pátek 24. června 2016

Anežka & Ruda

Anežka byla odjakživa tlustá, tlustá byla i máma a babička, spolu bydlely v činžáku na Žižkově. Ve dvaceti ji v tramvaji pouštěli sednout, mysleli, že je těhotná. Holka krev a sádlo. Milovala jenom Františka, ale ten si vzal hubenou ušatou tykev a měl s ní dvě malé ušaté tykvičky. Roky ubíhaly, babička odešla do nebe a pak máma, hezky chronologicky, jak to má být. Anežka zůstala v bytě sama se psem. Nikdy se nevdala, nikdo ji nechtěl. Nebo nechtěla ona? Kdo ví, jak to bylo doopravdy.

Vždycky měla psa s mužským jménem, žádný Bobík nebo Šmudla, jak by voříškovi slušelo. Toho prvního našla u popelnic. Kňučel, hladový a smradlavý z těch sraček okolo. Vzala ho do náruče, bylo jí jedno, že si umaže nový baloňák a odnesla ho rovnou do vany. Vořech dostal jméno Franta. Žil s ní hezkých 14 let. V té době se všechny její kamarádky vdaly a měly děti. Anežka měla jenom Frantu a občas nějakou avantýru s pejskařem z okolí, většinou ženatým. Vyučila se prodavačkou, jako prodavačka pracovala a nikdy nepřemýšlela o jiné práci. Nebyla hloupá, jen prostě neměla žádné větší ambice. Měla moc ráda jídlo, pracovala většinou v lahůdkách a cpala se obloženými chlebíčky. No bóže, tak jsem tlustá, no a co, říkala vždycky. Když se Franta doštěkal do psího nebe, celý barák si oddechl, byl to strašně uňafaný debil. Následoval Lojza, ten v pěti letech zmizel, asi ho tenkrát někdo na Žižkově sežral. A proto šup do Troje pro novýho psa.

Pak maličko ztrácím o jejích čoklech přehled. Pamatuju si hlavně Oldřicha, protože tam nastal ten posun. Tomu z nějakého záhadného důvodu odmítala jméno zdrobňovat. Striktně ho oslovovala Oldřichu. Tím začala přeměna psa v přítele. Anežka nastoupila do Kauflandu. Nerada o sobě mluvila, nerada říkala, že je sama bez dětí. Jednou řekla, že pospíchá domů, že na ni Oldřich čeká. Ostatní prodavačky si myslely, že je to její přítel. Nic jim nevymlouvala. Byl přítel a čekal. Od té chvíle cíleně budovala jeho image. Nelhala. Oldřich s ní opravdu do kina nechtěl, raději se díval na fotbal. Že se dívá jen chvíli a pak si soustředěně líže koule, to samosebou nedodala. Co budeš Oldovi vařit, ptaly se holky. To je fuk, on sežere všechno, odpovídala se smíchem. Prostě pořád mluvila pravdu. Po třech letech začal mít Oldřich velké problémy s ledvinami. Musím jít s Oldřichem k doktorovi, sám by nešel, bojí se, mlžila v práci. No, on hlavně sám na veterinu netrefil. Veterinář doporučil utratit. Anežka totálně zblbla a místo na psa, myslela, jak případnou ztrátu Oldřicha vysvětlí v práci. Dokonce chtěla vytisknout parte s pohřbem bez obřadu, dostala by i placené volno. Ješitnost jí nedovolila variantu, že by ji Oldřich opustil kvůli jiné ženě. To nikdy, raději pohřbít. Jak řekla, udělala.

Veterinář dostal souhlas, Kaufland dostal výpověď, Anežka nastoupila do Billy. Dneska v pětapadesáti letech vypadá stejně jako v pětatřiceti, kulatý obličej bez vrásek a zrzavé mikádo. Příjemná ženská, a že má mladýho přítele Rudu jí všichni věří. Divocha Rudu s fešácky zahnutým ocasem.


Rufus, ilustrační foto Megan Cuccu

42 komentářů:

  1. Ušatá tykev a malý tykvičky? Hele a to sis vymyslela, protože je to zajímavý (a uvěřitelný) nebo to má reálný podklad? Asi tu není komentář, protože to zapadlo před začátkem prázdnin? Vaše škoda lidi!

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Milá Dorko, na Tebe je vážně spolehnutí. Díky. Je to celý vymyšlený, nápad přišel při venčení psa Prvorozeného...

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: No, na mě spoleh je - ale na jiný ne. Díky za odpověď.

    OdpovědětVymazat
  4. No Míšo, to sorry, vtedy som ťa ešte zrejme nečítala. Určite by som komentovala, takmer mi ukápla slza, vážne. A chcem pokračovanie... čo sa odvtedy stalo s Anežkou?
    A mimochodom, čo sa deje s Káčou? To už tiež dlhšie nevieme.
    P.S. Kdekoho tu na blogu vychvaľuješ, že vie písať a ja tvrdím, že aj ty si majsterka pera a zápletky

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Milá Fidorko,
    Ty jsi mě zase dojala, nesmíš tak chválit, nejsem zvyklá...
    Anežka je ukončená, má se dobře s Rudou.
    Káču jsem měla v hlavě, ale byly nějaký starosti, tak zmizela, já se polepším...

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Milá Míšo, nechcem ťa uháňať, fakt nie Ja si rada prečítam aj iné témy o ktorých píšeš. Proste ma baví ako píšeš, a neber to ako nejakú lacnú pochvalu z mojej strany, yu?

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: Jsem ráda, že mě čteš, že jsi zabloudila i sem...
    Na Anežku jsem pyšná.
    Podvraťák na fotce je ségry, fotila mladší neteřinka...

    OdpovědětVymazat
  8. To se mi opravdu líbí. Ta jména jsou parádní.Opravdu by byla škoda, kdyby ta povídka zapadla.

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Milá Růženko,
    díky moc...
    Koukám, že jsem si na Srdci blogu udělala hezkou reklamu.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: To ani nebylo třeba, "vidíme" se dost často mezi komentáři a já jsem už leccos četla, ale možná nestihla komentovat.

    OdpovědětVymazat
  11. Hele, tohodlenc by fakt byla škoda.
    A víš co? Já vlastně povídky moc nemusím, ale na Tvých ujíždím.

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Milá Baruško,
    díky moc. Vím, o té všeobecné neoblibě povídek, ale když jsou krátký... tak se to dá...

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: Povídky nejsou oblíbené? Jak u koho. Já je mám ráda. Možná ty moje nejsou nic moc, ale píšu je docela ráda.

    OdpovědětVymazat
  14. Jestli je to vážně fikce, je to výborná fikce (protože uvěřitelná Doufám, že mi příští podobný kousek už neunikne a stane se ozdobou titulní strany

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Milá Hanko,
    to je mi docela líto, že "příště", Anežka je jenom jedna...

    OdpovědětVymazat
  16. Hezunké...tyhle lásky s ocasem jsou nej :)

    OdpovědětVymazat
  17. To se povedlo
    Já občas povídám o Kubíčkovi ... "Je tlustej, nemá ani 150. Všechno by mi sežral, je to lenoch." ... V momentě, kdy mě začíná okolí litovat zmíním, že se rád válí v bahně, nemá koule a říkáme mu pony ... :)

    OdpovědětVymazat
  18. [18]: Milá Jeife,
    díky za pochvalu.
    Ony ty záměny se zvířaty jsou vždycky úsměvné...

    OdpovědětVymazat
  19. No vida, jak zafungovalo uvedení tvého milého článku na blogblog.cz! Přečetla jsem to, uložila mezi své oblíbené a tuším, že po tomto upozornění se ti urodí řada třeba i nových čtenářů. Přeju ti to a jsem ráda, že taková vtipná povídka ze života vznikla!

    OdpovědětVymazat
  20. [1]: Milá Dorko, zrovna jsem dočetla o Anežce a jejích "mužských". Vtipné, takové povídečky mám ráda

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: Milá Kitty,
    trochu jsem za Anežku zabojovala...
    Děkuju a jsem ráda, že Tě tu vidím.

    OdpovědětVymazat
  22. Já taky a mám radost, že jsi zmnožila naše řady výběrčích    Článek si zaslouží trochu úsilí, aby těšil i ostatní

    OdpovědětVymazat
  23. Smutná povídka ale ten pejsek na fotce je krásný .

    OdpovědětVymazat
  24. Dobré a snadno představitelné. Ono někdy okolí na člověka vyvíjí permanentní tlak, aby řešil pokud možno stejné problémy jako všichni ostatní a nejlépe stejně špatně jako všichni ostatní, protože když to nedělá, je "divnej". Tak se vlastně ani podobné "cover story" nedivím .

    OdpovědětVymazat
  25. [25]: Milá Janinko,
    není to smutný, konec dobrý, všechno dobrý...

    OdpovědětVymazat
  26. [26]: Milý Petře,
    díky moc za trefný komentář. Být součástí smečky je nutné k přežití...

    OdpovědětVymazat
  27. Ač je příběh vymyšlený, věřím, že někde běhá reálný podobný případ.

    OdpovědětVymazat
  28. [29]: Milá Chriss,
    díky moc, titulka má opravdu velkou moc, čte ji hodně lidí...

    OdpovědětVymazat
  29. [30]: Milá Sacharin,
    také si myslím, že se pár takových ženských najde, třeba ne tak cíleně fabulují, ale je dost ženských, co žijí jenom se psem...

    OdpovědětVymazat
  30. [32]: Jsou i muži co žijí se psem, tedy vlastně s fenou. Tvdí, že pes je věrnější než ženská, tak volí tuto formu zbytku života. Inu, milá Padesátko, proti gustu...   

    OdpovědětVymazat
  31. [33]: Milá Sugr,
    věřím, že to může být i obráceně, ale ten ženský pohled mi byl prostě bližší...

    OdpovědětVymazat
  32. To bylo hezký!! Já jsem spokojená, citlivý a lidský... Náš pes se jmenoval Bedřich a své jméno hrdě nosil - žádná zdrobnělina!

    OdpovědětVymazat
  33. [35]: Milá Zdeni,
    díky moc. Koukám, že jsem se s Oldřichem moc nesekla...
    Já znala jenom Rudu. Na dovolené jsem vešla do hospody a nějaký frajer se mě ptal, jestli je venku Ruda. Řekla jsem, že ne, protože jsem nevěděla, že je to ten podvraťák...

    OdpovědětVymazat
  34. Milá Míšo, dobrý tah s tou titulkou , tahle povídka je bezvadná a byla by fakt škoda, kdyby zapadla.

    OdpovědětVymazat
  35. [37]: Milá Meduňko,
    díky moc, to mě tenkrát políbil Múzák...

    OdpovědětVymazat
  36. Tenkrát jsem k tobě asi ještě nechodila na návštěvy, protože tohle by mi zcela jistě neuteklo . Skvělá povídka!

    OdpovědětVymazat
  37. [39]: Milá Janinko,
    díky moc. Je stará dva roky, ještě jsem nebyla v AK, nikdo ji skoro nečetl, pak jsem poprosila Dorku a nakonec lobovala u Hanky. Jsem urputná...

    OdpovědětVymazat
  38. [40]: Tak to jsi dobrá. Já kdysi na výzvu blogu posílala své nejlepší články a odezva žádná. Takže asi to tak dobré nebylo a od té doby všechny výzvy zarputile ingoruju .

    OdpovědětVymazat
  39. [41]: Ty máš takový velký a věrný fanclub, že žádnou reklamu už v podstatě nepotřebuješ...

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec