Výlet do Špindlerova mlýna

Sedm bab, dvě auta a prodloužený víkend v penzionu Švýcarský dům. Moc jsem se těšila a moc jsem pospíchala, aby na mě holky před domem nečekaly, až jsem nechala mobil na botníku. To mi ten pobyt docela pokazilo, protože nějaké pochyby byly, jestli je opravdu na botníku a taky si dovedete představit, jaké to je, být bez mobilu, když ostatní ho mají. Jak jsme někde zasedly, holky vzaly mobily do rukou. A já ani nevěděla, kolik je hodin. 

V pátek jsme vyjely lanovkou na Medvědín, překonala jsem závrať a docela si vyjížďku užila. Odtud k mohyle Hanče a Vrbaty. Ve Vrbatově chatě jsme si daly malé pivo, následoval pramen Labe, kdysi jsem tu byla asi se školou, další zastávka byla v Labské boudě. Při našem příchodu do restaurace nějaká rozčilená paní právě reklamovala plesnivý chléb. My si daly opravdu hnusné borůvkové knedlíky, taky jsem to při odchodu kuchaři velmi nahlas řekla, celá fronta dalších hostů to slyšela. Ovšem úplně nejhorší byl sestup z Labské. Oddělala jsem si kolena, myslela jsem, že snad ani nedojdu dolů. Jen Dáša s Bohunkou měly hole, ale já jediná jsem byla na utracení.  K večeři v Myslivně vynikající holandský řízek s čedarem a bramborovou kaší. Cca 21 kilometrů.

V sobotu byl plánovaný výlet busem na Špindlerovku. Nebyla jsem schopná sejít ani první kopeček a vrátila se zpátky do penzionu. Naladila si v TV české programy místo německých a dopoledne proválela v posteli. Na oběd jsem vyrazila velmi opatrně a velmi pomalu do centra do Huberta na lívanečky a jako bolestné navrch ještě kávu s Bailey's. Od rozchodu s Mladým chlapce jsem přibrala minimálně pět kilo. Sestup z Kozích hřbetů bych prý nezvládla, horší než den předtím, povídaly holky. No, však jsem taky nešla.

V nedělí po snídani návrat domů, ale cestou ještě tři zastávky. První u přehrady Les království. V Miletíně jsme se byly podívat na rodný dům Karla Jaromíra Erbena a hlavně nakoupily Miletínské modlitbičky, malé knížečky z perníkového těsta, které se v puse okamžitě rozpustí. Abych nepsala jen o žrádýlku, v Hořicích, kromě nákupu trubiček, jsme viděly krásný Portál nového hřbitova a prošly Sochařský park. Oběd v restauraci Staré časy.

Hezký to tu máme!

O kytkách

Svoji nevyužitou sexuální energii věnuju kytkám. Kytky šílej. Potajmu si špitají, že jestli si rychle nenajdu nějakýho chlapa, tohle moje řádění nepřežijou. Krásné roštíčko z botanické zahrady mi chcípá. Nejsme kompatibilní ohledně zálivky. Po roce se na orchideji objevily pupeny budoucích květů. Usekla jsem je žaluzií. Omylem samozřejmě. 

Tchýnin jazyk jsem osprchovala. Uhnily mu kořeny a před Vánoci všechny stvoly vypadly z květináče na zem. Asi hromadná sebevražda skokem z výšky. Květináč je na stolečku. Pár stvolů se mi podařilo zachránit a znovu zasadit. Na jaře se mi v bytě objevili velcí černí brouci, Tchýnin jazyk okousali a zcepeněli. Ten poslední, asi sedmý, měl smrtelný úraz. Jen to křuplo.

A teď o kytkách, které prospívají. Žumen už na stropě úplně skryl ten obrovský šroub, na němž je uvázaný vlasec, po kterém šplhá. Šroub přivrtal bývalý muž, proč vybral ten největší, nevím. Šeflera s fíkusem se radují z nového šedého koberce. Také břečťan v ložnici na knihovně hezky roste. Zahrádku za oknem jsem musela po zimě kompletně přeobsadit, druhý rok za sebou, nejdřív hrozně lilo a pak přišly mrazy, jen tahle fialová kvítka vydržela. Už jsem se kamarádek několikrát ptala, co je to za kytku, ale název vždycky zapomenu.