pátek 14. dubna 2017

Jak přežít s nemocným puberťákem (vlastním)

Druhorozený je velmi talentovaný simulant, on je vůbec děsná héérečka. Není proto divu, že v případě jeho nemoci jsem značně nedůvěřivá. Bohužel někdy, jeden případ z deseti, opravdu nemocný je. Ano, musel na Rusalce jet na kole pět kilometrů na nákup do Týna a logicky pět zpátky. Měl zápal plic a já se tenkrát stala Matkou roku. Mohlo mě napadnout, že když jsou prázdniny asi nesimuluje.

Tentokrát si stěžoval na silnou bolest v krku. Začínaly jarní prázdniny, zůstal doma. Dětská lékařka mu vzala krev, udělala výtěr z krku. Všechno v pořádku. Vykopla jsem ho tedy do práce, dva dny po dvanácti hodinách na nohách. Pořád si stěžoval na bolest v krku. Dva dny byl ve škole, třetí den jít odmítl a velmi důrazně se dožadoval lékařské pomoci. Naštvaně jsem šla s ním, lékařka nás poslala na ORL. Výsledek: angína, ATB a nominace na Matku desetiletí. Na oslavu jsem si koupila lahev Mistra Jägera.

Když ani po třech dnech braní penicilinu nebyl krk lepší, naopak krk jak Srstkův, vyrazili jsme na pohotovost ORL na Bulovku. Odtud pak na infekční. Výsledek z odběru krve: mononukleóza. Také jsem chtěla udělat test. Doktorka se mě velmi vážně zeptala jestli jsem těhotná nebo plánuju dítě, jinak je prý test zbytečný. Konečně jsme se pořádně zasmáli.

Patočka mi pro jistotu přestal i psát, aby náhodou něco nechytil. Začala jsem mít chuť dát si panáka rovnou po snídani. V podstatě jsem si s Druhorozeným po sedmnácti letech střihla další šestinedělí. Nemohl vůbec jíst. V noci cábroval po bytě a naříkal, stěžoval si na bolest, že se potí, že má horečku, že nemůže spát. Chodil za mnou a říkal mi to, nehledě na to, že já spala. Pak se mi nacpal na týden do manželské postele a chrápal víc než Ex.

Chci umřít, chci zabít, pořád nešťastně skřehotal. Panáka ve tři ráno? Proč ne?! Nabídla jsem mu, že se domluvím s jeho bratrem, zda se utracení ujme. Zbavila bych se obou najednou. Jeden by byl tuhej a druhej zavřenej. Psa bych přeposlala Markétě. Bohužel, udělalo se mu lépe a svůj život přehodnotil (a Prvorozený stejně není násilnický typ). Teď už řešíme pouze přísnou jaterní dietu, což je pro vášnivého milovníka KFC, řízků a svíčkové opravdu zničující. Láhev jsem statečně dopila. Měla bych tu dietu držet asi taky.




47 komentářů:

  1. S muži, o mužích, bez mužů... patří k našim životům jako chléb nebo voda, bohužel jsou to jemné a křehké bytosti, které nakopat do prdele třikrát týdně nestačí.
    Patočka je slaboch slabý, navíc by si měl uvědomit, že republika je plná mužů / neříkej mu, že stojí za h... /, ale Michala jenom jedna

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Milá Blondýnko,
    tohle je přesně to, co jsem si dnes ráno potřebovala přečíst..díky...

    OdpovědětVymazat
  3. Já s ním tak soucítím! Ta dieta po mononukleoze...to bylo snad nejhorší období v mém životě!:) A hrozná únava.. Tak ať je mu brzo líp a do Vánoc ať může normálně jíst! Vánoce bez řízků, salátu, chlebíčků, cukroví...to jsem tenkrát oplakala!

    OdpovědětVymazat
  4. Míšo, každý muž kol 50 je Patočka!
    Mohu jen potvrdit! A ještě jsou na to hrdí! )
    Ideály Simče ale nebudu brát, kdo ví, kterou republiku myslela? Ještě děvče netuší, že chlap, který za něco stojí, není přece volný, toho se ta jeho drží jako klíště!
    Ovšem tvůj dnešní článek mě pobavil, Míšo, ty musíš být zdráva jako řípa, víš co obsahuje zde vyfocené pití bylinek?
    Ani jsi se nemusela bát nákazy od synka!

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: Kromě alkoholu držím s Druhorozeným basu, ale tajně jím čokoládové velikonoční figurky, které jsem koupila s předstihem. Zrušila jsem oslavu narozenin, protože my umíme slavit jen tatarákem s topinkama a malino-tvarohovým dortem od Hájka + pivo a bubliny. Nakonec jsem se rozhodla, že koupím lístky do divadla. Vezmu kluky a mámu.

    OdpovědětVymazat
  6. [4]:  Milá Sugr,
    nakonec jsem nákazu ustála, občas jsme si sice popletli hrnky, láhev jsem si koupila až když byla nemoc rozjetá, ale já na bylinky vážně věřím... Byla jsem jen hrozně smutná a unavená.

    OdpovědětVymazat
  7. Představila jsem si 17letýho (teda jestli jsem to z článku pobrala správně)... no, jaký je jen správný výraz... 'skorochlapa'? V tomhle věku je to takový sporný. Jak spí nemocný u mámy v posteli a skuhrá a musela jsem se pousmát.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak to jste si teda užila, přeju synkovi pevné zdraví

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Ano, je mu sedmnáct a dávno je větší než já, ale jak je nemocný je z něho mimino.. jako ze všech chlapů...

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: Díky, on si to tady určitě přečte a bude potěšen...

    OdpovědětVymazat
  11. Upřímně nevím, koho mám litovat víc

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: No, je to dost vyrovnaný...

    OdpovědětVymazat
  13. mononukleóza je  fakt děs:) o to hůř když ji dostane muž

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: ...asi to není tak hrozný, když se Prvorozený vrátil domů, ale je pravda, že dnes vyhrožoval, že mě v pondělí pořádně seřeže... jen jsem chtěla, aby si uklidil svoje věci.

    OdpovědětVymazat
  15. S chlapama to není jednoduchý a ještě, když jsou nemocní ... Já jsem s mužem přes 40let, jsme celkem v pohodě, ale od začátku měsíce je z něj čistokrevný důchodce a tudíž pořád doma. Nevím, nevím jestli ve zdraví přežiju. Ještě, že jsou ty kamarádky     

    OdpovědětVymazat
  16. Chudák synek, neměl zastání! Mononukleoza je náročná. No, snad už jste k sobě našli trošku cestu.

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Evi, tak referuj, jak přežíváš. Nám ještě pár let do tohoto stavu chybí. Takže jste v tom oba? Tak to asi ponorka bude.

    OdpovědětVymazat
  18. [18]: Doma je teprve od začátku měsíce a někdy už mám dost Sleduj zprávy, až uslyšíš zapíchla chudáka manžela (možná to bude obráceně ), tak to jsme byli my   

    OdpovědětVymazat
  19. [19]: Musíš ho, Evo, nějak zabavit, v nejhorším ať přebírá hrách, čočku a třeba kukuřici...

    OdpovědětVymazat
  20. [17]: Omlouvala jsem se mu moc...v rámci možností na něj byla ve tři ráno hodná. Ještě teď mu loupám jablka, protože se nesmí namáhat...

    OdpovědětVymazat
  21. Moc jsem se pobavila. Syna lituji (vás také), ta dieta je fakt moc přísná.

    OdpovědětVymazat
  22. Nechci strašit, ale můj druhý syn měl letos ve stejném období mononukleózu podruhé. Tedy skoro. Nicméně příští rok to prý mám hlídat, co kdyby se zase chtěla objevit. Sice nemusí mít dietu, ale nesmí cvičit. Opět. Takže už bez zadýchání nevyjde ani schody.

    OdpovědětVymazat
  23. [24]: Nestrašíš, píšou o různých formách mononukleózy, tj. může se vrátit. Je to dramatický i tak, už je přes měsíc doma...a školou se nijak nevzrušuje...

    OdpovědětVymazat
  24. Syn přežil a odnesla to láhev. Tako to má být

    OdpovědětVymazat
  25. [26]: Tak to má být.  
    Ne "tako", to je podle vzoru "pako" :).

    OdpovědětVymazat
  26. [27]: Pako je v naší rodině velmi frekventované slovo...

    OdpovědětVymazat
  27. Asi se mám na co těšit
    Ovšem věta ...."Zbavila bych se obou najednou. Jeden by byl tuhej a druhej zavřenej"      mě totálně dostala.

    OdpovědětVymazat
  28. [29]: Milá Iris,
    to jsem ráda... Oba článek četli, oběma se líbil, jestli teda nekecali...

    OdpovědětVymazat
  29. Mí rodiče jsou alkoholici a já jsem na invalidním vozíku !!!

    OdpovědětVymazat
  30. [31]: Jani,
    to jsi měla napsat pod svůj článek, neměla bys tam pak negativní komentáře...

    OdpovědětVymazat
  31. Ty bylinky ti určitě pomohly vše přestát relativně v pořádku Obzvláště ty, co se podávají po panákoch, bo po celých lahvích.

    OdpovědětVymazat
  32. [33]: No, uvažuji o další lahvi, bez těch bylinek je svět nějak málo veselý...

    OdpovědětVymazat
  33. Hele, prý to je nemoc z líbání...
    Nechtěl by jít Tvůj synek líbnout toho mýho? Já bych to tomu svýmu hajzlíkovi přála...
    Já si jí prožila ve čtrnácti a jak píše Bloudička [3]:, měla jsem jí v prosinci.
    Ovšem moje matinka měla klid, protže tenkrát se s tím ještě leželo na infekčním
    A protože tam bylo mraky dětí se spálou, já byla izolovaná a občas některá sestřička zapomněla, že tam jsem, takže jsem nemohla na záchod (páč přede mnou musela jít sestra a zahánět spálaře) a jeden den jsem byla i bez jídla a čaje... Děs...
    Pouštěli mě na Štědrý den a já oplakala salát a řízky a cukroví a čokoládové figurky, protože nic jsem nesměla...Takhle na ně, na smrádky

    OdpovědětVymazat
  34. [35]: Baruško,
    už není infekční, ale stejně myslím, že by to neprošlo...
    Jinak pořád tvrdí, že žádná holčina z je fanklubu nemocná nebyla...prý se po někom napil...

    OdpovědětVymazat
  35. Škrábání v krku mě momentálně dost trápí. Ale výtěr krku nezvládám :( Jinak po krevních vzorkách jsem v pohodě...

    OdpovědětVymazat
  36. [37]: Jsem Tě vyděsila, coo...?!

    OdpovědětVymazat
  37. Teda klobouk dolů jak to zvládáte! Synek měl teď pár neděl ruku v gypsu a stačilo.
    Tohle co píšeš mě děsí a doufám, že nepotká. Hodně sil!

    OdpovědětVymazat
  38. [39]: Díky moc. Bylo to náročné i tím, že jsem ještě nebyla srovnaná s návratem Prvorozeného, doma cikánské ležení a navrch ještě nemoc...

    OdpovědětVymazat
  39. No hlavně že se včas přišlo na to, že je to mononukleóza...

    OdpovědětVymazat
  40. [41]: Úplně včas to nebylo, ještě jsme se stihli nacpat v KFC, když jsme si mysleli, že jen angína...

    OdpovědětVymazat
  41. Čím více toho čtu, tím více nevím, zda se smát upřímně cizímu neštěstí a počínajícímu alkoholismu, nebo se smát hystericky, že tohle mne čeká Ale uklidňuje mne fakt, že můj bráška takový nebyl ...

    OdpovědětVymazat
  42. [43]: Milá Jano,
    zdá se, že rubrika Povídání o puberťákovi není vhodná pro nastávající matky synů...

    OdpovědětVymazat
  43. Skvělé články, dost jsem se nasmála

    OdpovědětVymazat
  44. [46]: Milá Ivano,
    články o Druhorozeném jsou jednoznačně nejoblíbenější...

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec