Docela mi dlouho trvá, než se rozhodnu k nějaké akci. Nové interierové dveře jsem plánovala koupit už loni. Nic drahého, nějaké obyčejné, koneckonců bydlím v magistrátním bytě a už jsem do něho investovala dost. Vybrat typ a barvu nebylo těžké, prosklené bílé. Největší problém byl určit, které jsou levé a které pravé. Já jsem si to nastudovala, pak jsem si nakreslila i plánek, ale asi blbě. Určitě blbě.
Nakupuju ráda v Hornbachu, ti chlapi tam jsou pěkní a ochotní. Teda aspoň vždycky byli. Dneska jsem si vybrala obzvlášť velkýho fešáka. Já se hlavně ptala, jestli je trpělivý, hodně trpělivý. Takových je jen pár na světě, odpověděl lišácky. Měla jsem fakt z prdele kličku, protože on byl jedním z nich. Ukázala jsem mu plánek. Označil levé a pravé dveře. Moc se mi to nezdálo, protože stejné dveře vedle sebe měl jedny levé a druhé pravé. Ohradila jsem se, následovala pantomimická scénka, kterak vcházím do dveří. Názorně jsem mu ukázala, jak otevírám šestery! dveře a vcházím do místnosti. Během chvilky byl kolem nás hlouček nadšených diváků. Možná jsem příliš domýšlivá a ostatní nakupující pouze čekali, až na ně přijde řada. Těžko říct.
I tak si nejsem úplně jistá, zda mám dveře správně. Dvoje jsou na objednávku a až budou hotové, všechny vyzvedne brácha Koďase a nainstaluje. On mě už zná, v nejhorším je vymění. Zatím budu pozitivní a věřit tomu fešákovi.