neděle 23. ledna 2022

Lednové zastavení

První týden v lednu jsem si vzala dovolenou. Na konci roku jsem byla pořád v práci a když ne, někde jsem cábrovala a pila svařené víno, za celý život jsem ho tolik nevypila. Teď jsem si chtěla odpočinout. Naplánovala jsem si i cvičení. Necvičila jsem ani jednou. 

Pozvala jsem domů na tatarák Vyšehradské matky, s Druhorozeným nás bylo deset. Sousedka mi zase půjčila své stejné židle. V Ikea jsem koupila velkou skleněnou mísu, v tý jsem míchala kilo a půl masa. Po půl hodině jsem myslela, že budu mít zánět šlach. Maso jsem rozdělila a do jedné půlky přidala ještě kapary. S výsledkem jsem byla moc spokojená. Druhorozený fungoval jako portýr a číšník, sama bych určitě zdárný průběh večera nezvládla. Jen těch topinek, co jsem usmažila! Holky synka moc chválily, jako vždy byl velmi okouzlující, ale také lehce přidrzlý. 

Za odměnu jsem ho druhý den vzala na snídani do Kavárny co hledá jméno. Druhorozený šel rovnou z noční, měla jsem strach, že v 8:03 budeme první otravní hosti. No, byla jsem překvapená, kolik lidí tam už bylo. Zrovna se dost ochladilo a uvnitř byla zima a navrch jsme dostali studenou kávu, ale druhou šanci jim ještě dám, protože vejce benedikt bylo božský. V devět hodin bylo narváno.

Bong byl špatný už delší dobu, odpoledne volala Vendulka, že jede na veterinu, jestli chci taky. V Letňanech jsem byla první, pak dorazil Prvorozený z práce a společně jsme počkali na Vendulku. Pes vyskočil z auta, zaštěkal a zavrtěl ocasem. Připadala jsem si jako vražedkyně, před námi pár zvířat, čekání hrozný. Do ordinace jsem nešla, vytáhla jsem sudoku a luštila. Musela jsem si zaměstnat mozek, bylo mi na omdlení. Doktor ještě Bongovi udělal sono, pak vyšel a ze skladu vzal černý igelitový pytel. Sbalila jsem luštění a začala brečet. V čekárně všichni zcepeněli, když Prvorozený s pytlem v náručí odcházel. Vendulka taky uřvaná. Ještě cesta do krematoria zvířat. Tam šel synek sám. Za ty prachy by vážně mohli být milejší. V autě jsem měla záchvat paniky a chtěla se pro Bonga vrátit.

V sobotu mě spřátelená matka vytáhla na koncert Schodiště do Malostranský besedy. Já jsem teda chtěla jít jinam, ale byla jsem jediná. Zdeňka cestou ještě nabrala dva amanty, co se jí dvoří. Chci být obézní zrzka. Dala jsem si předsevzetí, že v Besedě najdu Kačenku, která je velkou fanynkou skupiny. I brýle jsem si plánovala nacvaknout. Nebudete mi věřit, ale první, koho jsem tam potkala, byla vážně Kačka. Čtu její blog šest let. Ona si svoje fotky občas na blog dává, já ne, proto jsem byla ve výhodě. Shledání vážně dojemný, zase se projevily moje mateřský pudy a absence dcery, snad mi promine.

Za ten první lednový týden jsem toho stihla hodně, stihla jsem i dospět.





30 komentářů:

  1. Ach Míšo, to je mi ľúto, smutný článok :'( Zopár veselých príhod s Bongom sme si na tvojom blogu mohli v minulosti prečítať. Človek sa ťažko lúči s bytosťami, ktoré mu prirástli k srdcu.

    P.S. Tomu, že chceš byť obézní zrzka celkom neverím :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Fidorko,
      strašně mě to zaskočilo. I tím, že jsem jela na tu veterinu. Poprvé v životě loučení s mazlíčkem. Fotku mám starou, už na blogu je, ale na těch posledních se mi zdál už smutný.
      P.S. Když jsem viděla ten početný Zdenčin fanklub, usoudila jsem, že je čas na změnu:)

      Vymazat
  2. Slečna Farkašová mi odešla v listopadu a musím ústeckou pobočku pražského krematoria vychválit. Za ty prachy byla paní empatická a nechávala mi dostatečný prostor, abych pak nechytla tu paniku.
    Bojím se, že bych tě jako zrzku nedala, navíc při tvé postavě by byla obrovská dřina než tvé proporce naznají obezity, můžeš si takový přepych jako samoživitelka dovolit ? :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Blondýnko,
      až teď chápu tu bolest a ten smutek.
      Tlustá budu za chvilku a jde to úplně samo..:)

      Vymazat
  3. Míšo, tohohle se bojím. Já pejska nemám, ale má ho přítelkyně mého syna, všichni ho moc milujeme, takže je člen naší rodiny. On nejvíc miluje Jani, svoji maminku a ona jeho. Sama je nemocná, děti mít nemůže,její dítě je právě Kumík, je mezi nimi silný pouto. Přeju hodně síly , Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lenko,
      tohle je v mém životě úplně nová zkušenost. Ošklivá.
      Vždycky jsme se spolu dívali na biatlon, když jsem ho hlídala. Teď při závodech vždycky na Bonga myslím a moc bych ho ještě chtěla pohladit.

      Vymazat
  4. Jak říkáš, Bonga už nic netrápí a to je hlavní, ušetřit je trápení, když to není k životu. Ale bolí to, než si člověk zvykne, než se to trochu zlepší. Když jsem během poměrně krátké doby nechala uspat tři ze čtyřech koček a ta čtvrtá umřela doma, nechtěla jsem už domů žádnou, říkala jsem, že necháme dožít Mínu, ta nám jako nejmladší zůstala a pak už nic. A co myslíš... už máme zas čtyři kočky. Mínu a k ní Ruby a Belu, jedna nalezená v lese, druhá se objevila ve dvoře a Diega, to je potomek Bely, než se ochočila, abychom ji mohli nechat vykastrovat, už byla v tom, tak jsme si museli nechat i kocourka.
    Napsala jsi to moc hezky. Opatruj se. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Bev,
      taky si zatím Alfa držím od těla, ale jde to těžko, prostě roztomilé štěně. Veterinář byl rozumný,říkal, co by za to lidi v LDNce dali.
      Jednou budu Bongovi závidět.
      Moc děkuji za podporu.

      Vymazat
    2. Zprávička o Alfovi je jako parsek slunce, které vykouklo mezi mraky. Mám absurdní radost z vašeho štěněte. No nejsem pitomá. :)

      Vymazat
    3. Milá Bev,
      Alf je fakt neřízený pako, ale Vendulka s ním chodí na cvičák na obranu a taky pojedou na nějaký psí tábor. :-D

      Vymazat
  5. To je strašně smutné, chce se mi plakat :'( Posílám spoustu sil <3! Byla jsem u eutanázie (říká se tomu tak i u zvířat?) koně. Bylo to strašné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Leničko
      tak tohle je taky hrozná zkušenost.
      Pořád si říkám, že jsem velká holka, že byl nemocný, že to už nebylo k žití, že takový je život, ale stejně každou chvíli bulím.

      Vymazat
  6. Moje milá, ty víš že tohle dilema jsem řešila s Bobeškem těsně před svátky. Před dvěma lety jsem to rozhodnutí musela udělat u Baka a ještě dávno před tím u dvou koček a u mého vůbec prvního pejska, jezevčíka který se k nám naboural domů ještě na sídlišti. VŽDYCKY!!! jsem si připadala jako kat, i když jsem věděla že jiná cesta už není a že to je za tu lásku kterou jsem od nich dostávala ten nejlepší dar který jim můžu dát. Odejít bez bolesti. Ale vždycky mne ta panika chytala, chytá a chytat bude. A to v okamžiku kdy si přinesu domů malé chlupaté něco, z kterého se časem stane láska jak trám a parťák který tě nezradí. Bobí nakonec odešel sám, i když byl už objednaný veterinář aby přijel a uspal ho doma. A já i když si myslím že jsem to už překonala, stejně v určitých chvílích, jako teď, brečím jak želva. A děkuju bohu, že nemrzlo, že jsem prozřetelně vykopala o den dřív hrob a mohla ho pohřbít doma. Představa že leží někde v mrazáku a čeká bůhví jak dlouho až bude víc kámošů na odvoz do Prahy, protože v Pardubicích nepálí, byla pro mne děsivá. Takže leží vedle svého velkýho bráchy Baka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Vendy,
      jak Ti bylo, vím až teď.
      U nás to bylo složitý, zrovna mrzlo, Prvorozený pracoval celý víkend, chalupa 70 kilometrů daleko a ještě není jejich.

      Vymazat
  7. Před čtyřmi roky jsme přišli o mladého psa, druhý den jsme odjížděli na hory, při lyžování jsem měla celou dobu helmu, aby nikdo nevidél,jak brečím.
    Díky velkému pozemku, můžeme mít místo odpočinku pro psíky, a chodit jim zapálit svíčku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Zahrado,
      jen jsem se utvrdila v tom, že žádný zvíře domů nechci.
      Spike je zadaný, tak nemám ani špatný svědomí. Třeba časem změním názor, ale teď ani pomyšlení.

      Vymazat
  8. My jsme sehnali ovčáka už v létě a bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Ale každý to má jinak, v létě bych chtěla štěně, tak uvidím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prvorozený s Vendulkou si koupili štěně belgickýho ovčáka. Je k sežraní.

      Vymazat
    2. Vím, o jaké plemeno jde, jsou to stejní ňuňánci jako némečtí ovčáci♥️

      Vymazat
  9. Ahoj Míšo,O5krásný a taky trošku smutný blog. Přeji ti veselejší zážitky.

    OdpovědětVymazat
  10. A kdy půjdem na to kafe?🤣🤣🤣

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hanko,
      jak není veselej život, není veselý ani psaní.
      Musím napsat něco o Druhorozeným, to jsou vždycky historky veselý.
      Káva příští týden v pohodě.

      Vymazat
  11. Chvíli příjemná a chvíli velmi smutná dovolená. Taky jsem si chtěl vzít v lednu týden volna, ale nějak to nevyšlo, všichni kolem byli nemocní nebo v karanténě, tak jsem v práci musel udržovat oheň...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Petře,
      snažím se utěšovat úslovím První vyhrání, z kapsy vyhání.

      Vymazat
  12. Chudinka Bong.uUz ho ale nic nebolí a netrápí. Jen když jsi ho naposledy viděla veselého a najednou nebyl, je hodně těžké. Můj syn držel jejich pejska v náručí a říká, že přesně ucítil ten okamžik, kdy Deny odešel a jak je to chlap a voják, slzy nedokázal zadržet. Nevím, jestli by dokázal vzít pak pytel a někam ho vézt. Veterinář si ho tam nechal a bylo dobré si ani nepředstavovat, jak někde leží. Nejlepší lék je pořídit si dalšího pejska. Držte se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marijko,
      pořád se mi po něm stýská, nejvíc když se dívám na biatlon, vždycky ležel vedle mě a musela jsem ho hladit, až jsme oba usnuli.
      Prvorozený s Vendulkou si už na podzim pořídili štěně belgického ovčáka.
      Je to takový poděs :)

      Vymazat
  13. Míšo, odchody domácího mazlíčka jsem zažila dva, vždy po 13,5 letech. Myslím, že pokud mě Barča nepřežije, čeká to na mne i potřetí. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale můj muž je v tomhle srab. JInak vidím, že leden jsi začala aktivně, tak už začátek vypadá lépe než ten minulý rok. Měj se hezky, pá 😊😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evko,
      nechci už zažít žádný odchod mazlíčka.
      Nemíním si žádného pořídit, i když jsem koketovala s myšlenou vzít si z útulku kocoura.

      Vymazat
  14. Ten odchod domácího mazlíčka je důvod, proč žádného nechci. Na druhou stranu byli jste spolu a Bong měl hezké rozloučení. Lepší než kdyby se trápil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Mirijam,
      hrozně mě to zaskočilo.
      A příští sobotu mám večer hlídat Alfa. Ach jo.

      Vymazat

Zazvonil zvonec