sobota 2. prosince 2017

Mých 7

Ve smršti všelijakých žebříčků a toptenů, kde se hodnotí nejlepší film, nejlepší písnička, nejkrásnější ňadra a největší pinďour (výraz penis mi připadá příliš nafoukaný), jsem se rozhodla sepsat svůj Žebříček 7 nejlepších českých knih, které jsem přečetla bez výhrad a které možná až nekriticky miluju. Všechny jsem četla minimálně dvakrát, vracím se k nim i po desítkách let od prvního přečtení a občas se mi mimoděk vybaví některé úryvky nebo situace z nich. Čekejte proto jen slova chvály a výkřiky nekontrolovaného nadšení.

Abych byla spravedlivá, vezmu to hezky chronologicky. Karel Jaromír Erben, Kytice to je jasně základka, některé básničky byly v čítance, líbily se mi, sbírku jsme měli doma a já si ji dobrovolně přečetla. Pak občas jen ty oblíbené. Když se Juraj Jakubisko chystal podle básní natočit film, byla jsem skeptická, ale to já jsem vždycky. Prvorozený byl na základce, já si koupila vlastní knížku a synkovi přečetla ty zfilmované. Rodinná návštěva kina. Druhorozenému bylo osm měsíců, celou dobu, co jsme byli v kině, řval v náručí mojí mámy, která ho u nás doma hlídala. Po návratu ho po mně hodila a řekla, že víckrát nehlídá. Film je nádherný, své předloze rozhodně neudělal ostudu. Vodník a Svatební košile jsou úžasně vizuálně zpracované, něco tak krásného jsem dlouho neviděla, byla jsem naprosto unesená.

Jaroslav Havlíček, Neviditelný konec základy nebo začátek střední školy. Loni jsem ji četla znovu, snad popáté a furt mě baví příběh Petra, tvrdého kariéristy, který šel urputně za svým i přes mrtvoly a nakonec stejně šťastný nebyl. Film Prokletí domu Hajnů podle románu se mi nelíbil, neměl to napětí knihy, ten postupný rozpad rodiny.

Jaromíra Kolárová, Chtěla bych ten strom to bylo po maturitě, byla jsem o něco mladší než hlavní hrdinka Zuzana, která se zamilovala do ženatého muže ve věku svého otce, dnes jsem o něco starší než podváděná manželka Eva. Tak nevím komu teď fandit, ale víc rozumím oběma.
Eva Bezděková uvítala křeslo, musela sebrat všechny síly, aby se do něho nesesunula, sedla si způsobně, uplatnila dosud pěkné nohy. Asi je natahovací, pomyslila si Zlatka, co je to za krávu.

Pak byla revoluce a rázem spousta nových knih, teda hlavně těch starých, které už vyšly v exilu. Lenka Procházková, Růžová dáma když čtu tuhle knihu nebo třeba povídky Přijeď ochutnat, moc bych si přála umět psát, umět vyprávět příběh, který čtenáře pohltí, že rychle čte a čte a na konci je mu moc líto, že příběh skončil. Opět mladá holka a několikaletý výsek z jejího života, který začíná znásilněním.

Edgar Dutka, Slečno, ras přichází je tak krásná kniha, ta by měla být určitě v čítankách. Je jedna pasáž, u které jsem napoprvé i napodruhé brečela. Potřetí to snad zvládnu bez slz. Přitom mi nejdřív vadilo, že se příběh odehrává v Austrálii.

Petra Soukupová, K moři o Petře jsem psala zvlášť v rubrice Knihy, nechci se opakovat. Nemohla jsem se rozhodnout, kterou knihu vybrat, všechny jsou skvělé, druhá volba je asi Pod sněhem.

Ladislav Pecháček, Osvobozené kino Mír Pecháček mě jako spisovatel dlouho míjel, znala jsem samozřejmě Básníky, hlavně první díly, na poslední jsem se odmítla dívat. Také film Dobří holubi se vracejí je natočený podle jeho knihy. Milovníkům povídek doporučuji Hořkou čokoládu. Osvobozené kino Mír mi půjčila máma, už mám samozřejmě svoji. Sága jedné zajímavé rodiny začíná v padesátých letech, vypravěčem je mladší syn. Pane Pecháčku, klaním se za fantastické zaznamenání let minulých.
Všichni se tvářili vážně. Nedalo se jim nic vytknout.
- Bude prostě volit individuálně, uzavřel definitivně předseda. - Poznamenejte si ho.
- Indivindi..., přikývl člen a učinil poznámku u otcova jména.

Děkuji všem, kteří poctivě dočetli. Tohle jsou první knihy, které mě napadly, po sedmi kouscích jsem přestala, proto se sem nedostal Jiří Hájíček a Zloději zelených koní nebo třeba Jarmila Loukotková s Medúzou. A kdo je ve vašem řebříčku?


S hrůzou jsem zjistila, že Soukupovou nemám!

51 komentářů:

  1. stydím se! z toho všeho jsem četla jen Kytice a ta je fakt super, musím se zpaměti naučit více balad, umím jen část Svatební košile ale Šakalíkovi se hrozně líbí když mu to dramaticky přednáším

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Klávesničko,
    to jsi teda úžasná matka, to mě nikdy nenapadlo, přednášet dětem Erbena...
    Tak 7 zamilovaných knížek máš jiných, no...

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: potřebovala jsem uklidnit Šakalíka a jediné co jsem si trochu pamatovala byl Erben, Polednice a pár textů co jsem se učila na přijímačky na Janáčkovu akademii a konzervatoř takže tady můj dramatický talent má uplatnění haha

    OdpovědětVymazat
  4. Stejně jako klávesnička, já skončila u Kytice Ale nedávno jsem kupovala vlastní mojí slečince, takže ta je in pořád
    Já jsem komediální, já skončila u Žáka a jeho "Dobrý borec Antonín" mi učaroval natolik, že když mě deptaj smradi, beru ho do ruky a čtu.
    Teď mě seřval táta, že já, knihařka, mám takové salátové vydání... No co, je čtená...
    No a Vavřincová, že jo
    Ale jinak mám na české autory asi smůlu. Většina českého mi přijde vztahová.
    Ten miluje tu, ale ta jiného... ta je rozvedená, ale raději by vdaná.
    Ta je vdaná a záletná...
    Vlastně už od telecího věku a Stanislava Rudolfa
    Česká psychologie v písmu

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Milá Baruško,
    Stanislava Rudolfa jsem v pubertě taky milovala.
    Český knížky miluju, protože jim rozumím, rozumím tomu prostředí, i té politické době...
    Jednou jsem četla nějakou řeckou knihu, hlavní hrdinka byla rozvedená, měla jednoho syna, nechodila do práce, nevařila a po městě jezdila jenom autem....strašně mě srala...

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Být v něčem dobrá je vždycky fajn...

    OdpovědětVymazat
  7. Jé, tak já se můžu pochlubit, že kromě Kytic jsem četla i Neviditelného. Ale smutně přiznám, že kromě dojmu z knihy, že je to fakt dobrý, si nepamatuju vůbec nic. ASi by to chtělo trochu osvěžit :)

    OdpovědětVymazat
  8. Mezi mé české oblíbence ještě patří Frýbová, Váňová, Vondruška a jako celkem velký psavec mě překvapil i Mudr. Cimický

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Milá Magdo,
    Zuzana taky nečte knihy znova, když je jich tolik. To jen já si ty svoje furt točím dokola...

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: Milá Evo,
    Frýbová je dobrá, taky jsem pár knih od ní četla. Od Magdy Váňové jen jednu, ta se mi nelíbila a Vondrušku si schovávám do důchodu...

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: No vidíš, proto už ho čtu   

    OdpovědětVymazat
  12. Mě jako první napadají Foglar, Kundera, Rudiš, Nevrlý a Hrabě...nesourodá partička :)

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: Milá Bloudičko,
    Nevrlého jsem si musela vygůglit...
    Od Rudiše se mi moc líbila Národní třída. Mně se líbí ten jeho úsporný styl. I Konec punku je dobrý.

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: P.S. Samí chlapi...že Ty jsi klukanda...?!

    OdpovědětVymazat
  15. Jsem exot, kromě Kytice neznám ani fň .

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Milá Jano,
    máš svých jiných 7...doporuč mi aspoň jednu...

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Já jsem přes detektivky, takže žádná pestrost to nebude . Ale když už, tak je to cokoliv od Agathy Christie a poslední dobou u mě vedou Stoletý stařík a Analfabetka od Jonase Jonassona.

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Český... v tom případě Velinský, Prošková, Eva Kačírková.
    Analfabetka se mi nelíbila, na mě moc veselý...
    Detektivky Nesbo, Olsen s výhradami, Carin Gerhardsen, Mo Hayder s výhradami...

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: No právě, český. To se u mě v mé pidiknihovně špatně hledá. Jediné, co za něco opravdu stojí jsou dva svazky Rejstříku k Berní rule , Ottův historický atlas a pak ještě sedm svazečků milostné poezie, který jsme každý rok dostávali od polovičákova dědečka, neb byl spoluautorem.
    Ale vlastně jedna, i když dětská, česká knížka tu je - Princ a Skřivánek od Valji Stýblové. Když jsem ji nedávno četla klukům před spaním, pořád žadonili, že chtějí další kapitolu .

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: ...ale byla to dřina to z Tebe dostat...
    Stýblová je taky dobrá. Mne soudila noc a Skalpel, prosím. To jsem četla.

    OdpovědětVymazat
  21. [20]:
    Se mnou není nic jednoduchý .

    OdpovědětVymazat
  22. Shodla bych se asi v Kytici, jak básnické, tak filmové (opravdu skvělá adaptace),ale ostatní knihy mi vůbec nic neříkají, jsem vážně asi těžký ignor české literatury :-
    Ale asi bych svou sedmičku taky našla. Vedle Medúzy Loukotkové (to mě docela překvapilo, že tu padla zrovna Medúza, ten román není až tak známý) bych dala Povídky z Ještěda Karoliny Světlé, ta ženská píše vážně dobře, poutavě a její hrdinky nejsou žádné putičky, taky mám ráda romány Hany Marie Kornerové, s přehláskovaným o, já tu klávesnici nemůžu  nikdy najít, kdybych měla vytáhnout nějaký konkrétní román, tak Děkuji, sestřičko, a Prosím vás, sestřičko (dvě knihy, na sebe navazující).
    Stejně tak se asi budu vracet k románu Želary a Jozova Hanule od Legátové.
    A jednou z nejčtenějších je Robin od Zdeny Frýbové.
    Určitě by nebyl výčet konečný, mám ráda i Údolí čistých radostí, od Zdeňka Šmída, moc pěkný příběh.
    A Rozhovory s útěkem od Báry Basikové, možná dnes už trochu zastaralé, ale stylem působivé.

    OdpovědětVymazat
  23. [22]: Milá Vendy,
    tak konečně pořádný komentář (omlouvám se věrným čtenářkám), tím myslím inspiraci ke čtení. Světlou jsem nečetla vůbec, to je ostuda.
    Legátová taky dobrá, já nejdřív viděla film a pak teprve četla knihu, to je vždycky problém.
    Körnerovou neznám vůbec. Zaregistrovala jsem se na Databázi knih, protože jsem neměla ani tu Procházkovou. Já jsem úchylná, já knihy ráda vlastním, tj. knihovna nepřipadá v úvahu...
    Moc děkuju za tipy.

    OdpovědětVymazat
  24. Nejvíce mne zaujala Kolarova. Ale měla bych stach, že se v tom moc vidím 😂 zbytek nezní špatně. Zvláštní, že jde o české autory. Je fakt,že já tíhnu spíše k cizincům no :(

    OdpovědětVymazat
  25. [24]: Milá Jano,¨
    právě proto jsem psala o českých knihách...
    Ta Kolárová je fakt bezvadná, v rámci psaní článku jsem ji přečetla znovu, ani nevím pokolikátý. Byla to i televizní inscenace, Bezděku hrál Petr Haničinec, víc si nepamatuju...

    OdpovědětVymazat
  26. [25]: marně přemýšlím, koho z českých autorů mám ráda ... Fráňu Šrámka... no asi je to pozdní noční hodinou, ale více si opravdu nevybavuji. Ale Kolarova je na seznamu :)

    OdpovědětVymazat
  27. [26]: Vidíš, já Fráňu ne, ale vždycky se mi líbil Gellner.

    OdpovědětVymazat
  28. Já jsem skončil u Ericha Marii Remarqua Na západní frontě klid, jako povinnou četbu. Referoval jsem o této knize u maturity a díky tomu s úspěchem odmaturoval...

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: Milý Mirku,
    tak to jsi tomu čtení moc nedal...
    Překvapuje mě, jak málo lidí čte český knížky. Chlapi obecně čtou málo...

    OdpovědětVymazat
  30. Zdravím, téma mě zaujalo, bohužel - jako hltač knih - nedokážu vypíchnout mých 7 top, mí oblíbení autoři jsou Ludmila Vaňková, Zdena Frýbová, Jarmila Loukotková, František Kožík, Vlastimil Vondruška a dost jsem se smála i u Haliny Pawlovské. Jinak městská knihovna je pro mne jen z nouze ctnost - knihy, které se mi líbí musím i vlastnit!!! Většinu svých knížek mám několikrát přečtenu a ráda se k nim vracím. Kdyby mi teď někdo proplatil všechny knížky, které mám, tak jsem strašně bohatá . Vždy říkám svému okolí - chceš mi udělat opravdovou radost? Kup mi knihu.

    OdpovědětVymazat
  31. [31]: Milá Romano,
    dík za pěkný komentář. Hledala jsem inspiraci, Kožíka a Vaňkovou jsem taky nečetla...
    S majetnickým sklonem ke knihám to máme stejně...police v knihovně se mi prohýbají.

    OdpovědětVymazat
  32. [14]: Tak Soukupovou jsem nezmiňovala,ta je jasná :) Z ženských mě bavila teda ještě Šrámková (všechno), ale už si to moc nepamatuju :) a Macocha od Hůlový :)

    OdpovědětVymazat
  33. Zrovna včera jsem s kamarádkou v knihkupectví řešila, že vlastně moderní české autory vůbec neznám...
    Kytici mám ráda, tu jsem si četla od okamžiku, kdy jsem se naučila číst a většinu jsem na prvním stupni uměla nazpaměť. Teď už je to bohužel horší a ani si nevzpomenu na všechny názvy, musím si ji připomenout.
    Pak miluji Jiráska, ale to už jsem několikrát zmiňovala všude možně.
    Kutinová s Gabrou a Málinkou je taky jistota, která nezklame.
    No a aktuální Čech, který mě napadá a kterého mám v knihovničce je Zibura. To je jistota, která mě dokáže rozesmát.
    Jo a ještě na gymplu jsem četla Báru Nesvadbovou, to bylo takové hezky odpočinkové, sladké, takže jsem u toho nemusela používat mozek... No a jsem na pěti. Sedm jich fakt nedám.

    OdpovědětVymazat
  34. [33]: Od Šrámkové mám jen Hrušku, od Hůlové jsem četla první tři knížky, v půlce jsem vždycky měla pocit, že se zasekla a do konce se už jen opakovala, hlavně u Umělohmotného třípokoje...

    OdpovědětVymazat
  35. Milá Vílo,
    na Tebe je vážně spolehnutí...
    Jirásek je na mě moc popisný, možná v důchodu. Gabra s Málinkou, tak to už vím i já, že je to u Tebe jasná jednička.
    Ziburu vůbec neznám, to se podívám.
    Nesvadbovou jsem taky četla první knížky. Ségra ji nemá ráda, tvrdí, že je blbá, že píše v holých větách... I pět je dobrých. Zkus Soukupovou, to je mladá holka a i ten Hájíček je dost dobrý.

    OdpovědětVymazat
  36. [36]: Tak jsem to projela databází knih a od Soukupové mám v knihovničce Martu v roce vetřelce. Je to jedna z mála knih, které jsem nedočetla, protože jsem hlavní postavu chtěla nakopat do zadku už v půlce knížky... Pokud chceš, ráda ti ji daruji, když ti doma chybí...
    Ale Hájíčkovi zkusím dát šanci.

    OdpovědětVymazat
  37. [37]: Jsi hodná, já ji mám, chybí mi jen K moři, tu si dokoupím. Marta mě taky srala, z toho si nic nedělej...
    Zmizet nebo Pod sněhem.
    Hájíček - za mě asi Zloději zelených koní, film byl teda hodně slabý.
    Nebo Dešťová hůl, když nic jinýho, budeš mít přehled...

    OdpovědětVymazat
  38. [38]: Dobře, připisuji si do seznamu, co musím přečíst

    OdpovědětVymazat
  39. Nojo, já tu taky jenom poznávám tu kytici. Tak co jsem to vůbec četla za knihy? :)

    OdpovědětVymazat
  40. [40]: Zřejmě nějaké jiné, Joino...

    OdpovědětVymazat
  41. Jéé, Chtěla bych ten strom....o téhle knížce jsem psala svoji maturitní slohovou práciL.P.1986....ty jo, to je dávno tamu nazad...tehdy mě ta kniha hodně vzala, samozřejmě jsem fandila té mladičké milence...kolikrát mě napadlo, jak bych se na ten samý příběh dívala dnes. Asi se po ní poohlídnu a přečtu znovu. Asi bude ještě u našich. Díky za připomenutí
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  42. [42]: Milá Pavlo,
    jsem ráda, že jsem Tě inspirovala. Já ji samozřejmě v rámci psaní přečetla znovu, je pořád dobrá. A tu větu, kterou jsem připsala, tu si pamatuju od prvního přečtení a ... a teď mi je padesát a snažím si sedat normálně, i když hezký nohy mám taky...

    OdpovědětVymazat
  43. Zajímavé knihy. Udělat výběr mých nej by bylo dost těžké. Mám podobný vkus jako Romana.

    OdpovědětVymazat
  44. [44]: Milá Cilko,
    Romana má taky dobré autory.
    Já měla vybráno hned, asi během pěti minut... Kdybych vybírala zahraniční, asi by mi to trvalo několik dnů...

    OdpovědětVymazat
  45. U mě z českých knih vede asi: Ondřej Neff a jeho Tma, pak Loukotková - Není římského lidu. Svého času jsem měl rád Párala (Milenci a vrazi, Země žen, Válka s Mnohozvířetem, Profesionální žena, atd...). Neměl bych zapomenout na Körnera - Písečná kosa.

    OdpovědětVymazat
  46. [46]: Milý Libore,
    do desítky by se určitě vešel Páral a Válka s Mnohozvířetem, to je opravdu nadčasová knížka.
    O Körnerovi vím, ale nic jsem nečetla, díky za tip. Proto jsem vlastně článek psala, abych se inspirovala...

    OdpovědětVymazat
  47. Bohužel ještě nejsem ve věku, kdy bych se ke knihám s láskou vracel Ale v mojí sedmičce bude určitě Gellner, který se tu zmiňoval :) Brycz a jeho Patriarchátu dávno zašlá sláva, od Körnera za mě Adelheid, Kunderův Žert... i to Jiráskovo Temno.
    Zbylé dvě budu muset ještě najít, ale tady se to koukám jenom hemží nápady :)

    OdpovědětVymazat
  48. [48]: Milý Weilere,
    ve filmu Petrolejové lampy byly zhudebněné Gellenerovy texty, krása, zpíval Laufer.
    Jiráska zkusím v budoucnosti, Žert byl taky vynikající, i film byl dobrý. Strašná, nepochopitelná doba.
    Díky za další tipy.

    OdpovědětVymazat
  49. Já čtu raději zahraniční autory, i když Havlíčkovy Petrolejové lampy doma mám, stejně jako Hrabala, Kunderu, ...., ale zrovna teď dělám výjimku, mám rozečtený Krvavý román Josefa Váchala. Přestože krváky k smíchu nejsou, autor to podává tak, že málokdy jsem se nasmál tak jako tady.Některé básně z Kytice ve filmové podobě znám od F. A. Brabce. Od Jakubiska jsem je neviděl.

    OdpovědětVymazat
  50. [50]: Ááá, mám tam chybu, máš pravdu, film natočil F.A.Brabec, Jakubisková dělala produkci a spolupracovala na scénáři...
    Jsem kecka, díky.

    OdpovědětVymazat

Když sopka zuří