Čím krmit puberťáka (vlastního)

Že jí jenom pár jídel, je asi i moje vina. S jistotou, že to bude k jídlu, uvařím spolehlivě jen 5 jídel + krupicovou kaši. Ještě umím dobře namíchat tatarák. Chlapec má teď období, kdy k snídani jí jenom rohlík namazaný malinovou marmeládou, jinou nechce. Předtím několik let jedl jen jahodovou. Malinová zrovna došla, plácla jsem mu na rohlík domácí meruňkovou. Prý, co je to za sračku, teče to ven. Jemně jsem ho upozornila, aby volil slova, když neví, kdo marmeládu vyráběl. Kdo? Tipni si. Kristina? Ó, je vynikající.

Do školy dva rohlíky se šunkou, nic jiného nežere. Kalhotkám v batohu dělal společnost plesnivý chléb se sýrem. Už to víckrát neudělám, zkoušet svačinu obměnit. Pak oběd ve školní jídelně. Celkem navštěvuje třetí školu, všude údajně vařili hnusně. Na základce jsem se ještě denně ptala, co měli dobrého k obědu a zdálo se mi divné, že mají rajskou dvakrát týdně. Zavolala mi hospodářka, jestli vím, že synek nebyl dva měsíce na obědě. Nevím, děkuju a taky jste mohla dát vědět už po tom prvním měsíci, že. Na střední se můžu podívat na webky jídelny, jestli oběd odebral. Bojím se, mám v poslední době vyšší tlak, nestojí to za to.

Doma k odpolední svačině jí ovoce a aspoň dva jogurty Miller Mix, zase pouze jeden druh. Jak blbě vidím, tak jsem nad nimi v obchodě řekla, no smůla, tvoje jogurty nemají a šla od regálu pryč. Od té doby mi nevěří, že v Bille a Albertu je vážně neprodávají. Z ovoce nejdřív spořádá mandarinky, pak otráveně zbaští banány a jablka nechá shnít, pokud mu je nenakrájím na čtvrtky. Jiné druhy ovoce nejí, v létě může i jahody, maliny a borůvky. Ovoce ovšem nesmí mít žádnou fyzickou ani psychickou vadu a musí mít správný (rozuměj dokonalý) tvar. Každý kousek bedlivě prohlédne a běda, pokud najde otlak, stroupek nebo nedejbože dirku.

K večeři je samozřejmě nejlepší KFC, ale v případě nouze si umí udělat špagety s kečupem, kuřecí prsa s rýží a vajíčka se slaninou. Pomalu mě dotahuje. Když chce, umí i po vaření dokonale uklidit kuchyň. Bohužel, chce málokdy. Skoro každý víkend vařím řízky s bramborovou kaší. Ty mu také vyhovují. Sadisticky k nim přidávám brokolici uvařenou v páře. Pro zpestření a po velkém tlaku jsem se letos (!) naučila vařit svíčkovou, ale odmítám ji dělat častěji než jednou za měsíc. Datum zhotovení pečlivě zapisuju do kalendáře, abychom se furt nehádali, kdy je svíčková opět na řadě. Až v lednu.