Tak nejsem debil!

Nástup do laboratoře na začátku roku 2020 mám spojený s prvními příznaky přechodu jako jsou návaly, špatné spaní a nezvladatelné emoce. Hlavně ty emoce! Hned první den jsem chtěla z té strašné práce odejít, ale nastal lockdown, nikdo nevěděl, co bude a já tam uvízla. Zhruba před dvěma roky jsem si své praktické doktorce stěžovala (už píšu jak Ježura, dej jí Bůh klidné spočinutí) na problémy s pamětí. Ulehčeně jsme problém svedly na tempo a množství práce. Nač si přidělávat starosti, že.

V posledních měsících se mi zdálo, že je to horší. Někam se svižně rozběhnu, doma nebo v práci, nohy furt dobrý, to jo, ale najednou nevím, co jsem chtěla. Debil. Naděnka mě uklidňuje, že si taky nic nepamatuje. Ale nepamatovat si odpoledne, co bylo ráno? Ze subdodavatelské laboratoře přijde mail, že nemají vzorek sójového suku. Pošlu nový. Pak se ke mně ten mail dostane znovu přeposlaný z ASM. Pošlu další. Recepční se ptá, jestli jsem suk už neposílala včera. Nevím. Pak se ptala Danuška. Já jim ten zasr suk poslala snad čtyřikrát!

Posílám na technickou podporu žádost o opravu výsledkového protokolu, kde se mi v české verzi objevuje výsledek senzoriky v angličtině. A ne, překládat ho rozhodně nebudu. Ve finále přišla manažerka. Ale tenhle problém jsme už, Míšo, řešily. Aha, a jak jsme ho vyřešily, Kačko? 

Svoje starosti ohledně Alzheimera jsem vybalila na neuroložku, a protože jsem se při líčení problémů chvílemi plácala do hlavy jako Judy, dostala jsem poukaz na vyšetření paměti na psychologii. Chvíli mi trvalo, než jsem se dopídila, kam se mám objednat. Naštěstí někdo vypadal a já dostala skvělý termín. Vyšetření trvá zhruba tři hodiny, vzala jsem si dovolenou.

Pokud si připadáte jako debil, během vyšetření budete mít stoprocentní jistotu. Musela jsem dělat všechno, co neumím, co nerada dělám. Třikrát mi psycholožka ukázala obrázek, a já furt nevěděla, jestli je ten trojúhelník špičkou nahoru nebo dolů. Šeptala jsem sprostá slova. Počítat od stovky dolů po sedmi. Mozek udělal kotrmelec. Měla jsem pocit, že jsem se za celý život nikam neposunula, nic se nenaučila. Pořád jsem hrozně zbrklá. Překreslování geometrických obrazců. Michalka v první třídě. Výkres zmačkaný, upocený, obrázky šišatý. S jediným rozdílem, rozbrečela jsem se až na konci vyšetření.

Výsledek? Velmi dobře se znám, jsem na sebe příliš přísná, příliš náročná, příliš kritická. Už teď je vidět, že jsem v normálu daného věku a vzdělání. Podrobnější vyhodnocení zašle na neurologii. Byla by vhodná terapie. To se ségra a holky z Vyšehradu budou muset víc ponasnažit.