Hlídám psa II

Tentokrát hlídám čtrnáct dní. Prvorozený s Vendulkou odletěl do Egypta. To se mi moc nelíbilo. Kočičku Milu hlídají druzí rodiče v Písku. To se nelíbilo Druhorozenému, rád by ji doma zlobil, stejně jako zlobí psa. A tak místo romantických procházek s nějakým chlapem venčím na sídlišti Bonga. Druhorozený byl z večerního venčení po posledním incidentu vyloučen. Smutně se kochám rozkvetlými lípami a bedlivě sleduju zvětšující se kaštany. Život mi utíká pod rukama.

Vstávám brzy, abych nepřišla pozdě do práce. Náš podvraťák je odjakživa takový rozvážný a procházka nám zabere dost času. Nejdřív všechno roští důležitě očuchá, pak zkouší označkovat z pravé strany. Není to ono. Zkusí levou. Sakra, ta je ještě horší. V poklidu se vrací k první variantě. Po třech metrech stejný rituál. Já očumuju opodál, on se občas podívá, jestli tam furt jsem. Jsem. Dvakrát denně sbírám teplý hovna. Možná ten pes moc žere, já chodím jenom jednou.

Už při otevírání domovních dveří slyším ten jeho šílený štěkot. Na druhou stranu mě vítá aspoň někdo, Druhorozený sedí přilepený u počítače a maximálně zavrčí, o nějakém šťastném poskakování nemůže být ani řeč. A Bong má takovou radost, že mi přinese i dárek, třeba odměrku na granule nebo nabíječku na mobil.

V pátek ráno se zamiloval do patnáctiletého vykastrovaného pejska. Už se zdálo, že ho té druhé paní nechám, ať mi odpoledne zavolá na číslo z obojku. Zatvářila se tak nesouhlasně, že jsem Bongovi připla vodítko a smykem ho odtáhla. V sobotu jsem mu v půl sedmý značně vztekle vysvětlovala, že o víkendu se do práce nechodí, tudíž není potřeba vstávat. V neděli to samé. Přitom pes o mém věku a fyzické formě nemá valné mínění, každý ráno je překvapený, že nejsem mrtvá a vstanu, opět mě vášnivě vítá.