O palačinkách

Teorii o první a druhé palačince jsem četla na blogu u Kačenky. Moc se mi líbila. To odvěké soupeření mezi sourozenci, koho mají rodiče radši, komu nadržují, kdo se jim víc povedl. Podle téhle teorie se první palačinka nikdy nepovede, povedená je až ta další. Kačenka je první palačinka a má pocit, že její mladší bratr, druhá palačinka, je z pohledu rodičů povedenější. Není to pravda, Kačenka je velmi povedená palačinka. 

Opatrně jsem se zeptala Druhorozeného, jestli se mu první palačinka vždycky povede. Občas mi je dělával, když bydlel ještě doma. Samozřejmě, odpověděl namistrovaně. Že jsem se vůbec ptala. Nicméně když jsem mu vysvětlila, jak to s palačinkami a dětmi je, nadšením úplně zaržál. Zřejmě se mu potvrdil nějaký soukromý názor ohledně bratra. 

Prvorozený měl v pivnici velkou akci, sto dvacet Kanaďanů s manželkami, zaměstnance nějaké firmy. Měli objednané menu složité na obsluhu, k tomu i školu čepování piva. Od covidu je v gastru nedostatek kvalitních lidí, proto Prvorozený požádal bráchu o výpomoc.

Ten nezaváhal, usmlouval počet hodin a k jídlu si poručil kuřecí soté. Večeře probíhala v příjemném tempu bez zádrhelů. Prvorozený spokojeně procházel mezi stoly, hosté byli ve skvělé náladě a bavili se o palačinkách, které se v pivnici vůbec nedělají, a střídavě se dívali na mé syny. Kdopak je asi s palačinkovou teorií seznámil? Prvorozený je velkorysý, tuhle potupu zvládnul. Ovšem když slyšel vtip, který brácha hostům vyprávěl, šel do vrtule.

- Víš, že křeček po sexu umře?

- Ne.

- Ten můj teda umřel!

Maminko, já toho debila na brigádu už nikdy nevezmu!