neděle 25. prosince 2016

Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka, Divadlo v Dlouhé (2016)

Přesně si pamatuju, jak jsem před deseti lety táhla vzpouzejícího se fotbalistu smykem do divadla. Nebylo mu ještě sedm. Vřískal, že si domluvil s klukama fotbálek. V té době ho nic jiného nezajímalo a nic jiného nedělal, než kopal do míče. V té době jsem ještě byla silnější než on a dotáhla ho do Divadla v Dlouhé na hru Jak jsem se ztratil. Když zhasla světla, seděl s otevřenou pusou a soustředěně se díval. Když se herci objevili i nahoře na balkonech, vstal, aby lépe viděl. Střih. Letos jsme byli posedmé, šel dobrovolně...a pusu měl zavřenou.

Představení na motivy povídky Ludvíka Aškenazyho mělo premiéru už v roce 2000. Příběh malého Pavlíka Tesaře, hraje Pavel Tesař, který se v šedesátých letech na Štědrý den ztratí v centru Prahy. Pavlík se nijak nestresuje, toulá se po Praze a potkává různé lidi a pohádkové postavy. Za dobu uvádění hry nám Pavel Tesař trochu zestárl, i vlasy ubyly, ale pořád všechny dokáže přesvědčit, že mu je pět let. K tomu mu v jednotlivých scénách pomáhá i to, že ostatní herci mají chůdy, úžasný Jan Vondráček a Martin Veliký, a také rekvizity jsou předimenzované. Synkovi se moc líbí Magdalena Zimová, mimo jiné i v roli holčičky se sirkami, je jí maličko přes čtyřicet, ale vypadá fakt jak holčička. Divadlo má prostě úžasný kouzlo.

Zatím se možná zdá, že je představení spíš pro děti. Není. Je tam spousta báječných vtipů i pro dospělé. Herci jsou velmi muzikální a živá muzika na jevišti, to je to úplně nejvíc. Hity šedesátek jako To všechno vodnes' čas, Roň slzy, ale i Purpura, která vás skvěle vánočně naladí. Poslední přídavek (místo dřívější Tu kytaru jsou koupil kvůli tobě) je Půlnoční. Zpívá celý divadlo, vždycky jsem hrozně dojatá a vděčná, vděčná za tu krásu, u které jsem mohla být.

P.S. Bloudičko, pět z pěti.



11 komentářů:

  1. [1]: Milá Eliss, zase první.. Je to opravdu moc povedené představení. Pokud budou hrát i příští rok, jdeme zase a přibereme Kristinu s Efkou, už jí bude 4,5 roku..

    OdpovědětVymazat
  2. Já z toho teda v půlce musela odejít, vůbec mi to nesedlo. Ale sto lidí, sto chutí :)

    OdpovědětVymazat
  3. [3]: Starší syn taky říkal, že jednou mu to stačilo..

    OdpovědětVymazat
  4. Divadlo, úžasné divadlo, vždycky mě ta atmosféra polapí do svých drápů a drží a drží... po každé sedím s otevřenou pusou a vstřebávám vždy hodně dlouho po

    OdpovědětVymazat
  5. Když dětský herec vyrostl, tak další zvětšit chůdami, aby se zachovaly proporce, je vtipný nápad.
    Z jednoho filmu s Funesem si pamatuju opačný postup, aby vypadal před svým přísným nadřízeným malý, byl nasunutý do holínek v klečící podobě :).Věkový posun herců představení oživí sám o sobě, SignoraA v jednou komentáři zmiňovala Bylo nás pět v podání dospělých herců.Také rádi do divadel chodíme, je to úplně něco jiného než film (o televizi ani nemluvě). A stejně tak se mně líbí zařazování písní, třeba i soudobých, do klasických her. V Brně tomu přímo holdují.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Bohužel, nechodím do divadla tak často, jak bych si přála, ale pokaždé jsem velmi okouzlená.[6]: Divadlo je prostě svátek...

    OdpovědětVymazat
  7. Jak jsem se ztratil hrají i tady v Brně, v Mahenově divadle. Zdá se ale, že to je jedno z jejich sezónních představení, takže spolu s Louskáčkem a Hře o Marii přijde až na Vánoce. Škoda, že jsem to tyhle Vánoce nestihla, zdá se, že to mohlo být prima. :)

    OdpovědětVymazat
  8. [8]: Nás představení vždycky krásně vánočně naladí a jsem moc ráda, že puberťák jde ochotně se mnou...a to je fakt co říct.

    OdpovědětVymazat
  9. bez tohoto představení nejsou naše Vánoce úplné. Letos jsme se dohadovali, pokolikáté na to jdeme- a dostali jsme se k číslu 11 Jen sehnat ty lístky, to je vždycky boj

    OdpovědětVymazat
  10. [10]: Tak se spolu nějak domluvíme...loni se jim nás zželelo, stála jsem jen hodinu a pak nás nechali lístky zarezervovat...brala jsem jen 2, ale letos budu brát 4.

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec