Runners, La putyka (2021)

Po strašně dlouhý době konečně divadlo. Představení vybrala Zuzana, ostatní vyšehradské matky se ihned přidaly. Já dost váhala, měla jsem strach, že se mi představení nebude líbit, že nebudu chápat, ale zase ta zničující představa, že půjdou někam beze mě. A taky ten aperol před představení, že jo.

No, po prvních deseti minutách jsem chtěla odejít, ale technicky to nešlo. Taky jsem byla dotčená, že herci občas mluvili anglicky. Možná jsem se měla lépe připravit, Dana byla dokonale v obraze, věděla třeba, že obrovský běžící pás, stěžejní prvek inscenace, byl vyrobený přímo pro představení v Británii.

Runners/Běžci zobrazení uspěchané doby, té rychlosti, se kterou se snažíme všechno stihnout a zrychlujeme a zrychlujeme a zastavit se už nelze. V jednu chvíli představitel běžce rychlost pásu zřejmě úplně nezvládl a odlétl někam daleko, kam asi nechtěl Živá hudba, na mě moc ryčná. Skvělá taneční kreace. Dech beroucí artistické číslo, i když artisty od dob Televarieté vůbec nemusím, protože prostě zdržovali program. Teď jsem nevěřícně poposedávala. To se vyprávět nedá, to se musí vidět. Mně jen trochu déle trvalo, než jsem se chytla.

Bohunka kvůli nějakým zdravotním potížím nedorazila, Zuzana její lístek vrátila do poklady, kdyby se na poslední chvíli ještě našel nějaký zoufalec. Holčina z kasy si pak Zuzanu našla ve frontě před vstupem a dala jí těch šest stovek vstupného. I tahle milá prkotina podpořila krásný večer.

P.S. Bloudičko, nebyla jsem ten správný divák, ale závěrečný standing ovation mluví za vše.

Zdroj: Lidovky.cz