Vánoční povídka se šťastným koncem

Martin se rozhodl, že si Kačenku udobří, koupil krásnou voňavou jedli, může si ji ozdobit podle svýho. Ani na stojan nezapomněl. Zítra je Štědrý den. Počítal, že už bude doma u pohádky Anděl Páně připravovat bramborový salát. Vyprávěli si o všech svých vánočních rituálech. Okna tmavá, telefon nebrala, hmm, pořád uražená. Smutně se rozhlédl tichou ulicí, na rohu hospoda, když si sedne do toho výklenku, uvidí na vchodové dveře a nebude tu jak kokot mrznout. Staropramen, ach jo, objednal si grog. Výhled měl skvělý, ale Kačenka nikde. Při třetím grogu zabočil do ulice taxík. Z něj vystoupila vrávorající Kačenka a dlouhovlasý hubený frajer, který ji hned majetnicky vzal kolem ramen. Martin bleskurychle popadl stromek, u výčepu nechal dvě kila a pádil ven. Ještě stáli u dveří, zřejmě problém s jemnou motorikou. Dík, že ses mi postaral o Kačku, řekl uštěpačně směrem k dlouhánovi. Kačenka vypadala hodně překvapeně. MaMaMartine...víc ze sebe nevysoukala. Vzal jí ze studený ruky klíče, odemkl a postrčil ji dovnitř. Frajer venku ho vůbec nezajímal. Ten zůstal chvíli nerozhodně stát a pak se odklátil pryč.

Vytáhnout jedli a Kačenku do prvního patra byla docela dřina, snažila se mu vysvětlit, že se opila, protože je móc nešťastná, do toho začala podezřele škytat. Doma se nechala poslušně uložit do postele, oblečná, džíny jí prostě nešly sundat. K posteli ještě šoupnul kyblík, co našel v komoře. Káča přestala škytat a začala tichounce chrápat. Taky dobře. V obýváku si pustil televizi, nějaká romantická komedie asi. Zručně rozbalil stromek a postavil ho do stojanu. Nad ozdobami nepatrně popřemýšlel, pak navěsil úplně všechny. Hnědé, zelené, fialové, růžové, i ty bílé a stříbrné pohozené v předsíni. Krása stíhala nádheru. Měl pocit dobře vykonané práce a vzpomínal na stromek doma ve Vrádišti, který je vždy ověšený slaměnými ozdobami a perníčky. Příští rok tu bude taky takový, pomyslel si sebevědomě.

Ráno v kyblíku kupodivu nablito nebylo. To se divili oba. Káču strašně bolela hlava a pohled na velebarevný stromek ji dorazil. Krásný, až oči přecházejí. No, může si za to sama, měla se vykašlat na Davida a jet z práce domů. Dala vařit brambory a vajíčka na salát. Martin automaticky pustil pohádky. Chová se tu jako doma, pomyslela si nespokojeně Káča, ale pak si vzpomněla na ty včerejší drinky, může Martinovi děkovat, matně vzpomínala, jak nadrženě se choval David v taxíku.

Venku začalo sněžit. Martin vytáhl Kačenku na procházku na Petřín, aby rozchodila kocovinu. Na Petříně byla narváno, ale to jim nevadilo. Sbírali sněhový poprašek, snažili se koulovat, moc to nešlo, asi měli příliš horké ruce. Martinovi připadala Kačenka nádherná a ona se s Martinem cítila v bezpečí. Šťastný konec nebo šťastný začátek?