Splněný slib

Držím slovo, tak plním sliby, které jsem si dala na začátku ledna. V práci piju kopřivový čaj, koupila jsem si tmavě modré krajkové prádlo, také nová kosmetika z Havlíkovy apatyky mi vyhovuje. Krém Krásná kurtizána sice sliboval převratnou účinnost, ale zřejmě budu dříve kurtizánou než krásnou. Nu což. Konečně jsem zjistila proč mám tolik vrásek. Jsou z vaření! Jak nerada vařím, neumím to a strašně mě to nebaví, tak se u vaření nasraně šklebím. Mám semknutá ústa, z toho jsou ty hluboké vrásky kolem rtů, do kterých vzlíná rtěnka a já pak vypadám jako klaun. O brázdách na čele a nad kořenem nosu ani nemluvím, tam make-up házím dlátem. Zbývá tedy vysvětlit synům, proč končí i to omezené víkendové vaření.

I Prvorozený splnil svůj slib a koupil nový koberec. Ten původní béžový nezvládl Bongovu náklonnost. Pes vymyslel i nový vzor, symetricky rozmístěné černé tlapičky. Vybrala jsem v Ikea stejně velký koberec, ale barevný, aby případné tlapičky nebyly tak vidět. Ukazuju ho Prvorozenému na webkách, ještě ti napíšu, jak se jmenuje. Červená píča? ptá se synek okamžitě. Ne, Valby, odpovídám velmi odměřeně. Vůbec si už nepamatuju, proč jsem chtěla mít děti. Konečně je koberec doma, opřený v chodbě.

Co je to za koberec, ptá se Druhorozený.

Červenapiča, zamumlám. Cože?

Slyšel jsi dobře. To teda neslyšel.

Ale slyšel. Řeklas červená píča?

No, vidíš, že jsi slyšel. Bože, co ty seš za matku!

Ta tvoje, broučku.

Zdroj: Ikea