úterý 12. února 2019

Dopis

Milá Marcelo,
mám radost, žes mi napsala o svém stěhování a fandím Ti. Na takový razantní krok je třeba mít koule. Chápu, že se nechceš svěřovat na blogu, není každá jako já, aby ve svém deníčku všechno na sebe vyzvracela. Stěhování od chlapa je zásadní událost a mohlo by být vnímáno i zbytečně negativně, ale jsou i ženy, které mají rády svobodu. Naše účetní má celou noc rozsvíceno, když její muž nespí doma, pro mě velmi úsměvné.

Zhruba od svých šestnácti toužím bydlet sama a ještě se mi to nepovedlo, tahle zkušenost mi moc chybí. Od mámy jsem se stěhovala k prvnímu muži do Nuslí, po rozvodu jsem se odstěhovala s Prvorozeným a budoucím novým mužem na Černý Most. Plynule do mrňavýho bytu přibyl Druhorozený, toho jsem si vymyslela já a dobře mi tak.

Nikdy jsem nebyla vlastní paní a v padesáti toužím po podobných věcech jako v těch šestnácti. Aby když si uklidím, bylo uklizeno, když se chci celý den válet v posteli a dívat se na televizi, abych neměla výčitky svědomí, abych nemusela vařit a nikdo za mnou nechodil, že má hlad. Jen po těch návštěvách chlapců tolik netoužím a pomaličku se k vysněnému cíli blížím.

Z mého bytu 1+1, cca 60 metrů čtverečních, odešel před osmi lety Prvorozený, bylo mu 22 let. Doma bylo takové bouřlivé období a já už uvažovala o rozvodu. Pak se mi pracně podařilo vyšoupnout Ex. Nechtěl, byli jsme rozvedení, už měl pronajatou garsonku, ale furt docházel domů a kradl mi jídlo z ledničky. Nakonec jsem mu musela zbytek věcí zabalit sama. Nechtěl vrátit klíče. Na můj argument, že já taky nemám klíče od jeho bytu, odpověděl, že mi je klidně dá. Ne, díky.
Zamnula jsem si spokojeně ruce.

To bylo skoro před sedmi lety, teď zbývá jenom Druhorozený. Dá-li Bůh, budu konečně žít sama, protože jediný zájemce o přistěhování na Černý Most je pan Úžasný a krom toho, že dost pije, má na můj vkus moc oblečení a knih. Sem se nikdo další určitě nevejde.

29 komentářů:

  1. Občas, tak jednou do roka, se mi zadaří být den dva úplně sama a musím přiznat, že to není vůbec marné. Delší doba by mi ale asi nedělala dobře, zvyk je zvyk .

    OdpovědětVymazat
  2. Kdoví, třeba pak bude společnost chybět... člověk bývá pořád s něčím nespokojen..   

    OdpovědětVymazat
  3. Já náhodou taky musím mít rozsvíceno, když spím doma sama! A ještě mám vždycky puštěnou televizi nebo film na notebooku, abych neslyšela žádný divný zvuky z okolí.  Měla jsem to tak i když jsem ještě bydlela s mamkou a ona chodila na noční :) Jestli jednou zůstanu sama, tak se asi nedoplatím :)

    OdpovědětVymazat
  4. Okamžiky samoty vítám hlasitým Halelujá. Jenže pořád vím, že se to dřív nebo později vrátí k normálu. Představa že jednou tomu tak nebude je zatím velmi mlhavá. Nicméně asi to nebudu zvládat tak jak si myslím.

    OdpovědětVymazat
  5. Jako dočasné řešení vidím zaplatit zájezd a odeslat Druhorozeného aspoň na týden dvakrát do roka na nějakou atraktivní destinaci. Jako přechodné zvykací období na život single.

    OdpovědětVymazat
  6. [1]: Milá Janinko,
    loni byl Druhorozený čtrnáct dní pryč a bylo to divný, ale nikdy bych to nepřiznala...

    OdpovědětVymazat
  7. [2]: Milý Jane,
    jsem ochotná občas pohlídat psa nebo případná vnoučata...

    OdpovědětVymazat
  8. [3]: Milá Bloudičko,
    tohle neznám, ale když jde Druhorozený pařit, vnímám, že není doma...a jsem moc ráda, když ráno v pořádku dorazí...

    OdpovědětVymazat
  9. [4]: Milá Vendy,
    já si v tomhle dost věřím...

    OdpovědětVymazat
  10. [5]: Milý Glosátore,
    byl, a bylo to divný, ale až odejde, zabavím se předěláváním bytu.
    V podstatě jsem už začala, budou nový dvéře...

    OdpovědětVymazat
  11. No, hovorí sa pri rôznych príležitostiach, že akokoľvek urobíš, oľutuješ... tak prajem, aby to u teba neplatilo.
    A dúfam, že budeme pri tom!

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Milá Fidorko,
    budu se snažit informovat průběžně a poctivě, jen mám strach, že bez Druhorozeného to bude hrozná nuda...

    OdpovědětVymazat
  13. Asi bych úplně sama být nechtěla, jsem extrovert a lidi kolem sebe potřebuju. Nicméně si samotu užívám dost často, protože se v našem domě rozptýlíme každý někam. Dost často se stává, že sedíme večer každý v jiné místnosti, kde čumíme na televizi. Někdy dokonce na stejný program. Co bych ještě chtěla po 45 letech??

    OdpovědětVymazat
  14. Tyjo, 1+1 a tolik osob. Já jsem žila v takovém bytě asi rok. Od té doby mám za to, že člověk nevyhnutelně dostane ponorku sám ze sebe. Opravdu. Ten byt mě přiváděl k šílenství.Kousek od Černého mostu, u metra Rajská zahrada, jsem bydlela taky. Doteď tam ve vilce bydlí strejda s tetou. Je tam hezky.

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Milá Alenko,
    já si myslím, že budu konečně spokojená...

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: Milá EA,
    je hezké, jak ti chlapci postupně odcházejí, že se uvolňuje místo v šatně a botníku...

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Ha ha, to máš asi pravdu. Teď si plní botníky a šatny ve svém bytečku.

    OdpovědětVymazat
  18. ...ta singl párty bude zajímavá,ale chtělo  by to alespoň uřvaného domovníka,ať je nějaké vzrůšo...     

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Milý Johane,
    někdy mám pocit (třeba dneska), že se svobody nedožiju...

    OdpovědětVymazat
  20. Zlatá Míšo, jako by jsi psala mě. Že se člověk odstěhuje od chlapa, neznamená, že zůstane sám. V bytě 2+1 pro mě a přítele je nemožné žít. Proč? .... Asi ti odpovím dopisem.

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: Milá Marcelo,
    byla to docela dřina, dopisy už psát nebudu...

    OdpovědětVymazat
  22. Ono je sama a sama...
    Sousedce se teď sbalil chlap a že jde.
    Je to prvotřídní kretén, ale ona ho miluje, co naplat?
    Vlastně už odešel podruhé. Ale rozhodně vím, že opravdu odešel naposledy.Ona není sama. Zůstaly jí doma dvě děti, které konečně můžou svobodně brečet a všeobecně se projevovat jako děti a navíc začaly jezdit i ty dvě starší, z intru.
    Po roce...Někdy je to lepší.
    Někdy je samota to menší zlo a někdy to větší štěstí...

    OdpovědětVymazat
  23. [21]: Jako bych věděla proč.   

    OdpovědětVymazat
  24. [22]: Milá Baruško,
    konečně bude všechno podle mýho, ale opravdu všechno...

    OdpovědětVymazat
  25. Miroslav Skopal14. února 2019 9:54

    Přeju ti, aby jsi byla paní ve vlastním bytě a mohla si užít ten pocit svobody, kterému se nic na světě nevyrovná.

    OdpovědětVymazat
  26. [25]: Milý Kocoure,
    díky moc...strašně se těším...

    OdpovědětVymazat
  27. klavesnicetuka14. února 2019 16:15

    já takové ženy považuji za velmi statečné...to rozhodnutí odejít od někoho plus dotáhnutí do konce je náročné
    to mi připomíná jednoho ex a to si nemyslím že jsme spolu byli nějak extra dlouho a odcházela jsem skoro rok! než jsem fakt odešla

    OdpovědětVymazat
  28. klavesnicetuka14. února 2019 16:17

    když nad tím přemýšlím já taky nebydlela sama snad nikdy..jako bydlela, měla jsem svou pronajatou garsonku ale teď už manžel tam byl věčně nasáčkovaný až se tam přestěhoval taky..možná proto ho teď pořád tak buzeruju ať dělá to a nedělá tamto

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: Milá Klávesničko,
    nemyslím si, že by byl Tvůj muž až tak týraný...

    OdpovědětVymazat

Výlet na Rhodos II