Potřebovala jsem poslat brambory do naší laboratoře v Itálii. Kouknu do programu, minimální množství vzorku pro danou analýzu je 100 gramů. Fajn, to bude stačit jedna brambora. A protože naše recepční, která má na starosti příjem a zasílání vzorků, nebyla v práci, měla dovolenou, nebo byla nemocná, nebo měla nemocnou holčičku, nebo byla prostě někde v prachu, jak často bývá, a já jsem její zástup, musela jsem si bramboru poslat sama.
A protože jsem moc pospíchala a nenašla nikde malou krabičku, kde bych své bramboře ustlala, jednoduše jsem ji s objednávkou šoupla do bublinkový obálky a poslala do Cunea. Za dva dny poslalo DHL fotku rozříznutý obálky s tím, že obsah zásilky se ztratil. Kačka už byla zpátky a hned začala zjišťovat, kdo a co cenného posílal do Itálie. To byla moje brambora, povídám. Nene, vyprskla Kačka a smích ji úplně zlomil v pase. Naštěstí jsem taková lakomá Barka, skočila jsem do chlaďáku a vyšpulila bramboru další, ale mohla jsem se vzteky přeskočit, protože zákazník bude zbytečně dlouho čekat na výsledky rozboru. Kačka odeslala v krabičce.