sobota 17. října 2020

Nezaměstnaný puberťák (vlastní)

Druhorozený statečně odmaturoval a pak si dopřál zasloužené prázdniny. Zasloužené samozřejmě z jeho pohledu, že opakoval čtvrťák, mu nepřišlo podstatné. Lehce brigádničil ve dvou luxusních hotelech v centru Prahy jako snídaňový číšník. Tenkým hláskem jsem mu vysvětlovala, že už není student, že je třeba dospět a hledat stabilní práci. Pokaždý nasadil imbecilní výraz a nebyla s ním rozumná řeč, a to prý má nadprůměrné IQ. Pak vyplnil přihlášku k polici, obratem dostal k vyplnění tolik formulářů, že se mu zatočila hlava a strčil je do šuplíku. Kvůli koronaviru přišel o brigády. Ohledně nějaký práce ticho po pěšině.

V srpnu byl na dvou utajených pohovorech, nechtěl nic říct a tvářil ve velmi namistrovaně. Po krátké době z něj vypadlo, že bude obchodník, bude prodávat bitcoiny a vydělávat 50 tisíc měsíčně. Šla jsem do vrtule a snažila se mu vysvětlit, co taková práce obnáší a výdělek je nejistý. Nevěřil, jsem prý strašně negativní. Fajn. Zkušenosti jsou vážně nepřenosné, ty si každý musí vyrobit sám. Po dvou dnech práce řekl, že ho to nebaví a skončil. Teď nemůže sehnat ani brigádu, teda nějakou, která by ho bavila. Ve dne spí, v noci hraje na počítači. Pan plukovník by z něj měl radost, málokdo se tak zavile drží doma.

Při nákupu v našem obchodním centru mi padlo do oka prasátko z teakového dřeva. Mozek bleskově vymyslel plán. Prase k praseti, a ty čtyři stovky, co jsem zaplatila, mi za tu srandu stojí. Druhorozený má v pokoji neuvěřitelný bordel. Stůl plný odpadků, plastových krabic od jídla, špinavého nádobí i oblečení. Prasátko jsem strčila pod svetr, jen prdelka s ocáskem mu vykukovala. A já se tetelila chvějivou radostí, co mu řeknu, až ho najde. Jak mu řeknu, že tam má takový chlívek, až se k němu stahují prasata z Klánovickýho lesa. Fakt jsem se moc těšila. Nepořádek jsem mu neustále předhazovala a dožadovala se nápravy.

Po třech dnech jsem to vzdala. Synek si zrovna u otevřeného špajzu stěžoval, že pes má doma víc dobrot než on. Logicky, protože Bong si špajz sám neotevře a nemůže sežrat všechno najednou na rozdíl od něho. A ty máš ve svém pokoji dárek a ani o něm nevíš! Ještě teď mi je líto, že jsem byla tak netrpělivá a připravila se o ten sladký moment překvapení, ale potěšilo mě, že Druhorozený vypadal skoro dojatě. Skoro.Ten hnůj nezmizel.






33 komentářů:

  1. To prasátko je tak kouzelné, že bych ho hned brala. Jinak dobrý a vtipný plán, jak upozornit na svinčík, škoda, že nezabral. To s tou netrpělivostí mi připomnělo mě, holky mi někdy chodí pomáhat do penzionu a abych jim při tom uklízení trochu zvedla náladu, schovávám se jim do skříně, jenže mě většinou přemůže vlastní vtip a ve skříni se tak směju, až ramínka chrastí a nebo koukám škvírou, když se mi zdá, že dlouho nejdou, takže mě samozřejmě hned odhalí. Ale asi se jim to líbilo, protože už mi několikrát vytkly: ,,Dneska ses nám neschovala." :D
    Tak třeba to při nějakém dalším dárečku v podobě pašíka vyjde.

    OdpovědětSmazat
  2. Milá Bev,
    to chechtání ve skrýši znám taky. Já se schovávám zase psovi..:)
    Jo, měla jsem bezva a plán a sama jsem ho zařízla. Trpělivost, no, ta chybí.

    OdpovědětSmazat
  3. Úplně chápu tvá očekávání. Znám ten pocit tetelení. :-) Sice ti plán tak úplně nevyšel, ale co! A třeba prasátko jen potřebuje ČAS, aby mohlo začít svou práci. No, teď je otázka, které začne jako PRVNÍ. :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Milá Dorko,
    takový skvělý projekt...:)
    Druhorozený hřeší na to, že jsem moc hodná.

    OdpovědětSmazat
  5. Dvoudenní prodavač bitcoinů, to je ještě lepší než zimní král :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milý Petře,
      doteď o tom nechce mluvit. Snad je už poučený.

      Smazat
  6. Mělo by to vyznít jako vtipný, ale pro tebe to musí být na palici.
    Bez práce, bez peněz a ještě v chlívu.
    Držím palce, jednou to slunko snad zasvítí, jen bys asi měla být víc důraznější, možná. Já se svou povahou bych to nedala.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Blondýnko,
      kupodivu jsem zatím v klidu, já jsem tak gumová z práce, že jsem ráda, že žiju a nemám sílu nic řešit. On začíná být taky už nervózní, nakonec se rozhodl pro PČR, ale to přijímací řízení je na dlouhý lokte.

      Smazat
  7. Nemáš to lehký, ale na druhou stranu... jsi málo drsná. Zrovna nedávno jsem četla hezký článek o tom, jak si matka vzala na nepracujícího syna hůl a vyhnala ho z domu :D. Svoje děti miluju, ale když už by se mnou po škole chtěli sdílet domácnost, musely by dodržovat nastavená pravidla, jinak by to fungovat nemohlo.

    Takové krásné prase by mi udělalo radost :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Janinko,
      jak píšu výše Blondýnce, čekáme na přijímací řízení k PČR, teda synek čeká...:)
      A máš pravdu, jsem vážně měkká matka.

      Smazat
  8. Díky bohu za mé děti! Vypadly sice na můj vkus ještě pozdě z domova, tedy synek mohl zůstat, ten jedinej mi pomáhal se zahradou, i když s výhradami, takže i ten svinčík bych mu i odpustila, nehledě na to, že ho tam neměl. Ale jejich pokoje jsem prostě ignorovala ať si tam třeba v tom humusu který si tam udělají žijou. Naštěstí je pud sebezáchovy vždy donutil k úklidu. Teď je z mé dcery naprosto nezkousnutelná pintliška na úklid, což mne docela irituje. Takže když jsem u nich, furt musím všechno utírat, omývat, sbírat ....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Vendy,
      pořád věřím, že dočkám jeho odchodu. Vezme si batoh, surikaty a půjde do světa. Zatím to chce zkusit u policie. Tak uvidíme.

      Smazat
  9. Milá Míšo, jak jsem ráda, že už žijeme bez svých potomků. Ráda je kdykoli uvítám, ale už v tom není to, že něco MUSÍM. Na to, že měli bordel ve svých pokojích, jsem rezignovala.
    Oba ještě vycházeli z 8. třídy, ale syn se nedostal na vytouženou školu a šel dobrovolně do "devítky". Pak už se ani nesnažil se někam dostat, tak jsme s mužem rozhodli, že půjde na učňák. Pokrčil rameny a myslel si své. O prázdninách našel inzerát, že se otevírá soukromá škola a že by tam chtěl jít. OK. Jeli jsme tehdy ze Šumavy, aby se mohl zúčastnit přijímaček. Čtyři roky jsme platili jeho vzdělání (půlka mého platu). Pak zkusil přijímačky na vysokou, ale tam se nedostal. Do konce prázdnin byl hájený. A pak jsme ho s jeho spolužákem a přívěsem, kde byly lodě, vezli na Sázavu a já si vyslechla jejich rozhovor. V autě bych musela mít špunty v uších. A zatímco kamarád už měl zajištěnou práci, synek pronesl, že se 1. září nahlásí na pracáku.... Lodě jsme složili a odjížděli, když si muž vzpomněl, že jsme mu nedali peníze. Udělala jsem to úmyslně. Když se vrátil z vody, ptali jsme se ho, jak si to představuje dál. Prý půjde na pracák. Muž mu řekl, že v tom případě půjde i z domu. Nakonec v září nastoupil do firmy ke švagrovi, při práci se "vyučil".
    To, co 4 roky studoval, spadlo do kanálu. V podstatě, jako bych dva roky pracovala zadarmo.
    Doma zůstal bydlet do více než svých 30 let a řídil se heslem: "Dokud máma funí, zůstaň chlapče u ní."

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko,
      Ty jsi taky moc hodná máma. Já asi tak dlouho nevydržím. Ano, taky jsem mu zaplatila čtvrťák na soukromé škole, ale až když odmaturoval, do té doby si ty dva tisíce měsíčně nějak platil sám, zaplatila jsem zpětně.
      Trpělivě čekám, jestli se dostane k PČR, pokud ne, budu muset velmi přitvrdit.

      Smazat
  10. Také u nás byly synové bordeláři dokud nezačali bydlet se svými partnerkami. Slovo "jaký bordel, mám uklízeno" jsem slyšela často. Nyní sklízí ovoce v podobě svých synů a já se tetelím kdykoliv jsem přítomna jejich připomínek - ukliď si ten bordel☺ Držím palce i pěsti ať synovi "konečně" práce vyjde, jinak doporučuji přitvrdit!!!☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Fukčárinko,
      díky moc. Máš samozřejmě pravdu, jsem hrozně unavená a jemu nějak není blbý mě využívat. Musím se pochlapit..:)

      Smazat
  11. Když mně a bráchu máti titulovala "vy čuňata", tak se jí otec potutelně ptal, jestli ví, jak se říká matce od selat.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milý Pavle,
      je vidět, že máš smysl pro humor po otci..:-D

      Smazat
  12. Nééé já tohle nechci taky, co mám dělat, aby tohle nenastalo? Tohle je fakt beznaděj, ale držím palce s těma policajtama aspoň.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Helgo,
      policejní psycholožce se bohužel nelíbil...:-D

      Smazat
  13. Milá Padesátko,
    Vaše články čtu vždy s takovou chutí. I dnes jsem se zasmála a zároveň si uvědomila, jaké mám štěstí, že obě děti pracovaly už za studií a snad i díky tomu si vytvořily představu o tom, že "koláče nejsou zadarmo".
    Držím Vám pěsti, ať syn najde tu správnou cestu a Vy si oddechnete. Někdy to holt trvá déle, ale i to je zkušenost :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Kateřino,
      synek chodil na brigádu už patnácti letech, nevím, kdy se to pokazilo...:)
      Nějak jsem polevila ve výchově.

      Smazat
  14. To mě vždy tak potěší, jak vidím, že i jiné děti mají ve svém pokoji pořádný binec :-)
    Do synova pokoje poslední dobou raději ani nevstupuji...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá čtenářko,
      já tam chodím, když mi dojdou hrnky..:-D

      Smazat
    2. Mně chybí lzičky a vidličky.

      Smazat
    3. Milá Marie,
      mně jen hrnky, asi to moje čuně jí rukama...:-D

      Smazat
  15. Už jsem chtěla napsat, že snad měl radši vyplnit tu hromadu papírů od PČR, ale pak jsem v komentářích četla, že pokus vyšel neúspěšně. Za sebe můžu říct jen to, že jsem ráda, že žádnou práci hledat nemusím... někdy je to fakt otrava a navíc v této pitomé situaci to není jen tak. A když člověk pořádně neví, co by chtěl a mohl dělat, tak je to těžko :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Lil,
      nikdo mu studovat nebránil, nakonec si vybral studium, ale těsně po uzávěrce přijímacího řízení. Ale práci si teď najít musí, jinak ho vykopnu z bytu a myslím to smrtelně vážně.

      Smazat
  16. Prasátko pěkné - jen přemýšlím, jestli si ho zaslouží? .-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Sluneční,
      nezaslouží. Prasátko je pěkně těžký a hezky se drží v ruce, kdybych ho s ním praštila, tak ho snad zabiju. Musím se ovládat...:)

      Smazat
  17. Nemáš to lehké. Ani po dobrém ani po zlém.... A ani radost z prasátka ti nedopřál vychutnat dokonce.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Marijko,
      sama jsem si radost zkazila svou netrpělivostí.
      Ale pořád doufám, že dospěje a vypadne z bytu. Dělám matku dohromady skoro 32 let, jsem hrozně unavená.

      Smazat

Nezaměstnaný puberťák (vlastní)