neděle 20. srpna 2017

Budu se mít ráda

Budu se mít ráda a budu na sebe hodná, to je moje v duchu vyslovovaná mantra posledních deset let. Když se budu mít ráda já, budou mě mít rádi i ostatní, jsem někde četla. Tak nechápu, proč jim to tak dlouho trvá. Možná se nemám ráda dostatečně. Hodná jsem na sebe většinou čokoládou nebo plzní, ale dnes jsem si koupila úzké černé džíny, které jsou s čokoládou a plzní poněkud nekompatibilní. Také si těch deset let slibuju koupi krajkových černých kalhotek s prostřiženým rozkrokem, doba ovšem mezitím pokročila a kalhotky mají většinou průstřihy dva. To není nic pro mě. Jestli si je někdy koupím, můžu si je rovnou nechat zarámovat, a s rámováním já zkušenosti teda mám.

Prvorozenému jsem nechala zarámovat památeční Richieho boxerky. Maturoval z matiky v posledním možném termínu a chtěl nějaký amulet, něco pro štěstí. Měl ses učit, blbečku. Když u mě nepochodil, vzal si na sebe ty půjčené boxerky, maturitu udělal, proto jsou památeční. To bylo období velkých pařeb, kdy přespával různě u kamarádů a jak je velmi čistotný, vždy se dožadoval zapůjčení čistého prádla. Já pak doma prala a žehlila cizí trencle a přemýšlela, jestli je syn na holky nebo né.


V galerii kroutili hlavou, byly trochu jeté i maličko roztrhané

Filip mě nemá rád, ale je mým šéfem a musím ho poslouchat. Přidal mi sice peníze, ale na revanš i práci, kterou jsem nechtěla dělat. Opravdu nechtěla, jsem býčice a nemám ráda, když na mě někdo tlačí. Taky znám svý limity a jsem hrozný nervák. Filip vymyslel, že když už sedím na call centru, budu vypomáhat na zákaznické lince, radit klientům s programem, kterému vůbec nerozumím. Strašně jsem se klepala a zvedala telefon s hrůzou, co budou na druhé straně potřebovat. Jo, stresuju se tím, nad čím ostatní mávnou rukou. Nakonec to zvládám, protože všichni okolo mi pomáhají.

Jenže ten šupák Stres si počkal, až se relativně uklidím a pak zaútočil. Najednou se mi špatně dýchalo, měla jsem pocit, že se udusím, nemohla jsem polykat. Sousto uvízlo v krku, když jsem se napila, voda zůstala nad soustem. Záchvat paniky. Říkala jsem si, že to zvládnu. Nešlo to. V metru jsem nemohla nastoupit do vozu, měla jsem strach, že se cestou udusím. Plakala jsem na nástupišti, že skončím v Bohnicích. Mně ovšem domů jezdí jenom metro a z Anděla je to pěšky sakra daleko a vlastně ani netrefím. Celý víkend jsem s tím bojovala. V pondělí jsem statečně šla do práce. Cítila jsem se dobře, jen občas jsem nemohla dodechnout. Pak jsem nebyla schopná vejít do tiskárny v Nekázance, zase jsem měla strach, že uvnitř nebudu moct dýchat, mluvit. No, ukecala jsem se, toho mladýho tiskaře znám pár let, v nejhorším prostě odejdu ven. Scénka mě nakopla k návštěvě praktické lékařky.

Všechno jsem jí převyprávěla a dostala Neurol. Zuzana nechtěla věřit, že tohle návykový svinstvo může předepsat obvoďačka. Může. Uklidnila mě, že jsem ještě OK, že mám mít dva prášky furt u sebe a bude mi možná stačit jen to vědomí záchrany v dosahu, pokud ne, mám jeden rozkousat. Dětem jsem vysvětlila, že jsem bláznivá, aby braly ohled. Druhorozený mi dokonce v půl desátý večer došel do Žabky pro čokoládu, Zuzana slíbila, že mě o víkendech bude brát z blázince na procházky. A já se rozhodla, že si koupím malý medailonek na krk. Holky v něm nosí fotky dětí, to já nemusím, mám je doma, jiné fotku chlapa, já žádnýho nemám. Já si tam nacpu Neurol a budu se mít ráda a budu na sebe hodná.

A co na to Doktorka se srdcem...?


moda-svatava.cz

33 komentářů:

  1. Mišáku, já na to... že jsem stavem panické úzkosti prošla několikrát, nežrala jsem Neurol, protože mi všichni říkali, že je to sračka ,na kterou budu mít závislost.
    Našla jsem si boží psycholožku a mnoho let, jsme se spolu scházely a bojovaly se stresem.
    Moc, moc držím palce, není to prdel, drž se     

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Milá Blondýnko,
    zatím jsem si nevzala ani jeden, jen ho mám u sebe, funguje to... Prdel to fakt nebyla, jenže jsem si načetla, že ho všichni užívají především na spaní, a to fakt nepotřebuju, aby mi v práci břinkala hlava o klávesnici...

    OdpovědětVymazat
  3. Když je nejhůř stačila by i půlka toho prášku, ale často fakt ne. Mít ho v medailónku je docela dobrý nápad i pocit, že máš pomoc na dosah může uklidnit. Nervy jsou svinstvo, držím všechny palce, určitě to ustojíš

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Milá Evo,
    díky moc za podporu. Můžu si stokrát logicky vysvětlovat, že se v metru nemůžu udusit, ale prostě to tělo mě neposlouchá. Zatím to byl jen ten jeden víkend a pondělí, doufám, že se to už opakovat nebude...

    OdpovědětVymazat
  5. Doufám že se podobné záchvaty opakovat nebudou, hlavně si odpočiň a jak píšeš v nadpisu, měj se ráda ♥

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Milá Eliss,
    zatím funguju normálně, doufám, že mi to vydrží, jen musím snížit spotřebu čokolády...

    OdpovědětVymazat
  7. Já tušila po tvých náznacích, že je to větší, než navenek ukazuješ. Ale že ti hrozí Neurol bych si netipla ani já.Co na to já? Neurol určitě ne. Já měla v rukách v začátku praxe na psychiatrii jednu pani závislou na podobném prášku. Ani po několika pobytech na psychině se té závislosti nedokázala zbavit... Po letech... Její osobnost tím lékem byla naprosto "rozežraná"...Pokud to chceš zkusit přírodně, můj mail znáš. Připomínka: Jak jako "budu se mít ráda"? Nadpis měl znít MÁM se ráda (teď, ne v budoucnosti). A neboj, my tě máme rádi (z článků ostatních vím, že nejsem sama), takže tě podržíme.

    OdpovědětVymazat
  8. Medailonek s neurolem je dost fikanej! Držím palce s válčením s panikama, já si kvůli ním pobyla i v blázinci, takže vím, jak nah*vno to může bejt.

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Milá Magdo,
    díky za podporu, od souputnice to obzvlášť potěší...
    Jinak můj blog slovo "hovno" unese úplně v pohodě, nemusíš se žinýrovat...

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: Milá Dorko,
    já jsem Tě chtěla článkem překvapit... Jak píšu výše, zatím dobrý. Terapie psaním je moc fajn, a já hlavně píšu zpětně, tak většinou je už všechno dobrý nebo úplně jinak.
    Díky...

    OdpovědětVymazat
  11. Na něco obdobného mi obvoďák dal lexaurin ... Když jsem se dočetla, co za hnus to je, měla jsem ho u sebe, ale nikdy si ho nedala, neb jsem měla strach ze závislostí. Na chvíli to pomáhalo ... Pak to chtělo psychiatra a psychologa (antidepresiva jsem nakonec taky odmítla brát a muž mi raději platil drahého terapeuta)...Všichni kolem teď něco mají s prací... Asi jsem ráda, že moje práce je jaksi dosti intuitivní a vrozená a že se z ní lze dost zbláznit až spíše později než dříve :)

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Milá Jano,
    pevně věřím, že už budu v klidu, vím přesně, z čeho jsem to měla a příště si dám bacha...

    OdpovědětVymazat
  13. [12]:  Vedieť príčinu je pol víťazstva, tak držím palce na víťazstvo celé
    Ináč na lieky platí tiež, že sú dobrý sluha, ale zlý pán

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: Milá Fidorko,
    nikdy bych nevěřila, že se dokážu takhle vyšokovat, dneska (po týdnu) mi to připadá neuvěřitelný...
    Díky moc.

    OdpovědětVymazat
  15. Milá padesátko,
    Neorol nebo jiná svinstva opravdu, ale opravdu néééééé. Radši dechová cvičení a představovat si něco móóóc příjemného. Preventivně párkrát denně homeopatikum na zklidnění Sédatif. Snad se to dá koupit bez předpisu.  Když ti hrozí panika, dej si radši rumíka.

    OdpovědětVymazat
  16. Do černých krajkových kalhotek se jistě průstřih dá udělat a olemovat. Voilà

    OdpovědětVymazat
  17. [15]:,[16]: Milý Glosátore,
    zatím jsem nepožila, homeopatika umí ségra a ještě se poradím s Dorkou.Já ani nezašívám, natož takový krejčovský majstrštyk...

    OdpovědětVymazat
  18. Takové žehlení cizích spoďárů by mě asi taky docela zděsilo
    .. Jinak, hlavní je být hezky v klidu a dej si čokoládku a uvidíš, že to bude všechno ok.

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Milý Saure,
    díky, výdaje za čokoládu vážně narušují vyváženost mého rozpočtu...
    Žehlení bylo hrozný, čí to jsou boxerky, Pavla, tyhle, Richieho...

    OdpovědětVymazat
  20. [17]: Použij sešívačku,s  tou bys měla vzhledem k své profesi umět :) A čokoládu si nech za ty patálie proplatit od šéfa :)Do neurolových rad se pouštět nebudu, pranic tomu nerozumím, tak přeju alespoň ať se ti daří vyhýbat spouštěčům ;) A když bude nejhůř, tak slibuju, že ti do blázince alespoň pošlu nějaké to čtivo :)

    OdpovědětVymazat
  21. Na úzkostné stavy pomáhá bylinný preparát Novopassit. Lze koupit v lékárně, je dobrý na panické stavy, třeba preventivně. Najdi si o tom něco na netu.

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: Milá Lotty,
    díky moc, podívám se hned.

    OdpovědětVymazat
  23. [20]: Milá Bloudičko,
    s účty za čokoládu to není špatný nápad, ale jsme lakomá firma.
    K tomu čtivu bude stačit Tvůj blog...snad tam je wi-fi...

    OdpovědětVymazat
  24. Já taky dostala záchvat... smíchu... po přečtení článku. Moc se ti za to omlouvám, ale ten Neurol v medailonku... Už dlouho mě nic tak od srdce nerozesmálo. Držím palce, aby nebyl potřeba.

    OdpovědětVymazat
  25. Milá Mišpulko, od paniky Ti nepomůžu, ale co vím jistě, já Tě ráda mám.
    A je nás takových spousta
    Nevím, jak moc jsi hodná na sebe, ale na nás jo.
    To vím určitě.
    Takže se příště koukej nadechnout, rozhlédnout okolo sebe a mysli na to, že nikde nejsi sama.
    Určitě je v okruhu deseti kilometrů někdo z Tvých čtenářů, někdo, kdo Tě má rád.
    No ajestli náhodou ne, pak je tam určitě nějaký budoucí čtenář

    OdpovědětVymazat
  26. [24]: Milá Cilko,
    jsem ráda, že ses zasmála, nechtěla jsem depresivní článek...

    OdpovědětVymazat
  27. [25]: Milá Baruško,
    jsi moc hodná, děkuju, úplně jsi mě dojala...
    Dejchám zhluboka a docela to jde. Podpora na blogu skvělá, i mimo tuhle stránku.

    OdpovědětVymazat
  28. Jako psycholožka nápad s medailonkem naprosto schvaluji! :) Ale zároveň věřím, že zvládneš i bez toho. Já to dávám už šest let, ale upřímně řečeno, pořád ho u sebe nosím. A právě ten pocit, že si ho můžu zobat kdy chci, mi dodává sílu ho nebrat.

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: Milá Vílo,
    ano, zatím vážně stačí pouze Neurolova blízkost... i v kabelce.

    OdpovědětVymazat
  30. Já už se rád mám !!

    OdpovědětVymazat
  31. [30]: O tom vůbec nepochybuji...

    OdpovědětVymazat
  32. fakt pěkný článek..
    to já v bývalé práci měla už v neděli bolení žaludku, exém ve vlasech kterého se nešlo zbavit ničím a byla jsem mimo, nervóza, ze spánku jsem se budila s otevřenýma očima a říkala manželovi co se musí udělat (nepamatuji si to)
    tak jsem změnila místo a od té doby je mi dobřeteda bylo nějakou dobu, pak se děly jiné věci ale ted na mateřské mi je dobře

    OdpovědětVymazat
  33. [32]: Milá Klávesničko,
    už jsem srovnaná a smířená...
    Mateřská je fajn, i když dřina. Hezky si užívej voňavého chlapečka než Ti vyroste...

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec