pátek 7. prosince 2018

Konec výchovy puberťáka (vlastního)

Výchovu jsem ukončila po osmnácti letech, deseti měsících a dvanáci dnech, a ne z důvodu šťastného dovršení, ale prostě mi došly síly. Teď se jen snažím soužití se synem přežít bez Neurolu nebo vůbec přežít. Tím myslím, jak se mě snažil při posledním nákupu v našem OC strčit nenápadně pod projíždějící mašinku. Naštěstí byla už tak blízko, že jsem ji viděla i já. Také se ho snažím zbavit. Nápadně. Zkoušela jsem ho přeposlat několika zdejším blogerkám, seřazeno abecedně: AngryMagdě, Atheiře, která mi mile napsala, že jsem se posrala a Bobouš. Karol Dee zkoušel sám. Kačenku jsem vynechala, na mě je moc divoká.

Možná intuitivně vycítily nebo si přečetly v mých článcích, že jsem z Druhorozeného vychovala hotelového hosta. Hosta, který spoléhá na to, že hotelová služba z jeho pokoje odnese špinavé prádlo a nádobí, že hotelový údržbář opraví rozbitou sprchu. Jako ta sprcha mě vážně naštvala. Byla načatá dobře půl roku, to tu ještě bydlel i Prvorozený, taky hotelový host. Když hadice od sprchy definitivně praskla, Druhorozený se ani neobtěžovat mi to říct. V Hornbachu jsem zaměstnala půl tuctu prodavačů, protože jsem ještě potřebovala nějaký nástroj, kterým by se odšroubovala ta stará hadice. Vybrali mi sikovky. Když synek viděl, jak napumpovaná jsem přilítla domů, hadici bez keců vyměnil.

Výchovu jsem ukončila v den třicátých narozenin Prvorozeného. Po třiceti pracných, ale poctivých letech dělání matky je ze mě spolubydlící.



56 komentářů:

  1. Ó jak jsem ráda, že můj druhorozený odešel sám, byť jsem v něm ztratila velkého pomocníka. A dcera odešla spořádaně také sama když zjistila že kvůli práci je to pro ní lepší východisko.

    OdpovědětVymazat
  2. Dcera odešla celkem brzo, synek ve svých 27 a my už jsme si tak zvykli být sami, že si společné bydlení ani neumím představit. Ale nikdy neříkej nikdy, že

    OdpovědětVymazat
  3. Říká se, že člověk chce vždycky to co nemá. Je to pravdou. Moje kolegyně od kterých odešly děti a ony zůstaly samy jako kolík v plotě, jsou nešťastné, že jsou samy. Moc nešťastné. Samozřejmě jsou to kolegyně bez manželů. Ty, které zůstaly žít s dětmy jsou nešťastné, že samy nejsou. Je to docela legrační - jedny závidí druhým.
    To co jednim vadí, druhé chtějí a moc!
    Škoda, že si každý nemůže prožít v životě to po čem tak touží.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: ...s dětmi - promiň, jsem přepracovaná  a píšu hrubky...

    OdpovědětVymazat
  5. ...milá Padesátko...to jste stejně vydržela dlouho.Ti vychovanci zpravidla už kolem 13. - 14. roku začnou chápat,že dosti bolo vychovných procesů.. Pěkný advend...       

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za reklamu.
    Já žiju v mamahotelu doteď, a taky umím lízt na nervy.

    OdpovědětVymazat
  7. [1]: Milá Vendy,
    vůbec nevím, co je to "odejít sám"...

    OdpovědětVymazat
  8. [2]: Milá Evo,
    cca posledních dvacet let toužím žít sama...

    OdpovědětVymazat
  9. [3]: Milá Sugr,
    asi ano, ale prostě moc bych to chtěla zažít...

    OdpovědětVymazat
  10. [5]: Milý Johane,
    už jsem si říkala, kde Vás mám...
    Díky moc, také přeji hezký advent a zdravím Vaši paní...

    OdpovědětVymazat
  11. [6]: Milá Bobouš,
    ráda jsem Tě zmínila...

    OdpovědětVymazat
  12. Moje prvorozená dcera odešla sama brzy. A druhorozená zůstala u táty. Má velký barák tak proč by ne, že jo.
    Takže,ať vám to klape jako spolubydlícím.
    A co víš, třeba tě někdy překvapí a nakonec budeš sama.   

    OdpovědětVymazat
  13. Ak by ste mali záujem ponúkam možnosť privyrobiť si nejaké peniaze navyše popri práci, škole či materskej. Viac sa dozviete na mojom blogu:
    www.essensblog.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: Milá Marcelo,
    člověk vždycky touží po tom, co nemá.
    Třeba pak budu smutná a opuštěná. Ale to jsem dneska taky...

    OdpovědětVymazat
  15. Tvůj průser to není, co se chlap naučí od svého táty, to je berná mince.
    Pokud vidí kluk od malička tátu se šroubovákem, nemá potom ani on sám problém, když je fotr na dvě věci, těžko sklízet lepší plody vynaloženého úsilí.
    Jsi v tom nevinně, chybí vzor !

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Milá Blondýnko,
    díky za podporu. Mít holčičku by bylo určitě jednodušší...

    OdpovědětVymazat
  17. [15]: Případně pomáhá ho přihlásit na skauta!:)

    OdpovědětVymazat
  18. [16]: Milá Bloudičko,
    tak to jsem asi prokaučovala...

    OdpovědětVymazat
  19. Všechno má svůj začátek a konec, praví materialismus. Jenže my šmrnclí duchovními naukami víme, že každý konec je vlastně začátek čehosi dalšího, co nám bylo sesláno jako další úloha a úkol a s čím se máme popasovat. Doporučuji ti zapátrat, co že to asi může být v tvém případě a hle, další smysl života je hned na světě

    OdpovědětVymazat
  20. tak tohle je humor s hodně hořkou pachutí. Horké téma je to v mém okolí, právě s jednou známou, přesedlal na ní chlapec který se nikdy v životě o sebe nebyl přinucený starat, bydlel u babičky, teď bydlí spolu a hodně to skřípe, on bere jako samozřejmé, že ona navaří, vypere, uklidí, zatímco on si hraje třeba hry atd. Ale sleduju to v mnoha mnoha párech, až bych skoro řekla, že najít si chlapa, co se o sebe umí postarat je fakt vzácnost , jak se to maj proboha ty bobánci naučit?

    OdpovědětVymazat
  21. A čo takto presťahovať bobana k tatínkovi, nech si to tiež trochu spolu užijú? Možno by sa mu potom rozbrieždilo v hlavičke.
    Ak to nejde, tak nič iného, len pevné nervy ti prajem!

    OdpovědětVymazat
  22. Teď si krásně popsala situaci mají mámy a bratra....taky je hotelovým hostem - na střídačku doma a u babičky (kde je přes týden kvůli škole)....třeba se brzy taky dočká spolubydlícího

    OdpovědětVymazat
  23. [20]: Chlap co se o sebe umí postarat nehledá známost, na co, když si sám všechno dělá, tak to říkají!
    Ano taková je ralita, že chlapi radši zůstávají sami, zvláště po té 40ce.
    Vím o tom víc než dost.
    Věřte milá Helgo, že ne každý syn je takový o jakých píšete, já tedy ve svém okolí ani rodině takého syna neznám.
    Jen samostatné jedince, kteří se dokáží postarat nejen sami o sebe,ale i o své rodiče či prarodiče a to jsou  mladí kluci kolem 20 let.
    Jak v rodině mé, tak mé sestry a máme tak kluků habaděj.
    Nelze vše paušalizovat, skutečně nelze!
    Jsou bobánci,které to nikdo neučil a oni to umí!
    Věřte!!

    OdpovědětVymazat
  24. [6]: Jsou tací, kteří neopustí rodiče nikdy a když zestárnou jak děti, tak rodiče, jsou rádi, že se mají a mohou si pomáhat nejen v nemocech stáří, ale i v pocitu, že nežijí tak osamoceně. Tvrdá realita života, viď?   

    OdpovědětVymazat
  25. [20]: Milá Helgo,
    nezastírám, že je to moje chyba, oběma jsem vybrala nekvalitní otce a sama po nich jen chtěla, aby se učili (neučili se).... Já doufám, že ve vztahu se posnaží, protože je docela šikovný.

    OdpovědětVymazat
  26. [18]: Milý Glosátore,
    zatím smyslem mého života je se ho zbavit. V tom jsem dost zacyklená...
    Pak bude samozřejmě následovat nová ložnice a knihovna, to jsou představy, které mě drží při životě.

    OdpovědětVymazat
  27. [21]: Milá Fidorko,
    to jsem zkoušela poprvé tři roky po rozvodu. Zavolala jsem Ex, že chci střídavou péči, tři roky já, tři on a teď je na řadě. Řekl mi, ať si nedělám prdel a zavěsil...
    Díky moc za přání!

    OdpovědětVymazat
  28. [22]: Milá Katko,
    kdyby se učil, nic neřeším a jsem šťastná, ale on ve čtvrťáku zase propadá z několika předmětů...

    OdpovědětVymazat
  29. [23]: Milá Sugr,
    Prvorozený se osamostatnil ve 22 letech, pak byl sice zpátky doma se psem rok a čtvrt, ale od července je zase pryč a teď se sestěhoval s Vendulkou a její kočkou...

    OdpovědětVymazat
  30. Náhodou, Kačenka se už taky vyklidnila. Večery tráví obvykle doma a po jedné sklence vína odchází spát. Čímž se tedy o místo snachy neuchází, jen měla potřebu se trochu obhájit.

    OdpovědětVymazat
  31. [30]: Milá Kačenko,
    jak vidíš, dělat u nás snachu není žádný terno...
    Jsem ráda, že jsi vyklidněná a že se Ti líbí v nové práci.

    OdpovědětVymazat
  32. Milá Mišpulko, výchova puberťáka je na prd. Měly jsme začít dřív, když to nebyl puberťák, ale sladký andílek. Ale co by člověk asi vychovával na sladkém andílkovi, že?
    Já to prakticky vzdala už dávno, ale sem tam se ještě objeví nějaký ten mateřský pud a přebije ten pud sebezáchovy.
    A někdy se ty pudy trochu kříží.
    Jako když jsem se synkovi snažila vysvětlit, že mi na domácnost fakt nestačí pět táců, když tři padnou na nájem, dva na pojistku a i pitomej internet už má na můj účet.
    Tak za co žere a za co mu peru?
    Ta úžasná máma se mu to snažila mile vysvětlit, ovšem sebezáchova byla rozpolcená mezi uškrcením a vyhazovem...[15]: Simi, tak to jsem v pytli.
    Zrovna nedávno viděl synek mého drahého, jak si poklidně hraje na telefonu, zatímco nebohá matka (to jakože já) venku lítá s kýblema, aby vylila sud a pak s motykou (protože krumpáč mi nikdo nedaroval), aby vykopala odtokový kanál na cigánské sračky. Někdo to udělat musí a moji úžasní muži nedostali ten správný impuls. Já jo...

    OdpovědětVymazat
  33. [24]: Pokud se mi zlepší časem vztahy s mámou, tak proč ne. Vždycky jsem tak trochu těm šťastným rodinám záviděla.
    Ale vždycky musí být někde nějaká černá ovce, no tak jsem tady.

    OdpovědětVymazat
  34. Tys byla u nás doma...?

    OdpovědětVymazat
  35. [28]:tys byla u nás doma..? K číslu 28 ta otázka patřila

    OdpovědětVymazat
  36. [35]: Á...vítám moji souputnici v boji se syny - Simonu...
    U nás je to čím dál tím horší.

    OdpovědětVymazat
  37. [32]: Milá Baruško,
    moc dobře vím, že jsem to prošvihla...
    Ad)  Někdo to udělat musí a moji úžasní muži nedostali ten správný impuls.
    MĚLI DOSTAT IMPULS TOU MOTYKOU...

    OdpovědětVymazat
  38. [36]:výchovu stylu "uč se" jsem vzdala již před nějakým časem. Teď to nahrazuji otázkami "udělal sis něco do školy?", a konstatováním "zase tam máš kuli z pozemka" (maturitní předmět). Pokud se po něm chce pomoc v domácnosti, má fůru keců, ale nakonec to udělá. Když nemám přehnané požadavky .

    OdpovědětVymazat
  39. [38]: Pořád mi předhazuje, že je mu osmnáct, že si všechno ošéfuje sám.
    No, zatím by mohl šéfovat pouze tvrdým rohlíkům, natvrdlý je stejně...

    OdpovědětVymazat
  40. [37]: Hele, motyka mě nenapadla, já jim chtěla prolít ten telefon tou ledovou vodou ze sudu.

    OdpovědětVymazat
  41. Je fakt, jak píše Simča, že chybí mužské vzory, ale na druhou stranu si myslím, že je to o povaze. Kdo chce, ten se spoustu věcí naučí. Kdo nechce nebo není nucen - NE!

    OdpovědětVymazat
  42. [41]: Milá Pavlo,
    máš naprosto pravdu. Naštěstí Druhorozený ten potenciál má, je šikovný jen strašně líný...

    OdpovědětVymazat
  43. Sikovky jsou moc pěkné. Mám také jedny, nemohla jsi zavolat?
    A paličku na zabití kapra máš?
    Veselé Vánoce.

    OdpovědětVymazat
  44. [43]: Milý Mirku,
    vidíš, to mě vůbec nenapadlo...
    Snažím se přes blog zbavit Druhorozeného, ale chlapa se sikovkama mě hledat nenapadlo...
    Paličku mám, ale asi budou řízky.

    OdpovědětVymazat
  45. Asi bych byla ve tvé situaci trochu frustrovaná, no, možná spíš dost nasraná.[15]: Nemyslím, že by to bylo pravidlem. Znám dost maminek samoživitelek, jejichž děti tátu skoro neznají a ty děti jsou báječné! Jasně, zlobí jako jiné děti, ale doma uklízí, vaří, nakupují. Od nás táta odešel, když mi bylo osm. S šroubovákem a kladivem jsem v dětství viděla jen mámu a naučila se to od ní. Díky Bohu za to!

    OdpovědětVymazat
  46. [45]: Milá Janinko,
    jasně že jsem nasraná, ale snažím se nedávat to najevo...

    OdpovědětVymazat
  47. Tak nevím, asi Ti dnes nebudu příkladem nebo krok před Tebou. Můj prvorozený odešel před 5 lety (v 25), druhorozený stále bydlí s námi (brzy mu bude 28).   

    OdpovědětVymazat
  48. [33]: Bobouši nejsi tu sama černá ovce. Ne každý má tu možnost bydlet sám, ne každý se osamostatní. Věřila bys, že jsou ovce, které zůstanou u rodičů napořád? Věř,čím jsou pak děti a rodiče starší, tím je to náročnější, tak si zatím užívej, protože pokud jde "jen" o to, že se "nemusíte" je to výhra. [17]: NEBYLO!!!
    Znám osamocené maminky s velkými hočičkami, které ti tvé starosti na tvém blogu závidí - fakt! Hned by prý měnily!

    OdpovědětVymazat
  49. [48]: Ježíš, to mi ani neříkej, milá Lotty, to je ještě deset let...

    OdpovědětVymazat
  50. [49]: Věřím tomu, i v rodině máme takové případy, kdy dětem je už přes 40 a stále jsou u rodičů. Rozdíl je v tom, že někteří žijí v harmonii i po čtyřicítce, jiní se nesnáší od puberty.
    Občasné neshody jsou vždy a všude, stejně tak vždy existují nějaké extrémy.
    Ale jasný, moc jsem toho nezažila a těžko můžu vědět, co život přinese, buď můžu žít v představách a doufat, nebo se užírat a nemít žádný cíl. Pokud teda nejsem v tom extrému, kdy nemám na výběr.

    OdpovědětVymazat
  51. [49]: Milá Sugr,
    dyť víš, jak po té holčičce pláču...

    OdpovědětVymazat
  52. Ani výchova se nemá přehánět a měla by končit ve chvíli, kdy si musíme vzít stoličku, abychom potomkovi/potomkyni  vrazili výchovný pohlavek a zcela výchovné by bylo, vyrazit je z rodného hnízda, ať se postaví na vlastní nohy. Jak se tak rozhlížím kolem, mladí se  stěhovat nechtějí a přispívat na domácnost prací ani penězi se jim také nechce Když jsem se snažila v 35 vypakovat Princeznu, ječela, že tady je její domov a má právo tu bydlet. On nějaký zavilý nepřítel rodičů děťátkům nakecal, že mají práva a zapomněl jim říct, že mají také povinnosti.  No aspoň, že to vydá na pěkný článek.

    OdpovědětVymazat
  53. [53]: Milá Čarodějko,
    díky moc za krásný komentář, ale věk Tvé Princezny mě poněkud vyděsil. Já tak dlouho rozhodně už nevydržím....
    Oni se vůbec všichni dnes furt ohánějí právy...jako ta káča, co řvala, že musí mít jesle pro mimino, protože má právo chodit do práce, taky jí nikdo asi neřekl, že hlavně má povinnost se starat o dítě...

    OdpovědětVymazat
  54. Ale tak vidíš, nakonec přece jen opravil, když měl to správné náčiní :)

    OdpovědětVymazat
  55. [55]: Milá Sluneční,
    asi (určitě) jsem byla málo důsledná. Tak nějak jsem čekala, že takové věci bude dělat sám od sebe. Nebude.

    OdpovědětVymazat

Když sopka zuří