Vajíčko

Stěžovala jsem si Druhorozenému, že mám nějaké polámané karafiátky za oknem. Vždycky uprostřed truhlíku. Ne, že by ho to nějak zajímalo, ale komu se svěřit, že. Odvětil, že to bude od ptáků. Co by čamráci hledali v truhlíku? Pak jsem přišla domů z práce a vážně tam seděla straka. Drze na mě čuměla a odletěla až, když jsem naštvaně klepla na okna. Asi nějaká voyerka nebo se jí líbilo moje růžičkové povlečení. Večer jsem zahradničila a zalila bez problémů.

Druhý den jsem uprostřed karafiátků našla vajíčko. Koukal mu jenom vršek a vypadalo neporušeně. Chvilku mi trvalo než jsem pochopila, co to vůbec je. Štítivě jsem od okna odskočila a letěla pro syna. Teda jen do vedlejší místnosti. Vajíčkóóó, mám tam vajíčkóóó. Fůj. Pojď ho vyndat. Ani nechci vědět, co si o mně myslel, kromě toho, že moc piju.

Bylo vážně celý, bílý. Tam bude mrtvej pták, tam bude mrtvej pták, pokračovala jsem úplně hystericky. To straky dělaj, že kradou kosákům vajíčka. V rozrušení jsem poskakovala a mávala rukama.

Vajíčko bylo velké skoro jako slepičí, jen kulatější. Synek mě chlácholivě pohladil po rameni, kosy a vrabce okamžitě vyloučil, je moc velký. Chtěla jsem, aby ho vyhodil, ale pak se dostavila taková ta sadistická, téměř pudová zvědavost a moc jsem chtěla vědět, co je uvnitř. Vzala jsem si neurol, aperol a čokoládu. Byla jsem připravená. Po rozbití jen žloutek a bílek. Ani nevím, jestli jsem cítila úlevu nebo zklamání.

Vajíčko jsem v hysterii nevyfotila, tak jen ilustrační foto

Ale letos jsem nezaváhala (15.7.2022)