Nejdůležitější otázka

Nejdůležitější otázka je, co teď?

Moc jsem se těšila na jaro, na voňavý jarní vzduch, pak jsem se nadechla tak mocně, až jsem si vyrobila tříselnou kýlu. První rande se tedy posunulo až na duben. Bylo tradičně s Patočkou, nikdo jiný neměl zájem. Nebo měl, ale toho jsem zase nechtěla já. Třeba našeho vrchního kotelníka, ten mi dokonce volal do kanceláře a zval mě k sobě na Mistra Jägera. Byla jsem hodně překvapená, jeho mobil jsem si pro jistotu uložila, on je dost šikovný a můj byt celkem zoufale volá po opravách. Rande s Patočkou bylo hezké. Byl krásný den, pivo na Náplavce, pak jsme jeli přívozem na Smíchov a zase zpátky. To byl jeho nápad. Romantika jako hrom a ani nemusel veslovat.

Jen sex nebyl takový, jaký jsem si představovala. Podal průměrný výkon se svým průměrným vybavením. Možná je chyba ve mně, možná jsem už nějaká vyhaslá. Mám strach, že mi při operaci kýly z břicha omylem vyndali i libido, protože setkání s krásným instalatérem se mnou taky moc nezamávalo. A to jsem po něm kdysi rok bláznila. Podával se svým podprůměrným vybavením velmi nadprůměrné výkony. Zlomil mi srdce. No, srdce to tak úplně nebylo. Teď jsme si při pracovní schůzce jen povyprávěli o dětech, já se zasmála jeho pubertálním dvojsmyslným vtipům, pusa a šla jsem domů.

Nejdůležitější otázka je, můžu čekat v tomto směru ještě nějaké zlepšení?