Vždycky když se mi v životě něco sere. Čtu. Skáču po hlavě do knih jako jiní do hluboké vody, nořím se do příběhů, abych nemyslela na ten svůj. Když jsem se rozváděla, když jsem nemocná, teď když mám pocit, že se mi všechno vymyká z rukou. V roce 1978 mi teta Handa napsala do památníčku Vyrosteš a vždy v knížce najdeš odpověď na svou cestu vpřed. Asi ji stále hledám. Když jsem se podruhé rozváděla, dal mi Honza Tajný deník Adriana Molea. Dokoupila jsem si všechny další díly a přečetla je snad pětkrát.
Při tom svém zuřivém čtení dělám pořád stejnou chybu. Vyberu si autora a přečtu co nejvíce jeho knih, abych pak zjistila, že motivy a styl psaní se opakují. Sveřepě hledám stejná slova a obraty. Nyní podrobně zkoumám Jiřího Březinu a Jakubu Katalpu. Začala jsem Březinou. V rozhlase jsem poslouchala četbu na pokračování knihy V kopřivách ve skvělém podání Lenky Šestákové. Obratem jsem přečetla Na kopci. Sto padesát stránek jsem se nudila, dalších sto padesát mě čekalo k rozuzlení, které jsem tipovala hned na začátku. Další bylo Promlčení. A jo, tahle byla dobrá. Nakonec jsem přečetla Polednici. Tady jsem viděla tu podobnost s Kopřivama.
Aby čtení nebylo tak fádní, prokládala jsem detektivky romány Jakuby Katalpy. Úlice jsem přečetla na doporučení Čerfa. Pak Zuzanin dech. Příběhy pěkný, ale najednou toho ošklivýho bylo moc. Zkusila jsem knihu ze současnosti Doupě, i když jsem tušila, že se mi líbit nebude. Nemám ráda přeskakování z českého prostředí do ciziny, tady úplně zbytečný a hlavní postavy byly pošahaný. Nakonec jsem se pustila do knihy Je hlína k snědku? Jako by ji psal někdo jiný. U popisování zabíjačky psa jsem se málem pozvracela. V knihovně mě čekají ještě Němci. A pak uvidím.
Loni jsem doháněla svou letitou čtecí pauzu a přečetla jsem asi 36 knih. Letos ještě ani jednu... Přečti si Dana Krejčíka. Obě jeho knížky jsou super, jednu mám případně v pdf, tak mohu zaslat. U těch jsem plakala smíchy. (To se mi snad nikdy u žádný nestalo.)
OdpovědětVymazatMilá Kačenko,
OdpovědětVymazatmám někde čtečku, nebo jak bych to četla...???
Víš, že nejsem technicky zdatná. 😄
Každopádně děkuju za nabídku.
Vieš, že mne tie odpovede cez knihy fakt prichádzali? Vždy mi udrela do očí nejaká veta, prípadne to medzi riadkami... Nedávno ma oslovila jedna zaprášená kniha, ktorú som dostala, o tom, ako vedieť odpúšťať. Asi sa k nej po 9 rokoch vrátim 😊
OdpovědětVymazatMilá Simi,
Vymazatjá se někdy snažím být lepší, když čtu nějaký silný příběh. Asi mi chybí pokora a spokojenost s tím, co mám.
Knížky miluju.
Taky se mi už stalo, že ke mně odpověď v knize přišla. Jako na dlani. Jenže jsem se jí neřídila, zbaběle, a dodnes toho občas lituji. Jindy si zase říkám, že ta Soukupová prostě tak trefně popisuje stav ženské mysli, že by se po ní rozcházela každá druhá. :-D
VymazatPetra Soukupová je moje oblíbená spisovatelka :) Četla jsem všechny knihy, i jednu pro děti, o které jedna učitelka napsala, že by se měla vyřadit z knihoven. Kdo zabil Snížka. Nechápu. Cenzuru nesnáším.
VymazatBývala jsem velký čtenář od doby co jsem se to naučila, četla knihy, které v dětské části knihovny četl málokdo, tu jsem měla přečtenou za rok, a pak okamžitě přešla do knihovny dospělácké, kde se paní knihovnice velmi divils že si prcek jako já půjčuje knihy o archeologii nebo dějepisné či botanické.... i doma jsme měli rozsáhlou knihovnu kterou jsem přelouskala velmi záhy a knížky byly moje nejmilejší dárky. Teď čtu tak max jídelní lístky v práci abych věděla co mám dělat. Zvlčila jsem díky počítačům a foťákům, zvlčila
OdpovědětVymazatMilá Vendy,
Vymazatproto máš takový přehled!
Já četla hlavně detektivky. 🙃
Mám to úplně stejně: propadám příběhu v knize tak, že-jak mi říkala od dětství maminka- mohli by vedle mě střílet a já bych si stejně četla. A taky od oblíbených spisovatelů přečtu všechno a pak jsem trochu otrávená, že je to podobné. Akorát už nečtu nic z války, nic depesivního a nic o holocaustu, to bych nedala. Vlastně ani nečtu moc české autory (odrazují mě těžká témata). Miluju Jojo Moyes, romantika a šťastné konce zaručeny 😀
OdpovědětVymazatMilá Jano,
Vymazatještě ty oblíbené knihy knihy čtu několikrát, dělala jsem to v dětství, a dělám to furt. 🤦🏻♀️
To já taky, Deti z Bullerbinu znam skoro zpaměti!!!
VymazatS prvním dítětem jsem přečetla Hanzlovou, od Salivarové. Jedna z nejlepších knížek, ale brečela jsem ještě tak další tři roky. S dětmi si ty depresivní věci taky zakazuji, nebo aspoň opatrně dávkuji. Bojím se, že to bude jejich budoucnost, ještě než dospějí.
VymazatA k oblíbeným knížkám se taky vracím, stejně jako k oblíbeným seriálům. Takový návrat k jistotě.
Hanzlovou jsem četla hned po revoluci, jak byla k mání. Teď nedávno jsem ji poslouchala na ČR jako četbu na pokračování. Kvalita nestárne.
VymazatSe čtením to mám naopak, když je toho moc nebo se něco vyse*e, tak moc nečtu. Je možné, že se u některých autorů věci opakují, v tom případě bych volila knížky od různých autorů na přeskáčku :-)
OdpovědětVymazatMilá Lily,
Vymazatjá to samozřejmě vím, ale furt to dělám. 😄
Zkuste Beatrici Landovskou: Nikdy není příliš pozdě na šťastné dětství a Když máma spala. Je to autobiografické a já tam zrovna mnoho zjištění i sama o sobě našla.
OdpovědětVymazatMilá čtenářko,
VymazatKdyž máma spala, byla četba na pokračování v rozhlase, ale já vždycky hned usnu....😄
Zkusím znovu nebo knihu. Díky za tip.
Četba je dobrý únik. I já jsem si všimla u různých autorů, že ve více dílech používají stejné pasáže nebo motivy. Vlastně vykrádají sami sebe. Kdyby mě 150 stránek nudilo, asi bych už další nečetla. Už jsem odložila nejednu knihu. Měj se hezky a nedovol podzimu, aby ti vzal vzdušnou letní náladu.
OdpovědětVymazatMilá Majko,
Vymazatděkuju moc za krásný přání. Ty jsi úplná básnířka. 🙂
Knihu jsem přečetla, abych zjistila, jestli jsem opravdu odpadla konec. 🙂
Míšo, mám to podobně, jen já nečtu, ale nechám číst audioknížku do ouška. Je to moc fajn, stihnu při tom hodně věcí, dokonce ani to vaření a uklízení mě vůbec neštve a netřískám u toho s nádobím nebo dveřma. A když je úplně ouvej, u audoknížky ještě pletu, to pomáhá stoprocentně, takže jsem si včera koupila šest klubíček vlny.
OdpovědětVymazatMíšo, přeju ti, ať je dobře. Kdyby něco, jsem 23. - 25. 9 na kurzu v Praze a první dva dny od cca 17:00 jsem k dispozici, i když neručím za čerstvost :).
Milá Janinko,
Vymazattaky zkouším poslech, ale nejsem tak soustředěná jako při četbě. 🙃
Ale V kopřivách a Žádné dobré zprávy od Michala Sýkory v podávání Vasila Fridricha v ČR byl opravdu zážitek.
Ohledně návštěvy Prahy napíšu.
Teď sedím v busu, jedu domů z teambuildingu. 🙂
Já čtu tak nějak průběžně, ať je to právě super nebo na levačku. Mám zároveň rozečtené tak tři, čtyři věci a volím podle místa a nálady. Ale každou knížku čtu několik týdnů, nejsem takový ten typ, co se do knihy ponoří večer a za kuropění je hotov, to by mi od knížky přišlo málo. A čím jsem starší, tím méně potřebuji příběh, na kterém je poznat, jak ho autor vymýšlel a jak v něm plánoval dějové zvraty :-).
OdpovědětVymazatMilý Petře,
Vymazatnikdy jsem neměla rozečtené dvě knížky. A čtu rychle, jsem takový konzument, možná proto se k některým knihám znovu vracím.
Hezký den, Míšo, na čtení čas nemám, takže audioknihy, či ještě raději rozhlasové hry.
OdpovědětVymazatI když, pracuji s dětmi i důchodci. předčítám jim. Teď mi pripravili knihu - Babičko, máme tě rádi. Autorem Eduard Martin
Připomíná mi to mou babičku, jaká vzácná žena to byla. Tak si říkám, budou jednou takto na nás vzpomínat i naše vnoučata?
Milá čtenářko,
Vymazatpo knize se podívám, děkuji za tip.
Včera jsem dělala bábu a šlo mi to moc hezky. Nejdřív jsem na Opatově blbla s Lálou a pak ještě tři hodiny v Písku s Vaničkou. Domů mě přivezl Prvorozený úplně vyřízenou. :)
Mám pocit, že mám před sebou už málo času. Uvidíme, co všechno ještě stihnu.
Takových pěkných tipů na knížky, už se těším, až se zanořím. :) Teď v zahraničí je těžké dostat se k českým knížkám, silně rozvažuji, co koupím do čtečky. Už to musí být pecky, protože se mi v ní vlastně nečte moc dobře. Miluju knížku v rukou. Přidám aspoň svůj poslední tip - Tajná historie. Tak sugestivně napsané, happy to teda taky není, ale aspoň žádný apokalypsy ani týrání dětí.
OdpovědětVymazatMilá čtenářko,
Vymazatpiš, moc prosím, aspoň písmeno/značku, ať vím, kdo píše. :)
Děkuji za komentáře. Podívám se na tip.
Mrzí mě, že máš teď těžké období :( Posílám spoustu síly <3! Přesně tak, kniha je nejlepší únik. Jsem teď nemocná, takže knížky mi také dělají společnost.
OdpovědětVymazatMilá Leničko,
Vymazatděkuju za hezký komentář.
Ráda říkám svým synům, že dospělý život je složitý. A oni odpovídají dle svého naturelu:
Tak to je pěkně na hovno, maminko. (Prvorozený)
Tak to je pěkně na píču, Míšo. (Druhorozený)