Broučku

Oslovuji své syny broučku. Aspoň se mi nepletou jména. Můj děda byl z jedenácti dětí, to bych nezvládla. Druhorozeného jsem dlouho oslovovala jménem Prvorozeného. Ségra se mi smála, prý Šimon 1 a Šimon 2, ale měla to podobně. Sara 1 a Sara 2. A moje první tchýně říkala Prvorozenému první měsíc Michalko, druhá tchýně říkala Druhorozenému Filipe, podle kocoura, co měli na chalupě.

Kdysi dávno jsem Prvorozenému volala, Ahoj, broučku...standardně jsem začala a předestřela svoji prosbu. Synek byl někde venku a v mobilu jsem uslyšela velmi hrubý holčičí hlas. Ty vole, matka ti říká broučku, jo?! Tuhle holčinu doma ani představovat nemusíš. řekla jsem mu pak nakvašeně. Ani jsem to neměl v plánu, suše ucedil.

Poté, co se nám v práci rozpadl tým, máme na léto na výpomoc brigádníka. Je to syn našeho nového šéfa. Bude mu jednadvacet a je naprosto skvělý.  Kromě toho, že měří 195 centimetrů a je pěkný, je vážně moc šikovný a milý. Jsem vilná bába, jsem z něho úplně na větvi, ale jak jsem zjistila nejsem sama, je obdivován napříč celou firmou a všemi generacemi žen. A jak jsem permanentně v presu, už jsem ho taky oslovila broučku. Omluvila jsem se, naštěstí mě bere celkem s nadhledem, ale jednou matka, pořád matka. Musím si dávat pozor na pusu.