Kuře za dveřma

Jsem paličatá býčice. Nevím, jestli k tomuhle znamení patří i tvrdohlavě opakovat stejné chyby, nebo je to jen moje specialita. Psala jsem, že naše firma se přestěhovala na takový hnusný místo, kde není ani obchod, proto si musím doma potupně vařit a brát si obědy do práce. Koupila jsem si pěkný skleněný misky v Ikea a každý ráno si jednu nacpu do batohu. Batoh mám na botníku. Už se mi sice párkrát skácel dolů na dlažbu, nicméně jeho místo je stále na botníku. 

V pátek ráno jsem do práce pospíchala opravu hodně. Těsně před odchodem jsem do batohu strčila misku s pečeným kuřetem a bramborovou kaší. Jen jsem se otočila, rána, že jsem si málem učůrnula do kalhotek. Narvaný batoh se překlopil a skleněná miska se rozprskla na dlažbě. Na zem vypadlo i pár dalších drobností. Do práce jezdím každý den autobusem v 6:57. Takže hop hop přes kuře, hop hop přes střepy rychle pro jinou misku, do ní vyškrábat zbytek kaše a přihodit maso. Pak zase hop hop zpátky. Jen kosmetickou taštičku jsem od bramborové kaše olízla a hodila do batohu, tu potřebuju, mám v ní kapky do očí. Všechno ostatní nechala tak a běžela na autobus. Vydýchávala jsem se až ke spalovně Malešice.

Nedovedete si vůbec představit, jak se mi odpoledne z práce nechtělo domů. Za dveřma na mě číhá kuře!  Vysvětlovala jsem kolegyním. Všechny by to kuře samozřejmě uklidily hned, to teda tvrdily, ale ony nejezdí busem v 6:57. Jsem paličatá málo? Ne. Chtěla jsem si začít barvit vlasy hennou. Kadeřnice mi to rozmlouvala, že mám šediny 80 %, že mi barva nechytí. Kačka říkala, že v pohodě, že má taky šedivý vlasy, z mého pohledu teda ne tolik. V sobotu přijela obětavá Jana se štětcem a napatlala mi na hlavu hennu.

Zeleným vlasům zdar!