Slib

Snažím se moc neslibovat a pokud ano, tak sliby plním a dost si na tom zakládám. Striktně odlišuju sliby od výhrůžek dětem a psovi. Ty neplním, protože jinak by tu už všichni tři tleli.

Nový rok jsem začala slibem svému zuboženému stárnoucímu tělu, budu k němu laskavější. Celý prosinec jsem strašně prasila. Ve víru pracovních i společenských povinností jsem nezřízeně jedla a pila. Spotřeba čokolády se zase vyhoupla na půl kilo týdně. Tu celkovou ani nejsem schopná napsat. Hanba mi. Přestala jsem pít pivo, ovšem téměř ve stejném množství jsem pila Jägermeistera. Taky strašná spousta cukru. Do toho jsem to rozjela i s colou, abych nebyla unavená.

Slíbila jsem tedy tělu očistnou kůru, začnu pozvolna kopřivovým čajem a trochu odlehčím stravu. Svým nečekaně (a zbytečně, protože po sezoně) rozpučelým ňadrům jsem slíbila nové prádlo. Bohužel, stejně rozpučelé mám i břicho, to jde zřejmě ruku v ruce s nabranými kily. Když se ale zbavím břicha, koupě prádla bude bezpředmětná. Svému vrásčitému obličeji jsem slíbila novou kosmetiku. První splněný slib, cák nejlehčí. Rozšoupla jsem se v Havlíkově apotéce. Můj krém se jmenuje Krásná kurtizána. Pokud máte s touto kosmetikou nějaké zkušenosti, napište mi, prosím.

A jeden slib jsem vymámila. Chtěla jsem, aby mi Prvorozený slíbil, že pokud bude doma ještě na Velikonoce, koupí nový koberec. O stávající se Bong drbe, utírá po koupání a i po každém jídle a pití si jde tu držku spořádaně otřít, koberec je na poblití. Syn koupi slíbil a hned vzápětí mu došla pointa. A kde bych měl jako bydlet? Prostě někde jinde.

P.S. Nezastírám inspiraci Blondýnkou a jejím článkem.