Lednové zastavení

První týden v lednu jsem si vzala dovolenou. Na konci roku jsem byla pořád v práci a když ne, někde jsem cábrovala a pila svařené víno, za celý život jsem ho tolik nevypila. Teď jsem si chtěla odpočinout. Naplánovala jsem si i cvičení. Necvičila jsem ani jednou. 

Pozvala jsem domů na tatarák Vyšehradské matky, s Druhorozeným nás bylo deset. Sousedka mi zase půjčila své stejné židle. V Ikea jsem koupila velkou skleněnou mísu, v tý jsem míchala kilo a půl masa. Po půl hodině jsem myslela, že budu mít zánět šlach. Maso jsem rozdělila a do jedné půlky přidala ještě kapary. S výsledkem jsem byla moc spokojená. Druhorozený fungoval jako portýr a číšník, sama bych určitě zdárný průběh večera nezvládla. Jen těch topinek, co jsem usmažila! Holky synka moc chválily, jako vždy byl velmi okouzlující, ale také lehce přidrzlý. 

Za odměnu jsem ho druhý den vzala na snídani do Kavárny co hledá jméno. Druhorozený šel rovnou z noční, měla jsem strach, že v 8:03 budeme první otravní hosti. No, byla jsem překvapená, kolik lidí tam už bylo. Zrovna se dost ochladilo a uvnitř byla zima a navrch jsme dostali studenou kávu, ale druhou šanci jim ještě dám, protože vejce benedikt bylo božský. V devět hodin bylo narváno.

Bong byl špatný už delší dobu, odpoledne volala Vendulka, že jede na veterinu, jestli chci taky. V Letňanech jsem byla první, pak dorazil Prvorozený z práce a společně jsme počkali na Vendulku. Pes vyskočil z auta, zaštěkal a zavrtěl ocasem. Připadala jsem si jako vražedkyně, před námi pár zvířat, čekání hrozný. Do ordinace jsem nešla, vytáhla jsem sudoku a luštila. Musela jsem si zaměstnat mozek, bylo mi na omdlení. Doktor ještě Bongovi udělal sono, pak vyšel a ze skladu vzal černý igelitový pytel. Sbalila jsem luštění a začala brečet. V čekárně všichni zcepeněli, když Prvorozený s pytlem v náručí odcházel. Vendulka taky uřvaná. Ještě cesta do krematoria zvířat. Tam šel synek sám. Za ty prachy by vážně mohli být milejší. V autě jsem měla záchvat paniky a chtěla se pro Bonga vrátit.

V sobotu mě spřátelená matka vytáhla na koncert Schodiště do Malostranský besedy. Já jsem teda chtěla jít jinam, ale byla jsem jediná. Zdeňka cestou ještě nabrala dva amanty, co se jí dvoří. Chci být obézní zrzka. Dala jsem si předsevzetí, že v Besedě najdu Kačenku, která je velkou fanynkou skupiny. I brýle jsem si plánovala nacvaknout. Nebudete mi věřit, ale první, koho jsem tam potkala, byla vážně Kačka. Čtu její blog šest let. Ona si svoje fotky občas na blog dává, já ne, proto jsem byla ve výhodě. Shledání vážně dojemný, zase se projevily moje mateřský pudy a absence dcery, snad mi promine.

Za ten první lednový týden jsem toho stihla hodně, stihla jsem i dospět.