho bavila. Ve dne spí, v noci hraje na počítači. Pan plukovník by z něj měl radost, málokdo se tak zavile drží doma.

Při nákupu v našem obchodním centru mi padlo do oka prasátko z teakového dřeva. Mozek bleskově vymyslel plán. Prase k praseti, a ty čtyři stovky, co jsem zaplatila, mi za tu srandu stojí. Druhorozený má v pokoji neuvěřitelný bordel. Stůl plný odpadků, plastových krabic od jídla, špinavého nádobí i oblečení. Prasátko jsem strčila pod svetr, jen prdelka s ocáskem mu vykukovala. A já se tetelila chvějivou radostí, co mu řeknu, až ho najde. Jak mu řeknu, že tam má takový chlívek, až se k němu stahují prasata z Klánovickýho lesa. Fakt jsem se moc těšila. Nepořádek jsem mu neustále předhazovala a dožadovala se nápravy.

Po třech dnech jsem to vzdala. Synek si zrovna u otevřeného špajzu stěžoval, že pes má doma víc dobrot než on. Logicky, protože Bong si špajz sám neotevře a nemůže sežrat všechno najednou na rozdíl od něho. A ty máš ve svém pokoji dárek a ani o něm nevíš! Ještě teď mi je líto, že jsem byla tak netrpělivá a připravila se o ten sladký moment překvapení, ale potěšilo mě, že Druhorozený vypadal skoro dojatě. Skoro.Ten hnůj nezmizel.






45 komentářů:

  1. To prasátko je tak kouzelné, že bych ho hned brala. Jinak dobrý a vtipný plán, jak upozornit na svinčík, škoda, že nezabral. To s tou netrpělivostí mi připomnělo mě, holky mi někdy chodí pomáhat do penzionu a abych jim při tom uklízení trochu zvedla náladu, schovávám se jim do skříně, jenže mě většinou přemůže vlastní vtip a ve skříni se tak směju, až ramínka chrastí a nebo koukám škvírou, když se mi zdá, že dlouho nejdou, takže mě samozřejmě hned odhalí. Ale asi se jim to líbilo, protože už mi několikrát vytkly: ,,Dneska ses nám neschovala." :D
    Tak třeba to při nějakém dalším dárečku v podobě pašíka vyjde.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Bev,
    to chechtání ve skrýši znám taky. Já se schovávám zase psovi..:)
    Jo, měla jsem bezva a plán a sama jsem ho zařízla. Trpělivost, no, ta chybí.

    OdpovědětVymazat
  3. Úplně chápu tvá očekávání. Znám ten pocit tetelení. :-) Sice ti plán tak úplně nevyšel, ale co! A třeba prasátko jen potřebuje ČAS, aby mohlo začít svou práci. No, teď je otázka, které začne jako PRVNÍ. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Dorko,
    takový skvělý projekt...:)
    Druhorozený hřeší na to, že jsem moc hodná.

    OdpovědětVymazat
  5. Dvoudenní prodavač bitcoinů, to je ještě lepší než zimní král :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Petře,
      doteď o tom nechce mluvit. Snad je už poučený.

      Vymazat
  6. Mělo by to vyznít jako vtipný, ale pro tebe to musí být na palici.
    Bez práce, bez peněz a ještě v chlívu.
    Držím palce, jednou to slunko snad zasvítí, jen bys asi měla být víc důraznější, možná. Já se svou povahou bych to nedala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Blondýnko,
      kupodivu jsem zatím v klidu, já jsem tak gumová z práce, že jsem ráda, že žiju a nemám sílu nic řešit. On začíná být taky už nervózní, nakonec se rozhodl pro PČR, ale to přijímací řízení je na dlouhý lokte.

      Vymazat
  7. Nemáš to lehký, ale na druhou stranu... jsi málo drsná. Zrovna nedávno jsem četla hezký článek o tom, jak si matka vzala na nepracujícího syna hůl a vyhnala ho z domu :D. Svoje děti miluju, ale když už by se mnou po škole chtěli sdílet domácnost, musely by dodržovat nastavená pravidla, jinak by to fungovat nemohlo.

    Takové krásné prase by mi udělalo radost :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janinko,
      jak píšu výše Blondýnce, čekáme na přijímací řízení k PČR, teda synek čeká...:)
      A máš pravdu, jsem vážně měkká matka.

      Vymazat
  8. Díky bohu za mé děti! Vypadly sice na můj vkus ještě pozdě z domova, tedy synek mohl zůstat, ten jedinej mi pomáhal se zahradou, i když s výhradami, takže i ten svinčík bych mu i odpustila, nehledě na to, že ho tam neměl. Ale jejich pokoje jsem prostě ignorovala ať si tam třeba v tom humusu který si tam udělají žijou. Naštěstí je pud sebezáchovy vždy donutil k úklidu. Teď je z mé dcery naprosto nezkousnutelná pintliška na úklid, což mne docela irituje. Takže když jsem u nich, furt musím všechno utírat, omývat, sbírat ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Vendy,
      pořád věřím, že dočkám jeho odchodu. Vezme si batoh, surikaty a půjde do světa. Zatím to chce zkusit u policie. Tak uvidíme.

      Vymazat
  9. Milá Míšo, jak jsem ráda, že už žijeme bez svých potomků. Ráda je kdykoli uvítám, ale už v tom není to, že něco MUSÍM. Na to, že měli bordel ve svých pokojích, jsem rezignovala.
    Oba ještě vycházeli z 8. třídy, ale syn se nedostal na vytouženou školu a šel dobrovolně do "devítky". Pak už se ani nesnažil se někam dostat, tak jsme s mužem rozhodli, že půjde na učňák. Pokrčil rameny a myslel si své. O prázdninách našel inzerát, že se otevírá soukromá škola a že by tam chtěl jít. OK. Jeli jsme tehdy ze Šumavy, aby se mohl zúčastnit přijímaček. Čtyři roky jsme platili jeho vzdělání (půlka mého platu). Pak zkusil přijímačky na vysokou, ale tam se nedostal. Do konce prázdnin byl hájený. A pak jsme ho s jeho spolužákem a přívěsem, kde byly lodě, vezli na Sázavu a já si vyslechla jejich rozhovor. V autě bych musela mít špunty v uších. A zatímco kamarád už měl zajištěnou práci, synek pronesl, že se 1. září nahlásí na pracáku.... Lodě jsme složili a odjížděli, když si muž vzpomněl, že jsme mu nedali peníze. Udělala jsem to úmyslně. Když se vrátil z vody, ptali jsme se ho, jak si to představuje dál. Prý půjde na pracák. Muž mu řekl, že v tom případě půjde i z domu. Nakonec v září nastoupil do firmy ke švagrovi, při práci se "vyučil".
    To, co 4 roky studoval, spadlo do kanálu. V podstatě, jako bych dva roky pracovala zadarmo.
    Doma zůstal bydlet do více než svých 30 let a řídil se heslem: "Dokud máma funí, zůstaň chlapče u ní."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko,
      Ty jsi taky moc hodná máma. Já asi tak dlouho nevydržím. Ano, taky jsem mu zaplatila čtvrťák na soukromé škole, ale až když odmaturoval, do té doby si ty dva tisíce měsíčně nějak platil sám, zaplatila jsem zpětně.
      Trpělivě čekám, jestli se dostane k PČR, pokud ne, budu muset velmi přitvrdit.

      Vymazat
  10. Také u nás byly synové bordeláři dokud nezačali bydlet se svými partnerkami. Slovo "jaký bordel, mám uklízeno" jsem slyšela často. Nyní sklízí ovoce v podobě svých synů a já se tetelím kdykoliv jsem přítomna jejich připomínek - ukliď si ten bordel☺ Držím palce i pěsti ať synovi "konečně" práce vyjde, jinak doporučuji přitvrdit!!!☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Fukčárinko,
      díky moc. Máš samozřejmě pravdu, jsem hrozně unavená a jemu nějak není blbý mě využívat. Musím se pochlapit..:)

      Vymazat
  11. Když mně a bráchu máti titulovala "vy čuňata", tak se jí otec potutelně ptal, jestli ví, jak se říká matce od selat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Pavle,
      je vidět, že máš smysl pro humor po otci..:-D

      Vymazat
  12. Nééé já tohle nechci taky, co mám dělat, aby tohle nenastalo? Tohle je fakt beznaděj, ale držím palce s těma policajtama aspoň.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Helgo,
      policejní psycholožce se bohužel nelíbil...:-D

      Vymazat
  13. Milá Padesátko,
    Vaše články čtu vždy s takovou chutí. I dnes jsem se zasmála a zároveň si uvědomila, jaké mám štěstí, že obě děti pracovaly už za studií a snad i díky tomu si vytvořily představu o tom, že "koláče nejsou zadarmo".
    Držím Vám pěsti, ať syn najde tu správnou cestu a Vy si oddechnete. Někdy to holt trvá déle, ale i to je zkušenost :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Kateřino,
      synek chodil na brigádu už patnácti letech, nevím, kdy se to pokazilo...:)
      Nějak jsem polevila ve výchově.

      Vymazat
  14. To mě vždy tak potěší, jak vidím, že i jiné děti mají ve svém pokoji pořádný binec :-)
    Do synova pokoje poslední dobou raději ani nevstupuji...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá čtenářko,
      já tam chodím, když mi dojdou hrnky..:-D

      Vymazat
    2. Mně chybí lzičky a vidličky.

      Vymazat
    3. Milá Marie,
      mně jen hrnky, asi to moje čuně jí rukama...:-D

      Vymazat
  15. Už jsem chtěla napsat, že snad měl radši vyplnit tu hromadu papírů od PČR, ale pak jsem v komentářích četla, že pokus vyšel neúspěšně. Za sebe můžu říct jen to, že jsem ráda, že žádnou práci hledat nemusím... někdy je to fakt otrava a navíc v této pitomé situaci to není jen tak. A když člověk pořádně neví, co by chtěl a mohl dělat, tak je to těžko :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lil,
      nikdo mu studovat nebránil, nakonec si vybral studium, ale těsně po uzávěrce přijímacího řízení. Ale práci si teď najít musí, jinak ho vykopnu z bytu a myslím to smrtelně vážně.

      Vymazat
    2. Opravdu to nemáte jednoduché, snad se brzy zadaří, ke spokojenosti na obou stranách.

      Vymazat
    3. Moc děkuju za podporu...:)

      Vymazat
  16. Prasátko pěkné - jen přemýšlím, jestli si ho zaslouží? .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Sluneční,
      nezaslouží. Prasátko je pěkně těžký a hezky se drží v ruce, kdybych ho s ním praštila, tak ho snad zabiju. Musím se ovládat...:)

      Vymazat
  17. Nemáš to lehké. Ani po dobrém ani po zlém.... A ani radost z prasátka ti nedopřál vychutnat dokonce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marijko,
      sama jsem si radost zkazila svou netrpělivostí.
      Ale pořád doufám, že dospěje a vypadne z bytu. Dělám matku dohromady skoro 32 let, jsem hrozně unavená.

      Vymazat
  18. Malé dítě, malé starosti, velké dítě, velké starosti, role matky je na celý život a kdo ví, zda se pomoc syna za takových 10 let zase nevrátí zpět matce. Stáří v samotě bez pomoci není zrovna to pravé ořechové. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá čtenářko (předpokládám ženu),
      jednou matka, pořád matka...:)
      Malé dítě malé starosti... atd. - to je jedno z nejpravdivějších úsloví. Souhlasím naprosto. Když jsem měla děti malé, nevěřila jsem.

      Vymazat
  19. Je to blbé, ale v dnešných časoch si prácu ťažko hľadá aj ten, kto pracovať chce. To chce len vydržať, čo iného, že?
    Ináč, čuník je zlatý... myslím ten teakový :-P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Fidorko,
      teď je to fakt blbý, ale on je od června, do maturity doma a nemá vůbec žádnou představu, žádný plán, klidně mohl studovat, já bych byla ráda...ale je líný se učit, je líný pracovat...:(
      S prasátkem to taky byla láska na první pohled...:)

      Vymazat
    2. Tak potom ho čaká už len škola života a tá si ho počká, ani sa ho nebude pýtať či chce, alebo nie... a keď bude mať smolu tak bude ťažká.
      Tebe by som radila, aby si sa tým príliš nestresovala ak je to len trochu možné, lebo si viac ublížiš. Mysli na to, že čo bolo tvojou povinnosťou to si urobila a aj navyše, postavila si ho na nohy a dala mu "chleba" do ruky vo forme vzdelania, teraz ďalej už to je len jeho pesnička. Viem, že kým je doma, tak je to náročné, ale aj to sa časom vyvrbí.:-)

      Vymazat
    3. Teď je taková divná doba, nedaří se mu sehnat ani práci ve skladu a dělat pokladní v Lidlu odmítá...:)

      Vymazat
  20. A že mi to něco připomíná. Když byl syn dítě školou povinné, manželovi jsem zakázala chodit k němu do pokoje, protože mu jednou stůl převrátil vzhůru nohama. Dnes bydlí sám a má uklizeněji a čistěji než já.
    Jednou k tomu doroste.
    S prací je to těžké a bude to teď přes zimu ještě těžší. Mladý, místo aby se distančně vzdělával, chodí na sběr jablek. 650,- Kč za den nenajdeš na ulici. Známky pět, pět, nesplněno, nesplněno ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Mirijam,
      teď musím opravdu objektivně přiznat, že doba na hledání práce je špatná, ale synek je doma od června, k tomu opakoval čtvrťák, myslím, že měl moře času, něco vymyslet...:)

      Vymazat
  21. Moje mladší dcera je dobrý flegmoš, takže se skoro ke všemu tak i staví. Asi nějak v létě dala výpověď, protože ji nevyhovoval postoj nové mistrové.(v tomto flegmoš nebyla) A tak byla chvilku na pracáku...tedy delší chvilku. Potřebovala si ujasnit jakou práci chce dělat. Jenomže takovou jakou ona by chtěla se dá asi těžko sehnat. Nyní si našla alespoň brigádu, prý ji to tak vyhovuje. Zatím. Má to štěstí, že bydlí v rodinném baráku s otcem, musela by jinak přemýšlet. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marcelo,
      chlapeček taky moc spoléhá na mě.
      Jenže teď fakt práce není, takže vážně problém. Dneska vykládal náklaďáky s pneumatikama.

      Vymazat

Výlet na Rhodos II