Nelze si nevšimnout kampaně za zapojení dětí do sportu, já zaregistrovala spoty s olympioniky v ČT. Také si nejde nevšimnout nárůstu obézních dětí. Kolikrát si říkám, čím je rodiče, proboha, krmí. Šrotem? Za mé školní docházky byl v každé třídě nějaký tlouštík, který byl terčem posměchu. Za pár let se poměr obrátí, v každé třídě bude hubeňour, kterému se mu budou ty tlusté děti pošklebovat.
Já strávila s Druhorozeným osm let na fotbalových hřištích. Člověk by si řekl, že klukovi bude stačit míč a kopačky. Ach, jak jsem se mýlila. Začal v pěti letech. Tréninky pro tak malé děti začínají brzy odpoledne třikrát týdně. Není tedy možné, aby oba rodiče měli běžnou pracovní dobu, chce to zkrácený úvazek, mateřskou s dalším dítětem nebo velkou pomoc prarodičů. Já jsem těch osm let oddřela sama, měla jsem zkrácený úvazek.
Je zajímavé, že v každém klubu se našel někdo spřízněný se sportovní značkou. Trenér, manželka trenéra, kamarád trenéra, rodič. Adidas, Joma, Beltona. A hrnuli do nás ty hadry pod tlakem. Pamatuju si, jak jsem byla okouzlená, když ti prckové vyběhli poprvé na hřiště v jednotném oblečení. Malý profesionální tým. Později jsem ovšem měla pocit, že trenérovi jde spíš o to, jak jsou kluci značkově oblečení, než jestli umí vůbec kopnout do míče. Byl náš problém, že jsme za ty roky změnili několikrát klub a všechno kupovali znovu, ale ten důraz na jednotné oblečení se vážně blížil šikaně:
- míč
- 2 tréninková trička
- tréninkové trenky
- dres
- mikina
- tréninková tepláková souprava
- slavnostní tepláková souprava
- slavnostní tričko
- šusťáková bunda
- kšiltovka
- zimní bunda
- zimní čepice
- lahev
- batoh
- velká sportovní taška
- velká těžká taška s velmi vratkými kolečky (v posledním klubu)
Pokud přišli noví hráči nebo stávající najednou vyrostli, oblečení se měnilo všem z další nové kolekce, k tomu příplatek za emblém klubu a vyšití čísla hráče. Do toho každý rok nové kopačky, sálovky a turfy. Letní soustředění, zimní soustředění. Když syn s fotbalem končil, platilo se klubu měsíčně 1000 Kč jedenáctkrát v roce, fotbalista má prázdniny jen v červenci. Musím říct, že nám ten fotbal trochu lezl do peněz.
Nejlepší hráč turnaje v Dobřichovích
No jo, kroužky a konicky pro deti neco stoji...a pak se říká, že drvive byl problém děti zahrát dovnitř, dnes je problém byhnat je ven..
OdpovědětVymazat[1]: Milý Jane,
OdpovědětVymazatmáš pravdu, dnes je to úplně naopak.
Z fotbalisty se stal závislák na PC...
Jo, vsichni fotbalisti nagelovani modelove a deti je maji za bohy. Ale kopnout do mice aniz by se o nej neprizabili to uz ne.... vic se dba na to jak vypadaji nez co umi. A rodici plat!
OdpovědětVymazat[3]: Milá Vendy,
OdpovědětVymazatje to tak, na druhou stranu jsou na hřišti v každém počasí... to bylo fakt peklo, trénovalo se i v dešti...
Kluk zkoušel i tenis, ale to každou chvíli trénink nebyl, že je ošklivo...
To věřím, že nebyla žádná sranda...Mnohem horší je ale zapojování dětí do politiky. http://david-r92.blog.cz/1803/odkdy-se-deti-zajimaji-o-politiku
OdpovědětVymazatMalý chemik se dá sehnat za 259Kč!
OdpovědětVymazat[6]: Milá Bloudičko,
OdpovědětVymazatPOZDĚ....
[5]: Milý Davide,
OdpovědětVymazatto u mého ignoranta nehrozí, ani volby naštěstí nestihl, ještě mu nebylo osmnáct...
Tohle mě taky štve, kvítek taky přišel s fotbalem a hokejem a důmyslně z toho klickujeme, štve mě, že neexistuje hokej nebo fotbal jen tak pro zábavu, zakopat si s kamarádama s míčem, a ne třikrát týdně tvrdé tréningy a o víkendech turnaje.
OdpovědětVymazatDobře, že jsi takový článek napsala. Člověk by nevěřil, kolik vše stojí peněz , času i námahy. Nakonec vidíš, že na nic. Když poznal PC, fotbal padá. Já dávala kluky taky na sporty, plavání, házená, potápění, skauti, tancování. Nejvíce času věnovali oba plavání, to bylo levnější. Ale času tam trávili taky hodně a když bych si dnes měla představit sebe, že bych několikrát týdně dřela několik hodin ve vodě...
OdpovědětVymazat[9]: Milá Helgo,
OdpovědětVymazatnám trenér rovnou řekl, chalupu prodejte, nebudete mít čas na ni jezdit...
Ano, není nic mezitím...leda bys sama založila fotbalový kroužek...
[10]: Milá Lotty,
OdpovědětVymazatPrvorozený taky chodil plavat a na skoky do vody...tréninků bylo hodně, ale peněz to stálo méně...
[11]: Jo, kroužky, dřív byly ZDARMA nezávazné kroužky, opravdu byly dětem pro radost. Hlavně se tam nedělaly výkony v superhadrech. Dnes je to zcela o něčem jiném.
OdpovědětVymazat[9]: Jenže od toho jsou obyč kroužky. Jen tak pro zábavu... Když dítě začne dělat něco takového, ti trenéři počítají s tím, že připravují děcka, ze kterých potenciálně může něco být. Jasně, z naprosté většiny nic není, ale tu průpravu prostě mají. Z čutání na hřišti si odnesou jen tu zábavu. A pokud to dělají jen za tím účelem, pak je v pořádku, že si budou chodit jen na nějaký kroužek (pokud v okolí je), kde si budou prostě jenom čutat.
OdpovědětVymazatJá jako dítě chodila do ZUŠky na housle s tím, že chci jít na konzervatoř. Bavilo mě to, hrála jsem ráda, ale do té školy jsem chodila a i mi ji mamka platila s tím, že prostě s tím chci dělat něco dál.
Moje preference se postupně změnily. To se prostě stává a stane naprosté většině takových dětí. Ať už dělají fotbal nebo hrají na piano, ale ta prvotní myšlenka je taková. Připravit je na to, že se tomu chtějí věnovat i v budoucnu. Ne jenom zabavit na odpoledne. A to je rozdíl.
[14]: Já byla se vším svolná, jen mě prostě ty hadry štvaly, dodnes mám doma zimní bundu z posledního klubu, je mi akorát... s vyšitou 8.
OdpovědětVymazatKdyž synek fotbalu nechal, byla jsem hodně smutná...a on dneska paradoxně taky...
[6]: a je jasné s čím se bude bavit Šakalík:)je to tak a víš jak to ještě je? že jsou děti sice méně nadané, že ani neumí držet hokejku, ale mají nejlepší vybavení, protože rodiče na to mají
OdpovědětVymazata pak jsou i takové, co mají talent ale vybavení z třetí ruky protože na to rodiče nemají
Mám pocit, že sportovní kroužky jen tak pro zábavu už žádný klub nepořádá. Ono je to zase ó penězích. Všem dají naději, že z nich bude další Nedvěd bez ohledu na jejich talent, hlavně, když rodič platí. Občas to u někoho opravdu vyjde, ale z většiny bude nejspíš jenom medvěd 😂😂
OdpovědětVymazat[17]: Milá Evo,
OdpovědětVymazattakovéhle kroužky jsou už jen v rámci školy nebo Domu dětí a mládeže, pokud jsou. Je, pravda, že peníze hrají velkou roli, viz Růžička a jeho braní úplatků...
Ani sa mi nechce veriť, že z takého zlatého chlapčeka vyrástol Druhorozený na zabitie
OdpovědětVymazat[19]: Milá Fidorko,
OdpovědětVymazatnad tím si lámu hlavu několikrát denně...Ale on už tenkrát byl dost výživný, i s tím fotbalovým zápřahem...
Přesně vím, o čem je zde řeč, fotbal nás také se synem neminul, to bylo plánů, jak bude jako Mesy (ani nevím, jak se to píše), nakonec jsem byla ráda, že ho to pustilo, neboť si myslel, že se nemusí učit, když přece vydělá ty miliony , no, ne že by se nyní učil více, jsme v pubertě, to je slovo učení tabu , všeobecně kroužky dnes je zápřah spíše pro rodiče, jek finanční, tak i časový a každý trenér vyžaduje absolutní poslušnost... výlet místo zápasu se rovná průseru, to je dnešní trend, bohužel
OdpovědětVymazatA do čeho chceš cpát peníze, když né do dětí ??
OdpovědětVymazatDo chlapů ?
Takhle si jednou v důchoďáku můžeš říct:
" Nelituji, peníze i nervy jsem investovala co nejlépe "
[21]: Milá matko,
OdpovědětVymazatsice byli kluci jako modelové, ale úroveň trenérů u malých dětí (a nejen u nich) je fakt špatná, většinou jsou to zlanaření tatínci bez trenérských zkušeností a podle toho to vypadalo... Hlavně, že byli oblečení jako hvězdy.
[22]: Milá Blondýnko,
OdpovědětVymazatnelituju času ani peněz, pořád se mi po fotbalu stýská...
Lituju peněz, co jsem za ty roky nacpala do předražených značkových hadrů, aby si někdo namastil kapsu a ego...
Ja pevne doufam, ze nas fotbal mine. Nesnasim ho a ani po tvem clanku mi k srdci neprirostl.
OdpovědětVymazatJa hrala basket, financne nebyl zas tak narocny, dresy byly zvlast ke kazde kategorii (zakyne, dorostenky..), takze se dedily, nove nekupovaly. Za deset let jen 2 teplakove soupravy. Prispevek 1500 na rok nebo pul. A obcas boty...na ty se koukalo nejvic. Mne tenkrat nasi koupili poprvy strasne drahy...asi cekali karieru...no, byly mi velky, tezky jako krava a za 2mesice jsem se na basket vyprdla, dodnes lezi ve skrini :)
[25]: Milá Martinko,
OdpovědětVymazatmyslím, že všichni kluci se okolo fotbalu někdy ochomýtnou...
Co jsou teď peníze. Lepší je, že si klučina zvykl na sportování, pohyb, a to je váš velký vklad do jeho dalšího života.
OdpovědětVymazatJá jsem byla i v dětství při těle až tlustá a nikomu to nepřeju. I ve stáří cítím, že takový způsob života životu nesvědčí. Takže beru tvoje povídání jako to, že jsi nakonec ráda za pohyb synátora, ale drtila tě moc peněz a tendenčnost organizátorů. Jsi hrdinka stejně, pro mě ano
[27]: Milá Kitty,
OdpovědětVymazatposledních 5 let sedí jen u PC a hraje hry, přitom je tak šikovný na sport, všechno mu hned šlo i florbal, jezdí dobře na prkně...
A díky za pochvalu...
I já jsem patřila k těm, kteří bývali terčem posměchu. Prostě pupík. Nepomohl mi ani sport, kterému jsem se věnovala. Pro změnu se mi zase posmívali, když se mi z bleděmodrého volánku (máma byla švadlena), rýsoval biceps i triceps. Prostě mindrák, který mě srážel až na dno. Kila navíc jsem se naučila nosit.
OdpovědětVymazatAktivity dětí jsou finančně a hlavně časově náročné. U nás to bylo o to horší, že muž jezdil jako montér a já musela oběhat všechno sama. Syna jsem vypustila samotného už ve 4. třídě, ale s dcerou jsem jezdila "baletit" na Hradčany, hudebku měla na Petřinách, nauku v Břevnově a nějaký kroužek v Řepích. Později už jezdila sama.
Dnes to vidím na vnoučatech, ale už neřeším finanční stránku, ta je na mladých. To jenom my řešíme logistiku, jak dovézt dítě na balet, na florbal, gymnastiku. Sára se zbláznila a začala dělat parkour. Nic značkového, ale tepláčky stojí cca 1500 a tričko s jejich guru Tarym, kolem 500 korun.
U nás při škole byly sportovní hry. Od všeho trošku a normálně v teplákách, kraťáscích, čemkoliv...
OdpovědětVymazatJenže princezničce se smáli, že je tlustá.
Další rok tedy na basket, když byla nejvyšší ze třídy. No, smáli se jí, že je tlustá.
Letos chodí dvakrát týdně do Sokola.
Nesměje se jí nikdo, protože je jediná, která naběhá kolečka okolo tělocvičny a ani se nezadýchá. A protože vyhrává ve všech hrách, neboť má páru.
Jediná ze všech těch smrádků dá dlaně na zem, s nataženýma nohama. A hlavu na kolena. Schválně, zkus si to. Bolí to
Jen ty kruhy bude muset doladit, protože nezvedne p*del
A hlavně se neptej, čím ji krmím...
I když ono to v tom nebude.
Kruci, hrudník má jako modelka. Plochý, ale v obvodu devadesát, to pak nemůžu chtít, aby měla dvacet kilo, že jo
[29]: Milá Alenko,
OdpovědětVymazatjako správná matka to znáš velmi dobře...
Doufám, že se vnoučat také ve zdraví dožiju...!
[30]: Milá Baruško,
OdpovědětVymazatnemůžu si dát hlavu na kolena, jsem po operaci tříselné kýly (výmluva)...
Někdo prostě není éterická víla, proto je život tak pestrý.
Já raději odstraňuju příčiny, než pak řešit následky, protože to je vždycky problém...
Dobré odpoledne přeji... no jo no, každá cesta k cíli má své nároky. Zase na straně druhé z každého úsilí na nás hledí často nemalá radost z dosaženého. To opětovné kupování značkových sportovních souprav lze přirovnat k radosti, pýše, když si koupíme originální hudební CD oblíbené skupiny na místo pohodlného a bezplatného stáhnutí daných písniček někde z internetu.
OdpovědětVymazatTrochu mi ten tvůj seznam připomíná lejstro, co jsme dostali na třídních schůzkách před začátkem první třídy. Málem jsem se zvrátila vzad.
OdpovědětVymazatJsem nesportovec a můj syn coby malý sportoval jen povinně ve škole. Malý fotbalista, tedy tvůj článek je takový neobvyklý na tomto blogu, ale je též fajn.
OdpovědětVymazat[33]: Milý Lukáši,
OdpovědětVymazatpři této cestě mi nároky připadaly přemrštěné...stačí se podívat na ceny oblečení jednotlivých značek... Radost se vytratila, aspoň ta moje.
[34]: Milá Janiko,
OdpovědětVymazatje to ve stylu "Rodiče, otřeste se"...
[35]: Milá Sugr,
OdpovědětVymazatto byl takový hořký povzdech...
Hehe, to je skoro stejně drahé jako jezdectví Když nepočítám koně, tk snad i dražší :)Bude to boj, jestli si malý vybere fotbal, ale tak prý nedostane ani balon na zahradu, tak uvidíme
OdpovědětVymazat[39]: Milá Jani,
OdpovědětVymazatmožná je to tím, že bydlíme v Praze...tady je drahý všechno...
Skoro všichni kluci touží po fotbalu...
Synek nesnáší míčové hry,takže fotbal nás minul. Ale ani plavání není nejlevnější, plavky stojí tolik, že bych za to měla troje šaty - a ne levné. O závodech nemluvě, když si vše, včetně dopravy, ubytování a startovného musíme hradit sami. Klub ani ťuk a to platíme i jemu jak mourovatí. No prostě kapitalismus.
OdpovědětVymazat[41]: Milá Nem,
OdpovědětVymazatnakonec každý sport leze do peněz, o času nemluvě.
Já strávila na fotbale osm let a dodnes jsem smutná, že syn ve 13 letech skončil. A paradoxně on taky, přitom to byla jeho volba...
S tím koncem máš pravdu. Kdybychom my na něj nepřitlačili, skončil taky. A dnes by litoval, protože už ho to zase baví. Místo toho by jen seděl u PC, jako to dělá, když vybude čas. A jen ti virtuální kamarádi, jak píšeš jinde.
OdpovědětVymazat[43]: Milá Nem,
OdpovědětVymazatmrzí nás to oba, mě strašně, ale tenkrát to FAKT nešlo a chyběla podpora otce...
Nedávno ještě zkoušel futsal, ale ti kluci byli už dávno jinde...