Vánoční povídka, která se nevešla

Káča nakoupila bílé vánoční ozdoby, přibrala i pár stříbrných, letos je in bílá barva. Doma měla umělou jedličku, jen metr padesát vysokou, aby mohla ozdoby každý rok měnit, aby se nezruinovala a vešla do bytu. Už měla sadu hnědých, zelených, růžových a fialových. Martin byl upřímně zděšen, když mu vyprávěla o své představě vánoc. On by nejraději živý smrk a na něm perníčky a slámový nesmyly. To určitě. Dala si takovou práci se zařízením a vyladěním bytu a pak se zamiluje do nějakýho vidláka z Moravy a všechno bude jinak. Zamiluje? Zarazila se. Je opravdu zamilovaná?

Máma se jí vždycky ptala, jestli si představuje toho kluka, co má, jako otce svých dětí. Nechci mít ušatý děti po Karlovi, odbyla ji. Pak hloupý po Kubovi, líný po Mirkovi. A co Martin? Ten by šel, jen kdyby nebyl z ještě většího zapadákova než ona sama. Byla strašně zklamaná, když jí to řekl. Tak si přála kluka z Prahy a k rodičům jezdit maximálně do Počernic, ale někam za Hodonín? Stačí naši v Chotěboři. Za ty roky v Praze mluví jako křtěný Vltavou, kdo to měl poznat, sakra.

Odmalička toužila po Praze, hned po maturitě vyrazila do víru velkoměsta, zvládla jenom bakaláře a nakonec dělá vedoucí pošty na Újezdě, která je ještě menší než ta jejich doma. Jak záviděla Káje, když šla šéfovat novou pobočku do nablýskanýho nákupního centra, taková šance je už mizivá, zas tolik nákupáků tu není. Sice poskočila na její post, ale stejně.

Chtěla být na Štědrý den v Praze, Martin u rodičů. Plánoval ji všem představit, věřil, že budou stejně nadšení jako on. A navrch to není Pražanda, to je další velký plus. Ona strašně nechtěla, prý ani náhodou. Poprvé se pořádně pohádali, nakonec jí vyčetl i že mu nechce dát klíč od bytu. Jen zlostně přimhouřila ty krásný zelený oči. Dobře, on teda jede do Vrádiště, práskl dveřma, hodně. Káče to bylo líto, ty blbý klíče mu klidně mohla svěřit, když je mohl mít Mirek a musela pak měnit zámek. Ráno a vlastně celý den se furt dívala na mobil, jestli nepíše. Byla naštvaná, dolejzat nebude. Zítra je Štědrý den. Před zavíračkou se na poště objevil David, co sváží balíky. Tolikrát ji zval na drink, je sice mladší, ale dneska půjde ráda.

Martin se rozhodl, že si Kačenku udobří, táhl krásnou voňavou jedli, může si ji ozdobit podle svýho. Ani na stojan nezapomněl. Zítra je Štědrý den. Počítal, že už bude doma u pohádky Anděl Páně připravovat bramborový salát. Vyprávěli si o všech svých vánočních rituálech. Okna tmavá, telefon nebrala, hmm, pořád uražená. Smutně se rozhlédl tichou ulicí, na rohu hospoda, když si sedne do toho výklenku, uvidí na vchodové dveře a nebude tu jak kokot mrznout. Staropramen, ach jo, objednal si grog. Výhled měl skvělý, ale Kačenka nikde. Při třetím grogu zabočil do ulice taxík. Z něj vystoupila vrávorající Kačenka a dlouhovlasý hubený frajer, který ji hned majetnicky vzal kolem ramen. Víc vidět nepotřeboval. Šel zaplatit k výčepu, hospodský ho obratem vrátil pro stromek. Nechal ho pak na chodníku.

U Kačenky svítila růžová lampička.