Sebrala jsem odvahu a vyrazila do Písku za vnučkou. Chtěla jsem ji konečně vidět doma, spokojenou a načesanou. A ne v módu "unesený dítě". Rozcuchanou a ufňukanou s dudlíkem, když ji má Prvorozený. V sobotu ráno jsem si přivstala, abych byla v Písku brzy a užila si Vaničku co nejvíc. Přes telefon si koupila jízdenky, pečlivě zjistila, ze kterého nástupiště jede bus.
Ovšem ráno jsem se v metru dozvěděla, že na béčku je výluka, a já, místo abych vylezla z metra a vzala si Bolta, jak trubka jsem se celou cestu na autobusák Na Knížecí šíleně nervovala, že mi bus ujede. Takže na Hloubětín, vyjít z vlaku a přejít na druhou kolej, odtud na Vysočanskou, pak tramvají na Florenc a odtud zase metrem na Anděl. Nevěřili byste, jak dlouhé jsou schody z metra k nádraží. Vyběhla jsem půlku, dál to nešlo. Dvě minuty byly do odjezdu, když jsem ukazovala řidiči jízdenku.
V Písku si mě vyzvedla Vendulka s načesanou a usměvavou Vandou bez dudlíku. Doma čekal Alf s Milou. Kočka se po osmi letech života v bytě na vesnici velmi dobře aklimatizovala a tráví spoustu času venku. Zprvu měla stále otevřené oko, ale když domů přinesla jednou živou a jednou mrtvou myš, okno je zavřené a Vendulka před vpuštěním Milu šacuje. Alf je furt stejný pako, pořád chce hladit, když ho odeženu, jen se otočí a nastaví na drbání zadek.
Hned první vycházka mě málem zabila. Vanda už jezdí na odstrkávadle. Jezdí rychle. Vendulka se ještě vrátila pro helmu. Cesta od domu je samozřejmě z kopce. Vanička se už blížila k silnici, snažila jsem se ji zastavit informací, že nemá helmu. Nezájem. Vando, máma není, musíme na ni počkat!, přitvrdila jsem. Jen se zasmála a zabrala ještě víc. Když je Vendulka na záchodě, Vanda tluče do dveří a zoufale ji volá. Venku je jí máma šumák. Ty prášky na tlak jsem si ráno měla vzít dva!
Asfaltka je tam pěkná, rovná, v lednu nově položená. A pořád z kopce. Rozběhla jsem, Vanda se řehtala a pořádně to vohulila. Měla jsem pocit, že jí létají jiskry od koleček. Nakonec jsem jí zastavila vlastním tělem. Do jedný ruky jsem chňapla motorku, do druhý Vandu a šla zpátky za Vendulkou. Kdes ji chytla?, ptala se pobaveně. Těsně před Pískem, odpověděla jsem zadýchaně. Písek je odtud 5 kiláků.
Celý víkend probíhal podobně. Doma Vanička nejradši skákala na sedačce, venku jsme se chodily dívat na zvířátka, byly jsme v zoo koutku v Putimi. Vendulka mi vařila, i když nenávidí vaření stejně jako já. Nejlepší byly palačinky.
Jediná fotka, kterou jsem udělala, nebyl čas!
Žádné komentáře:
Okomentovat