Únik z únikové hry

Soňa dostala od synka k Vánocům poukaz na únikovou hru, kdyby dostala bednu bublin, nemusela jsem se zbytečně nervovat. To je jasný příklad podcenění dopisu Ježíškovi. Já ho napsala a dostala jsem parfém a knihu. Soňa bydlí v Teplicích nad Metují, hra byla v Praze. Na druhou stranu musím jejího synka pochválit, nechal se ukecat a přijel do Prahy taky. Byly jsme se Soňou moc rády, že máme s sebou chlapa, protože jinak sedíme v tom sklepě ještě dneska.

Návrat do roku 1989. Zažijte historii na vlastní kůži. reálné místo a podle skutečné události. Buďte součástí významné události v novodobých dějinách Československa. To všechno se píše na letáčku, taky že potřebujeme pořádnou dávku odvahy. Místo je prý reálné, dřív tady byla služebna VB. Dvě sympatické holčiny nás odvedly do sklepa. Dvě místnosti dobově zařízené, první jako šatna, druhá jako kancelář. Do kanceláře zamkly Šimona, my se Soňou zůstaly na lavici v šatně připoutané policejními pouty k nějaký tyči. Soňa značně znervózněla, není milovnicí bondáže. Šimon vedle měl pouta taky.

Klíč od pout byl samozřejmě v blízkosti Šimona, našeho nejsilnějšího článku. Odvahu jsem teda nepotřebovala, spíš drzost na všechno sáhnout, všechno otočit a trochu přemýšlet. Dostali jsme občanské průkazy s novou identitou, naším úkolem bylo získat složky na nás vedené a najít klíč od dveří. Všechno se točilo kolem odemčení zámků na šatních skřínkách, zásuvkách a mřížích. Zámky byly většinou na číselný nebo písmenný kód. Šimon dostal vysílačku a mohli jsme si říci o pomoc, což jsme se Soňou samozřejmě chtěly hned zkraje, ale on pořád říkal Ještě chvilku, ještě chviličku, na to přídem, to dáme. Stejně jsme všechny nápovědy využili a stanovenou hodinu přetáhli o pár minut.

Já nejsem moc hravá, ale hra mě docela rozpohybovala. Jo, dobrý to bylo.

Zdroj: FastOut