Po čtyřech letech

Po čtyřech letech jsem se viděla se ségrou. Konečně. Nejdřív byl covid, pak se zbláznila sopka. Ještě jednou děkuji všem svým čtenářů, čtenářkám a Vyšehradským matkám za finanční pomoc, protože tyhle peníze byly v prvních měsících po erupci jediný, který měli. Teď ta naše malá bezdomovkyně byla čtrnáct dní v Praze. 

Čtrnáct dní v únoru, kdy byla děsná zima a dalo se chodit akorát tak do hospody, což vzhledem k tomu, že na La Palmě plzeň nečepují, ségře nijak nevadilo. Lidl tam jeden čas plechovkovou plzeň prodával, ale pak zase přestal. A tak jsme byly v Lokále v Dlouhý, v Pivnici v Obecním domě, U Sedlerů, Na Pekařce, v Kolkovně na Budějovický, Na staré hospodě v Hloubětíně, v Bramborách. Výjimkou byla Kozlovna v Lidický a jedenáctka kozel, vůbec nebyl marný. 

Vymyslela jsem jedinou kultůru, výstavu "Hardtmuth: od uhlu k tužkařskému impériu" v Národním technickém muzeu. Trefila jsem se, protože ségra od dětství pastelky miluje. Výstava byla zajímavá, ale hodně psanýho textu, až se nám ty jeho děti, vnoučata a pravnoučata pletly. Pamatuju si jen, že tuhu vlastnoručně míchala Matilda. 

Prvorozený svoji milovanou tetu vzal na venčení do Krčáku, do botanický zahrady v Tróji, do vinotéky a do Dock House na steak. Druhorozený ji nevzal nikam. Máma ji vzala s sebou na veterinu, kde potřebovala svý šílený kočce nechat ostříhat drápky a vzít krev. Nepovedlo se ani jedno. Nechápu, že někdo může mít doma divokou kočku. Třeba naše matka. Daly jí něco na uklidnění, ale asi špatný načasování, Špulka byla vláčná až po návratu domů. Spadla z topení. Ovšem na veterině byla absolutně nezvladatelná. Ségra plný ruce kočky, máma na zhroucení a veterinářka nasraná. Nakonec mámě řekla, ať se modlí, aby byla kočka zdravá, že ji nikdo neošetří. Minule Špulka mámě prokousla prst přes tlustou koženou rukavici, máma byla na ošetření na chirurgii.

Mě ségra vzala na opékání buřtů na Vyšehrad, to byla velmi povedená akce. Před občerstvením U Vratislava mají kovový koš s hořícím dřevem a vidlice, uvnitř prodávají buřty a klobásy. Ten den sice byla hrozná zima, ale u ohně nádhera. Všem můžu tuhle kratochvíli doporučit. Vyšehrad je překrásný místo. Byly jsme se podívat i na hřbitově, postály u hrobu Hanky Zagorové.

Ani se mi nechce psát, jak moc rychle ty dva týdny utekly a jak smutný bylo loučení. 

Ségra jí říká Poltergeist