Nelze.
Každý ráno to zkouším, každý den znovu a znovu. Každý den začínám s mateřskou láskou v srdci, přes noc nově narostlou.
Svého šestnáctiletého syna budím slovy: Broučku, vstávej, je ráno musíš do školy. Někdy trapně říkám: Hola, hola, škola volá. Taky co si furt vymýšlet novýho, že.
Ve čtvrtek říkám: Už je čtvrtek, to dáš, broučku. V pátek říkám: Je pátek, to už zvládneš, broučku.
On nejdřív zavrčí, pak řekne: Nech mě bejt. Popřípadě: Nešahej na mě. To pokud se ho dotknu.
Já jdu připravit snídani a namatlat svačinu.
Pak na něj volám z kuchyně, aby sakra vstával.
Každý ráno znovu a znovu končí náš vstávací rituál mým řevem: Vstávej, ty debile, zase přijdeš pozdě!
Ale nevzdávám se. Ke Dni dětí jsem nakoupila sladkosti a hezky mu popřála: Vstávej broučku, všechno nejlepší ke Dni dětí. Ne, nijak to nepomohlo. Jen všechno najednou zblajznul, včetně žvejkaček.
Balíček jsem zadokumentovala a ukázala Zuzaně při obědě v Dhabě. Jsi blbá, řekla suše. Zuzana je o level výš, už má obě děti z domu. Pro mě naprosto nedostižná představa.
1.6.2016
Dokumentace je důležitá pro případnou kontrolu ze sociálního odboru, protože loni mi syn vyhrožoval, že si půjde někam stěžovat, že se o něj špatně starám. A protože je lenivý cokoli zjišťovat, zeptal se rovnou mě, své matky, kde se stěžuje na matčinu špatnou péči. Vysvětlila jsem mu, že může požádat o pomoc:
a) třídní učitelku - to prý ne, ta ho zná
b) dětskou lékařku - to už vůbec ne, ta ho zná dokonale a zná i mě a ještě by ho preventivně píchla do zadku
c) rovnou sociální odbor - tss to je daleko (stanici metrem)
Zatím jsem tedy v klidu.
9.6.2016
fakt díky, těším se čím dál víc, až to u nás nastane. První signál vyslala Zora minulý týden "ten šátek je trapnej" a to v pouhých sedmi letech.. moc se těším.. moc moc moc
OdpovědětVymazatTrapnej šátek je ještě dobrý, pak budeš trapná Ty a muž. Druhorozený je na ránu, co vylezl z břicha. On je opravdu extrém, zbytečně se neplaš..
OdpovědětVymazatTeda doufám, že s tou sociálkou je to nadsazený... Protože jsem už slyšela, že jedno dítko to dotáhlo do konce.
OdpovědětVymazat[3]: Jak píšu, byl líný to dotáhnout do konce nebo je spokojený a jen prudí..
OdpovědětVymazatjednoznačně ne
OdpovědětVymazatJak mi mohl tenhle článek utéct?
OdpovědětVymazatDíky všem, co Tě dostali na titulku
Ty jsi totiž takový úžasný důkaz toho, že moje dítě není nenormální
I když on sežere jen ty žvýkačky, pak projde balíčky sester (tedy, my to vedem jen na Velikonoce a k Mikuláši), aby sežral žvýkačky i jim a pak mi vrátí čokoládu s tím, že tohle on nežere.
Nakonec si tedy dá i tu čokoládu, copak o to...
A s tou sociálkou?
Zavedla jsem mu výpraskový deník, kdysi...
Protože si stěžoval, že ho pořád, ale vážně pořád jen mlátím.
Nakonec měl po dvou letech v deníku dva výprasky a u obou se zpožděním uznal, že ještě dostal málo.
Teď, když je plnoletý a může machrovat, chodí a říká, že je všechno špatné moje vina, že jsem ho měla víc řezat
A tak jo...
Navádím drahého, aby mu sem tam jednu vlepil, preventivně.
Já už ne, synek je vyšší a sílu má větší, ale drahý ho pořád převyšuje o nějakých patnáct cenťáků a sílu má taky
A na výchovu není nikdy pozdě, ne?
[6]: Milá Baruško,
OdpovědětVymazatještě, že Tě mám...vůbec nevím, že tam jsem, s fotkou, co tam byla nedávno. Ach jo. Bych dovalila foto Druhorozeného.
Baruško, díky podporu...
[7]: No vidíš a nejen že byla nedávno, ale byla u mého pubertálního článku
OdpovědětVymazatTo se nám to hezky sešlo, co?
[8]: Stejní puberťáci, stejné fotky...
OdpovědětVymazatNp jo, když ono už to vstavej broučku je dost provokativní.
OdpovědětVymazatMám pocit, že rodiče někdy pubertalním výlevům sami nahrávají.
A komu by se ráno chtělo vstávat, že? Sice bych si to v životě nedovolila svým rodičům říct, ale stejně se pokaždé budím s myšlenkou na to, ať mě s prominutím neserou a můžu dál spát.
OdpovědětVymazat[11]: To ani říkat nemusíš, to se přečte z očí... A je to čtení za všechny prachy, znám to moc dobře...
OdpovědětVymazatDal bych mu přečíst Kafkovu Proměnu, aby ho tato potenciální varianta dalšího vývoje nepřekvapila. "Vidíš, vidíš," pohladíš ho něžně po krovkách, "mohl jsi tušit, že to moje ´broučku´ nebylo oslovení láskyplné, ale zlověstné!"
OdpovědětVymazatTak to je fakt případ
OdpovědětVymazat[11]: Souhlasím .
OdpovědětVymazatSynáčkovi je dvanáct a už to s ním mlátí ode zdi ke zdi. Nechci ho příliš provokovat, takže mu chodím na oči jen omezeně, do jeho pokojíku vstupuju jen na vyzvání a pouze, když začne na veřejnosti nadávat jak dlaždič (a já vím,jak nadává dlaždič, jeden můj předek jím byl), upozorňuju ho tichým hlasem, že takhle se nemluví. Taky neprotestuju, když mi říká "vole" a tak podobně. Pročež mám pocit, že kdyby na mne tu sociálku zavolal, bylo by to jasný
OdpovědětVymazat[13]: Milý Petře,
OdpovědětVymazaton vůbec nečte, leda bych mu to převyprávěla, ale mě Kafka moc nebaví, ještě jsem asi nedozrála...
[16]: Milá Zuzano,
OdpovědětVymazatgratulu, to más doma taky výstavní kousek. Však my jsme se za ten rok od napsání článku taky ještě posunuli...
[17]: Počkej, až spadneš! To bývá znamení zralosti.
OdpovědětVymazat[6]: Výpraskový deník Tys fakt originál, Baru!
OdpovědětVymazat[20]: Baruška se nezdá, co...?! Normální domina...
OdpovědětVymazat[19]: Milá Dorko,
OdpovědětVymazatTy mě vždycky rozesměješ...díky..!
[21]: To bych ti spíš já měla poděkovat za tvé vtipné články. Piš a jiskři na Blogu,
OdpovědětVymazatkaždý má rád pohodu!
Humoru se přejíst nedá,
téhle drogy je nám třeba!
[22]: No jo, tichá voda břehy mele... Aby nám pak taky nenamlela!
OdpovědětVymazat[23]: Ty jsi taková kecka, úplně mi vhrkly slzy do očí. To mi nedělej...
OdpovědětVymazat[25]: Slzy smíchu nebo žalu nad mými komenty?? Mimochodem, ty stavíš na odiv tvrdší slupku, která ale kryje tvé jemné jadérko.
OdpovědětVymazat[26]: Dojetí, Ty trubičko...
OdpovědětVymazat[27]: A proč myslíš, že je v komentu č. 26 ještě ta věta??
OdpovědětVymazatTrubičky mám nejradši grilišášový, ty už skoro nikde nejsou...
[28]: Ty ani neznám, větrníky a věnečky to je moje.
OdpovědětVymazat[29]: Neznáš? Co tě to na škole učili?!
OdpovědětVymazat[30]: Holka, já má jenom SEŠ, trubičky byly až na medicíně...
OdpovědětVymazat[31]: Tak teď se zas chechtám já! Tak kdo je větší kecka?!
OdpovědětVymazat[32]: Jasně, že Ty...!
OdpovědětVymazat[33]: Já, já, já, jenom já!
OdpovědětVymazatDěláš chybu s těmi broučky, tohle by sralo každého puberťáka. Nejdřív brouček, pak debil - samý extrém. Jednej s ním jako se skoro dospělým, žádné honění do školy, žádné utěšování, není malé děcko!
OdpovědětVymazat[35]: Je to maličko nadsazené. Děti jsou děti a nemůžeš s nima jednat jako s dospělými. Kdybych ho do školy nehonila, on by tam prostě nešel...
OdpovědětVymazatPáni, to je terno. Dárek ke Dni dětí v obalu s krtečkem bych asi taky ocenila až teď, jako dospělá V 16 si už nikdo nepřipadá jako dítě, žejo. Takže z pozice dcery mi to připadá ujetý, protože si taky dokážu připustit vlastní pubertu, i když jsem ji moc neměla.Na druhou stranu sourozencům je deset a taky na ně ještě trochu poránu ňuňám, ale zvlášť na klukovi je vidět, že se začíná vymezovat. A někdy je mi to líto, že už tak vyrostli, někdy si zas říkám, že je prostě na čase.Pozoruju přitom ještě další skupinu, která zůstává u rodičů až moc dlouho a to taky neprospívá ani jedný straně.A na závěr se děsím, jak budu hrozná matka a kdo jako bude korigovat mě, až budu po dospělym dítěti chtít, aby se nou hrálo pořád tu hru, že je mu pět! No, snad to nebude tak těžký :)
OdpovědětVymazat[37]: Zbytečně se nestresuj dopředu, všechno přichází plynule, budeš alespoň minimálně připravená.
OdpovědětVymazatKluci jsou opožděnější, jasně že v šestnácti si připadá spíš dospělý než dítě, ale i to infantilní balení potěšilo. Myslím, že i to oslovení "broučku" mu nevadí. Já jsem v podstatěn velmi tolerantní matka...
[13]: U nás je oslovení "broučku" mírně urážlivé
OdpovědětVymazatProtože brouček má ještě menší mozek, než slepice
Ale zas není výhružné
Ach jo, já Kafku taky nečetla [20]: No co, smrádci si vždycky pamatují víc to zlé a ještě to zveličí...
Takhle jsem měla v ruce důkaz...
No fíjo, nedovedu si představit, že by nás mamka v šestnácti ráno budila a dělala snídani. Kde jsou takové maminky k sehnání?
OdpovědětVymazat[40]: Však on chlapec narazí. Byl úplně zděšen, když zjistil, že bráchovi jeho slečna snídani nedělá...on si najde slečnu, která bude poskytovat stejný servis jako já. Co dodat..? Přeju mu hodně štěstí...
OdpovědětVymazatKdyž mně bylo dvanáct, rodiče tež byli neskutečně trapní... Teď se mlátím do hlavy za všechny blbosti, co jsem si tehdy myslela.
OdpovědětVymazat[42]: Milá Remi,
OdpovědětVymazatv klidu, Tvoje děti Ti to s přehledem vrátí...to je takový hezký koloběh života...proto moji kluci říkají, že děti pro jistotu mít ani nebudou...
Je mi 19 a tohle přesně znám z druhé strany hola hola škola volá, za to bych každé ráno vraždila ale už pomalu dospívám k názoru, že to se mnou rodiče mysleli a myslí dobře
OdpovědětVymazat[44]: Milá Lenny,
OdpovědětVymazatto je koloběh života, až budeš říkat svým dětem: Hola, hola, škola....bude koloběh naprosto dokonalý...
Už to první slovo mě rozesmálo (mile), protože jsem automaticky (dle předchozích zkušeností s blogy) čekala spoustu řečí a dumání a on místo toho, hned, závěr Držím palce bezva mamince.
OdpovědětVymazatVšichni jsme vyrostli a ocenili, že to s námi rodiče vydrželi
[46]: Milá Luci,
OdpovědětVymazatdíky moc za hezký komentář a palce držet potřebuju FEST...
[47]:
OdpovědětVymazatRozhodně budu!! Slibuji A nejsem zde naposled
Krásný večer!
To ma pobavilo, tak toto ma čaká? ... ja mám zatiaľ 3,5 ale ono to už teraz začína odvrávať takým spôsobom, že s mužom vieme, že nás iba milosrdne pripravuje na pubertu.
OdpovědětVymazat[49]: Milá Polly,
OdpovědětVymazatano, to Tě čeká. Můj chlapeček vysílal varovné signály už z břicha. Později mi dětská lékařka říkala, že puberta bude velmi NÁROČNÁ...
Mně je za dva měsíce šestnáct a takhle jsem se tedy v životě nechovala ke své mamce. (To by taky bylo, kdyby ano.)
OdpovědětVymazatJá když jsem drzá, tak se do toho většinou vloží táta. Ten mě speckuje a je po problémech. Prostě to chce mít pevnou ruku. Zajímat se. Věnovat se mu. Ale rozhodně přestat s „broučkováním“ - to bych mamku/tátu taky hnala.
[51]: Milá Anno,
OdpovědětVymazatdíky za komentář, od vrstevnice mého syna si ho obzvlášť považuju.
Je vidět, že mému synovi ta pevná otcovská ruka chybí. Jinak si nemyslím, že se synovi nevěnuju a zajímám se o něj, až se mu to nelíbí... Asi jsme maličko nestandardní rodina, na druhou stranu mám o čem psát. A s tou sociálkou to byla legrace (doufám)...
Nojo, klasika. Nikomu se ráno nechce vstávat
OdpovědětVymazat[53]: Jenom ten pes je po ránu bujný...
OdpovědětVymazatTřikrát jsem prožívala se syny pubertu. Ale pro samou práci v zaměstnání i doma jsme tím jaksi propluli docela dobře. Do školy je postupně budil budík, nejstarší syn toho prostředního po dalších 15 letech se narodil poslední syn a to ti dva 18 a 15 letý , jak trochu rozum bral ho "cvičili". Mluvila jsem se syny vždycky na rovinu. Na př. To , že mám kluky neznamená, že nebudou doma pomáhat. Bavili jsme se o čemkoliv, co je zajímalo, pokud se jim něco nelíbilo, klidně jsem řekla, že jsou puberťáci, na což oni odpovídali tím, že si to pletu, že ještě existují adolescenti a pak, že oni už mají svůj rozum a jestli jim udělám tak padesát lívanečků, chtějí odpoledne vyrazit do lesa s kamarády
OdpovědětVymazatJo to ještě nebyly počítače. Navíc už od malička projevovali pohotovost" při zákazu večerníčku mi kluk,který už uměl v 1. třídě číst klidně řekl: Nevadí, budu si v posteli číst. Vyrazil mi dech a protože jsem ráda četla také, přešla jsem to...
[55]: Milá Růženko,
OdpovědětVymazatmám v podstatě dva jedináčky, jsou od sebe 11 let. A Druhorozený je rozmazlený, ano. Moje děti nečtou, ochuzují sami sebe, mrzí mě to, ale nic s tím nenadělám. Oběma jsem poctivě četla.
Máš tři syny jak z pohádky, to je moc hezký...
[56]: No jo, dvě generace, protože ten nejstarší se v gymnáziu zamiloval do spolužačky už v 16 letech, osm let spolu chodili, brali se v 24 letech - do té doby byl vlastně doma- tedy studium, pak vojna, práce, ale jsou spolu dodnes. Takže na jeho výchovu měla vliv- a dobrý - i její rodina, kam samozřejmě chodil dost brzy. Chtěli mít dceru pod dohledem. Ten druhý byl takový trochu miláček- vyčítal mi to i ten nejstarší- třetí pak opravdu opečovávaný a paradoxně hodně samostatný. Všichni tři byli v naší péči do svých 24 let a jsou parádně vycvičení pro svoji rodinu.
OdpovědětVymazat[56]: Starší si četli sami, nejmladšímu jsem před spaním denně četla do 9 let- co my jsme všechno přečetli. Štorcha měl nejradši a pak Pana Kaplana, ale vlastně všechny dětské knihy i po brášcích, Jula Verna a j.
OdpovědětVymazatLíbí se mi tvůj postoj k synovi - vydrž a hlavně se ho "neboj". Mladí mají rádi, když se s nimi jedná jako skoro dospělými. Vedla jsem 15let Dívčí klub- děvčata od 11-14 let, tak to znám.
[57]:,[58]: Děkuju za podporu, zatím se ho nebojím...
OdpovědětVymazatJá mu četla vyloženě násilím, nic ho nebavilo, jen Mikulášovy patálie. Nakonec mi dětská doktorka řekla, ať se na čtení vykašlu, že je pro něho málo akční... Tak jsme hráli prší.
[59]: Kluci měli rádi, když jsem jim vyprávěla co jsme s bráškou vyváděli jako děti. Já trouba,- konstatovali, že jsem taky byla hezké kvítko, tak co prý chci od nich.Kluk si četl pod dekou při baterce a divil se, jak jsem na to přišla.Dělala jsem to totiž také...Zkus mu číst pana Kaplana, já jsem se u toho řehtala a jak nejmladší syn, tak potom i vnučka měli ze mě větší legraci než z knížky. Dodnes na to vzpomínají.
OdpovědětVymazat[60]: Růženko,
OdpovědětVymazatje mu sedmnáct, už mu vážně číst nebudu, počkám si na vnoučata...
[61]: To je prima, to opravdu není nutné. Přihrejte mu třeba Dekameron, třeba by ho zaujal, ten na internetu asi nenajde.
OdpovědětVymazatDekameron je soubor sta novel o lásce rozdělených po deseti na deset dní. Příběhy si vypráví tři mladí muži a sedm mladých žen, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.Dílo napsal Giovanni Boccaccio v letech 1348 až 1353. V jeho úvodu se nachází rovněž jeden z nejvýznamnějších a nejpodrobnějších popisů moru ve středověku. Příběhy z Dekameronu a jejich náměty ovlivnily řadu dalších uměleckých děl v podstatě ve všech oblastech umění.Vypravěči je sedm urozených paní a tři muži: Filostrato, Dioneo, Pampinea, Filomena, Pamfilo, Elisa, Fiammetta, Emilia, Lauretta a Neifile.
OdpovědětVymazatNa wiki jsou ukázky, takže lze ho najít- je to historie a pěkně pikantní.
Omlouvám se, k tomuto článku to asi nepatří, ale jen jsem nahodila téma, které by mohlo chlapce zajímat i kdyby byl znalý jak chtěl.
OdpovědětVymazatOmlouvám se, k tomuto článku to asi nepatří, ale jen jsem nahodila téma, které by mohlo chlapce zajímat i kdyby byl znalý jak chtěl.
OdpovědětVymazat[63]:,[65]: Růženko,
OdpovědětVymazatmoc děkuju, ale on opravdu číst nebude, už jsem to vzdala.
Dekameron samozřejmě znám, ale synek skončil u čtení programu TV a ani to ho už nezajímá. Je vášnivý hráč počítačových her a má úplně jiný svět... Já jsem celá šťastná, když chvilku kouká na nějaký dokument se mnou, nebo ho zaujme nějaká filmová klasika, aby nebyl úplně za blbce...
[66]: Náš prostřední taky počítači propadl a to ještě nebylo tak rozšířené, má ekonomickou výšku se zaměřením na počítače a je programátor v povolání a taky si hraje na počítači, na telefonu a to má už abrahámoviny za sebou. Stejně je ale prima chlap. Syn se lety srovná, není se čeho bát.
OdpovědětVymazat[67]: Pevně doufám, že se časem srovná, zatím to nevypadá, viz dnešní článek...
OdpovědětVymazat[68]: Možná to chce trochu "vydírání", mě se osvědčilo a ostatní máš u nového článku...
OdpovědětVymazatTakový luxus bych brala taky... Já blbá se tak starala zatím jen o svého ex... Manžel v posteli nejí vůbec, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží se Svištěm...
OdpovědětVymazat[70]: Já taky v posteli nejím, nesnáším ty drobky a vždycky (!) tam pak nějaký je. Druhorozený jí v posteli jenom snídani na Rusalce, jak tam jezdí od pěti měsíců, nějak u toho zůstal. Mně to nevadí, když spí, klidně mu ji nechám v dosahu ruky. Ex se pokaždý může posrat, jak žárlí...jemu ani náhodou...
OdpovědětVymazat[71]: takže dvojitý úspěch 😂 synek ve zdánlivém luxusu a nasrany ex. Jo,podle mého gusta 😂
OdpovědětVymazat[72]: Synek do sebe se zavřenýma očima nasouká rohlík, vypije čaj a spí dál, protože na Rusalce žije hlavně v noci... Ex zůstane příští rok doma, jenom nám rušil zajeté rituály...
OdpovědětVymazat[73]:to byl u tebe ten článek o tom jak odvazoval psa? Bych ho taky nebrala ...
OdpovědětVymazat[74]: Jj, Dovolená snů... já vždycky potřebuju přivézt a odvézt kola, budu to muset vymyslet jinak, tj. koupit nosiče na auto Prvorozeného, asi.
OdpovědětVymazatach ty puberťáci.
OdpovědětVymazat[76]: Ano, je to velmi náročné období, zhruba tři pětiletky...
OdpovědětVymazatMám dvojčata ve stejném věku. Od 7.tř. základky jim svačinu nedělám ( když si ji neudělají sami, mají hlad ), nebudím je od 3. Vstávají na budík. Pokud zaspí, musí si to sami vysvětlit ve škole. Omluvenku píšu jen pokud je nechám doma sama. Jsou drzí, odmlouvají, myslí si, že když vypadli ze základky a jsou na střední, že sežrali všechnu moudrost a můžou mně poučovat. Občas jim přiznám i pravdu. Ale jen sporadicky, aby si moc nemysleli. Číst musí. Mají povinnou četbu a budou ukazovat povinnou četbu u maturity. Nechce se jim, ale nic jiného nezbývá.
OdpovědětVymazat[78]: Milá Hanko,
OdpovědětVymazatmáte můj obdiv...
Svačiny si už dělá sám, ale jinak jsme moc nepokročili dále. Je rozmazlený jedináček v podstatě.