Výlet do České Lípy

Po několika prodloužených víkendech v Krkonoších, slibovala Bohunka na letošek Krušné hory, pak se do debaty zapojila Kačka, a jelo se do České Lípy, protože když byla s maminkou ubytovaná v hotelu Morris na náměstí, podával se ke snídani sekt. Tentokrát samozřejmě žádný sekt nebyl, ale i tak byl víkend skvělý.

Českou Lípu jsem měla v hlavě uloženou jako malý omšelý město, kde měl bus, kterým jsme kdysi jezdili na chalupu, dvacetiminutovou pauzu. Teď jsem byla překvapená, jak je město malebné a okolní krajina krásná. Kopcovitá a na každým velkým kopci hrad. Byly jsme v kompletní sestavě, 7 bab, dvě auta. Začátek června byl sice deštivý, ale zvládly jsme fůru výletů v takovým tempu, že jsme si večer nepamatovaly, kde jsme byly ráno. 

Měly jsme objednané jen snídaně a hned po jídle jsme startovaly. Využily jsme i hotelové wellness. Tady byl jediný problém, vířivka byla studená a v sauně moc horko (kyselo bylo akorát). Zámek Zákupy, hrady Bezděz a Sloup v Čechách, vesnice Mařenice a Mařeničky, tam jsou kouzelné roubené domy, sklárna Pačinek, Nový Bor, pivovar Cvikov, Máchovo jezero. A Pekelné doly, kde se natáčely pohádky S čerty nejsou žerty a Čertí brko a nějaké další. Vůbec jsem nevěděla, že existují. Největší pískovcové podzemí v Evropě a největší motorkářský klub na světě, říkal pan viceprezident klubu. 

Sólo výstup na Bezděz (ani nevím, komu jsem se namotala do záběru)

Pekelné doly

Sklárna Pačinek (Pačinek jr.)

Pivovar Cvikov, moc dobrý

Broučku

Oslovuji své syny broučku. Aspoň se mi nepletou jména. Můj děda byl z jedenácti dětí, to bych nezvládla. Druhorozeného jsem dlouho oslovovala jménem Prvorozeného. Ségra se mi smála, prý Šimon 1 a Šimon 2, ale měla to podobně. Sara 1 a Sara 2. A moje první tchýně říkala Prvorozenému první měsíc Michalko, druhá tchýně říkala Druhorozenému Filipe, podle kocoura, co měli na chalupě.

Kdysi dávno jsem Prvorozenému volala, Ahoj, broučku...standardně jsem začala a předestřela svoji prosbu. Synek byl někde venku a v mobilu jsem uslyšela velmi hrubý holčičí hlas. Ty vole, matka ti říká broučku, jo?! Tuhle holčinu doma ani představovat nemusíš. řekla jsem mu pak nakvašeně. Ani jsem to neměl v plánu, suše ucedil.

Poté, co se nám v práci rozpadl tým, máme na léto na výpomoc brigádníka. Je to syn našeho nového šéfa. Bude mu jednadvacet a je naprosto skvělý.  Kromě toho, že měří 195 centimetrů a je pěkný, je vážně moc šikovný a milý. Jsem vilná bába, jsem z něho úplně na větvi, ale jak jsem zjistila nejsem sama, je obdivován napříč celou firmou a všemi generacemi žen. A jak jsem permanentně v presu, už jsem ho taky oslovila broučku. Omluvila jsem se, naštěstí mě bere celkem s nadhledem, ale jednou matka, pořád matka. Musím si dávat pozor na pusu. 

 

Paní Bovaryová, Stavovské divadlo (2026)

Sraz byl v restauraci Na čepu, venku skoro čtyřicet stupňů, ta malá plzeň ve mně jenom zasyčela. Myslím, že jsem byla ve Stavovském divadle poprvé. Mile mě překvapilo hlediště pěkně do kopce. Ze základky jsem si pamatovala jenom, že paní Bovaryová a Anna Karenina byly problémový ženy. Nastudování hry je moderní, teda minimálně kostýmy a scéna. A já jsem velmi konzervativní. A víte, co? Byla jsem nadšená.

Nadšená hlavně z Denisy Barešový v hlavní roli. Ti ostatní jenom tak přicmrndávali, i pěkný Filip Březina. Robert Mikluš byl v roli milovníka legrační. Pardon. Denisa dostala Cenu divadelní kritiky za Nejlepší ženský herecký výkon roku a byla vážně úžasná. Trochu mi vadil obchodník s basou (?), protože brnkal a mluvil zároveň, bylo ho špatně slyšet. 

Částečný standing ovation, my seděly, Bohunka poznamenala, že dneska se už vstává při každém představení. 

P.S. Bloudičko, čtyři a půl z pěti.

Zdroj: Národní divadlo