Výlet do Hájenky

Tohle je takový tradiční výlet. Z Nymburku do Kerska na jídlo. Teď výlet pro Odpadlíky připravila Romča, termín jsme si složitě domlouvaly asi dva měsíce dopředu, já mám každý měsíc jednu pracovní sobotu, ona děti školou povinný a spoustu dalších aktivit. Odpadlíků z naší firmy je už vážně moc, ale nakonec jsme šly jen tři. To zdravé jádro všech výletů. Skoro dva měsíce hezkého slunečného počasí, krásné babí léto. Na výlet lilo jako z konve. Teda po výstupu z vlaku ne, jela jsem s Romčou, Lenka čekala na nádraží v Nymburku. To zrovna  pršet přestalo a my nevědíce, že jen na chvíli, jsme ten čas rozmarně strávily v Café Art u dýňového cappuccina a pistáciového tiramisu. 

Když jsme se vykulily, už pršelo dost. Celých těch šestnáct kilometrů okolo písečného převisu a jezera Sadská do Kerska prostě chcalo a chcalo. Rezervaci v Hájence jsme neměly, Romča naivně tvrdila, že bude prázdno, když je tak hnusně. Snažila jsem se jí vysvětlit, že líní Pražáci jezdí na jídlo autem. A taky že jo! Bylo narváno, ale smilovali se nad námi. Tři vodnice. Já měla mokré i kalhotky. Dala jsem se šípkovou. Po hodince v těch mokrých hadrech se do nás dala zima. 

Plán trasy našeho výletu jsem si prohlédla velmi ležérně, proto jsem se po odchodu z restaurace dost divila, že máme před sebou ještě osm kilometrů do Lysé nad Labem. Celkem tedy cca 24 kilometrů. Nejsem statečná, chtěla jsem z Kerska odjet busem do Prahy, ale žádný nejel. V pondělí ráno jsem blbě šikmo přecházela silnici, chtěla jsem popoběhnout před přijíždějícím autem, ale vůbec to nešlo. Nohy mě neposlouchaly! Ten blbeček za volantem mě tak vytroubil, že vzbudil celý sídliště.