Jak trestat puberťáka (vlastního)

Možná jsem za název článku měla dát otazník, protože nevím. Já bych Druhorozeného občas i plácla, ale mám strach, že mi plácnutí instinktivně (nebo i bez instinktu) vrátí. Nechci zbytečně riskovat. A nechci dopadnout jako Baruška, která si o synka ruku zlomila. Zatím mě Druhorozený bije dlouhou umělohmotnou červenou lžící na boty, kterou si nevím proč tak zamiloval a které říká Excalibur. Strašně rád mě s ní mydlí přes zadek a pak zlomyslně nahlas počítá vteřiny, během kterých se mi povolené svalstvo klepe. Když mu členka jeho fanklubu udělala cucflek téměř přes celý krk a nějaká nová adeptka se mu posmívala, přesvědčil ji, že to jsou stopy po škrcení. Prý mě hrozně rozzuřilo, že nebyl připuštěn k maturitě. To ano, ale škrtit mě teda nenapadlo.

Občas seberu kabel od wifiny, ale bez valného efektu. Neučí se stejně, navíc okupuje sedačku a v televizi sjíždí animované seriály. Já nejdřív strašně řvu a pak se u Futuramy směju nahlas. Nakonec jsem přece jen na něco přišla. Za trest byl vegetariánský víkend. Chlapeček byl přesvědčený, že si nic takového nedovolím. Krize nastala hned v sobotu v poledne. Bramboráky? To není žádný jídlo! Taková mrdka, to nemyslíš vážně, Míšo! Hohó, měla jsem kamennou tvář hráče pokeru. Navíc jsem byla okouzlena tím, jaké jsou bramboráky rychlé a levné jídlo. V neděli našel synek v lednici zastrčený balíček anglické slaniny. Radostně poskočil a udělal si ji s vejci. Ale stejně jsem měla pocit zadostiučinění a dost odvahy záškodnickou akci provést opakovaně.