Padesátka v nemocnici

Původně jsem o téhle příhodě psát nechtěla, nemoc avizuje slabost, bezmoc a stáří. Nechtěla jsem být jako jedna zdejší blogerka, která píše velmi podrobně o návštěvách doktorů, i tak má ale obdivuhodný fanklub. No, třeba si návštěvnost taky zvýším. V březnu jsem hodně cvičila, abych byla štíhlá a zpevněná, kdyby se Patočka náhodou ozval. Také jsem nosila nějaké těžké věci a ještě měla hnusný dráždivý kašel. Jeden den mě hrozně bolelo břicho, sotva jsem domů dotáhla nákup. Mám sice dva syny, jednoho dokonce s autem, ale šla jsem jen pro pár věcí. Kdo mohl tušit, že bude ve slevě třtinový cukr a ještě nějaký další úžasnosti. Doma jsem pak ležela na sedačce stočená do klubíčka a myslela, že umřu, že mě tu Druhorozený večer najde tuhou. Bolest postupně naštěstí odezněla a mně zase otrnulo. Pár dní byl klid.

V úterý ráno jsem si při oblékání kalhotek nahmatala v třísle velkou bouli. RAKOVINA. Napadlo mě hned, ale ta tak rychle neroste. To bude tříselná kýla, diagnostikovala jsem, a protože nejsem normální, šla jsem do práce, abych pořešila nejnutnější pracovní povinnosti. Za těch skoro pět let, co jsem ve firmě, tam takový shon ještě nebyl. To teda zítra jako nepřijdeš? Zeptal se Filip, můj šéf. To asi ne, celá se klepu, ještě skočím na poštu, abych odeslala ten dopis slovenské policii. Na chirurgii na Černém Mostě se mě paní doktorka v jedenáct hodin zeptala, kde se od rána toulám. Zrepasovat už to nešlo. Nemám jíst a pít a mydlit na Bulovku. Pecka. Stavila jsem se doma pro věci, sundala náušnice a jela. Píšu Druhorozenému, kde jsem. To teda večer jako nepůjdeš se psem?! To asi ne. V pět mě vezli na sál.

Domů mě pustili už ve čtvrtek před Velikonocema, sama jsem chtěla, na pokoji byly ženské, kterým dělali strašný věci, jako jsou umělé vývody nebo ablace prsu. Ležet jsem nemohla, hrozně mě bolely záda, s chutí jsem tedy žehlila. Jinak jsem se doma dost nudila. Z té nudy jsem rozstříhala pexeso, které jsem v prosinci dostala v mém oblíbeném pekařství Kabát a pak přemlouvala Druhorozeného, který je neustále nitrožilně připojený na PC, aby si se mnou zahrál. Nakonec šel, další den se připojil i Prvorozený. To bylo vážně hezký, seděli oba v mojí posteli, jako když byli malí. Pokaždý jsem prohrála, pořád jsem otáčela čtyři stejné kartičky. Vánočku, těsto, pekařskou dodávku a preclík. Ale byla jsem šťastná jako blecha. Z nudy jsem sežrala i dvoukilovýho čokoládovýho beránka. Celkově jsem hodně jedla a pila pivo, takže když konečně Patočka napsal, jsem tlustá a v podstatě v šestinedělí.

Celý byl můj