Dělám bábovičky

Vůbec mě nenapadlo, že bych měla na blížící se svatbu něco upéct, až v práci se mě Markéta na férovku zeptala, co peču. Trochu mě teda zaskočila a doma jsem hned gůglila svatební koláčky. Také jsem se při vycházce v Divoké Šárce zeptala Vendulky, jak je to s pečením. No, docela mě vyfakovala, že bude péct s mámou. Se mnou se prý nepočítá, ale můžu si upéct výslužku do práce. Do konverzace se vložil Prvorozený s tím, že stejně umím jen bábovku. Zahřálo mě u srdce, asi infarkt.

A tak jsem se rozhodla zakoupit malý silikonový bábovičky. Jsou vážně roztomilý. Úplně jsem zapomněla na svoji dávnou negativní zkušenost se silikonem při pečení velikonočního beránka. Vymazávat je třeba! Rozinky naložené delší dobu v rumu se vrátily do své původní velikosti, moc se jich do formiček nevešlo. První várka byla tvarohová, bábovičky byly dobré, ale světlé, takové neduživé a protože mi zbylo dost těsta, které jsem samozřejmě snědla a pak mi bylo blbě, koupila jsem ještě jedno balení formiček.

Na druhou várku jsem zkusila klasický recept od sousedky, jenže těsta do báboviček jsem dala moc a v troubě hrozně nabylo. Při kontrolním náhledu jsem se zděsila. Uvnitř se peklo šestnáct malých krtin. Já vím, měla jsem fotit, ale bude vám muset stačit moje barvité vyprávění. Ke konci pečení těsto zase trochu slehlo, ale takový špičatý kopeček přece jen zůstal a bábovičky se v krabici spíš povalovaly než spořádaně seděly. Co je to za bábovky, zeptal se Druhorozený a obočí mu v údivu vylétlo až ke kořínkům vlasů. To jsou bábovky zapichovací!