...a zase ta Káča!

Leden se rozběhl s vervou nadrženýho kance. Lidí na poště nebylo tolik jako před Vánoci, ve finále to Káču mrzelo, protože už neměla žádnou výmluvu, proč nejet s Martinem k jeho rodičům na Moravu. A říct, že se jí nechce, že není na nikoho zvědavá, bylo fakt blbý. To uznala kupodivu i ona. S Davidem se viděla až v půlce měsíce. Asi byl někde na horách. Šibalský úsměv v opálený tváři. Tak co ten tvůj Othelo? Pohodil dlouhými vlasy. Vypadal přesně jak Brad Pitt v Legendě o vášni. Káču zašimralo v podbřišku, statečně se nadechla, ale neřekla nic. Není všem dnům ještě konec. Nechala ho stát bez odpovědi u dveří a měla pocit sladké převahy. David okamžitě přesměroval úsměv na Janu a sladká převaha byla ta tam.

Pak přišel povinný víkend ve Vrádišti. Martin se těšil jako malý kluk a kecal Káče nejen do oblečení, ale i do líčení. To si nikdo před ním ještě nedovolil. Díval se na Kačenku zamilovaně a v duchu si říkal, to bude dobrý, jen nesmí moc chlastat, pak je protivná. Jestli si Káča myslela, že její rodná Chotěboř je prdel světa, tak pro Vrádiště neměla ani slov. To nebyla ani vesnice, to byl jenom shluk domů. A shluk jejich rodiny. Panebože, rodiče, prarodiče z otcovy strany, ségra s mužem a třemi dětmi. K dovršení idyly šťastné rodiny ještě čivava Hopík. Proč někdo vyrábí takové vošklivé psy a další si je kupuje? Ti všichni byli na Káču strašně zvědaví a utvořili uvítací špalír. Byla uondaná z dlouhý cesty, upocená, měla žízeň a chtělo se jí čůrat. Martin ji všem pyšně představil, pak zdrhla do koupelny. Ty vole, co tu dělám? Ptala se zoufale sama sebe při mytí rukou. Všichni byli malí a kulatí, ten Martin snad ani není jejich, jediný z rodiny je vysoký a štíhlý.

Oběd. Knedlíčková polívka, svíčková, koláče, pivo, hruškovice. Nejmenší dítě se poblilo, a to mělo jen tu polívku. Hopík na ni upřeně zíral. Nenápadný výslech ze strany potenciální tchyně a švagrové, babka byla zticha, nemá zuby. Co jako svatba, co jako děti, když spolu už bydlíte. S tím společným bydlením měla Káča trochu problém. Martin se nenápadně během ledna nastěhoval a ona si stále nebyla jistá, že to opravdu chtěla. Občas se jí zdálo o Davidovi. Prostřední dítě se pokakalo. Káča se u stolu začala nespokojeně vrtět a to byly teprve dvě. Martin jí moc nepomáhal, ze ségřiných děti byl úplně na větvi a ony z něho. Nejstarší zvrhlo sklenici s limonádou. Já žádný děti nechci! vyhrkla Káča. Zdálo se jí to, nebo Hopík vážně zavrčel?

Celou cestu do Prahy jí Martin vyčítal, že to řekla schválně, že nechce děti. Proč to dělá? Proto, odsekla. Naschvál si ani nepamatuješ, jak se Marceliny děti jmenují, dodal. Všichni od B, vykřikla vítězoslavně. Všichni od D, ty dyslektičko, už jenom nasraně ucedil. A byli doma. Káča chtěla být sama a Martin měl smělé plány, jak ji převychová.

P.S. Pro Klávesničku, která má ráda seriály.